Čeleď: Slézovité (Malvaceae)
Proskurník získal přezdívky ibiš, ibišek i ajbiš, říká se mu také římský sléz či slézová růže. V prvním roce této vytrvalé byliny se objevuje přízemní růžice s listy a lodyha bez květu, zatímco v jejím druhém roce vyrůstá květní lodyha. Obecně vyhledává slané a vlhké půdy, daří se jí na okraji řek a bažin, v houštinách či pasekách. V prvním roce svého života nekvete, jen vytváří přízemní listovou růžici. Lodyha dosahuje výšky až 1,5 metru, je ochlupacená a uvnitř dutá s měkkou dření bílé barvy. Dlouze řapíkaté listy jsou střídavé, spodní mají vejčitý tvar a jsou pětilaločné, zatímco horní listy jsou zubaté a trojlaločné. Proskurník kvete od července do září bíle či růžově, ale vždy jen dopoledne. Krátce stopkaté květy vyrůstají z paždí horních listů a jsou tvořeny dvojdílným kalichem, jenž neopadá, a pětipočetnou korunou s tyčinkami. Proskurník nese terčovité plody s 16 až 18 semeny, paprskovitě rozmístěnými. Šedé a šupinaté tvrdky mají tvar ledviny. Silně rozvinutý kořen proskurníku je masitý a zvenku šedožlutý, zatímco uvnitř je zbarven bíle.
Tato vytrvalá bylina má ráda vlhké a slané půdy plné živin. Roste na kraji řek či bažin, ale také na pasekách a na zahradách, kde se pěstuje jako okrasná rostlina.
Vyrývají se především kořeny této byliny, a to buď na podzim v říjnu a listopadu, nebo na začátku jara, ale v tomto období obsahují kořeny méně slizu. Sbíráme dvouleté či tříleté kořeny i s horní částí oddenku s pupeny, pomocí nichž se rostlina vegetativně rozmnoží v příštím roce. Kořeny očistíme (pozor, voda sliz vyluhuje), ty silnější můžeme i rozkrojit a sušíme do 50 °C. Sušení probíhá v tenké vrstvě na lísce či na provázku. Usušené kořeny chutnají nasládle slizovitě, mají specifický pach a na lomu bílou barvu (pokud je sušíme za vyšších teplot, zežloutnou).
Používají se také listy proskurníku, jež sbíráme 3krát až 4krát od máje do července, ale vždy před rozkvětem a za sucha. Sušíme umělým teplem do 50 °C. Mají mdle slizovitou chuť a neměly by obsahovat žádné tmavé části či jiné kusy rostlin. Listy a kořeny sbíráme pouze z pěstovaných rostlin.
V droze jsou z 25−30 % zastoupeny slizovité látky, ze 2 % asparagin, z 5−10 % sacharidy, z 30−35 % škrob, dále lecitin, fytosterin, třísloviny, vitamin C a silice, 11 % tvoří pektin a 1,5 % lipidy.
Protizánětlivý a změkčující účinek obstarávají slizovité látky a používá se hlavně při léčbě dětí. Kromě toho chrání slizovité látky naši kůži a sliznice. Pomáhá při zánětu žaludku, žaludečních vředech, hyperaciditě, kolice, průjmu, zánětech ledvin i močového měchýře. Kořeny mají expektorační účinek, čehož se využívá při léčbě zánětů dýchacích cest, jako je laryngitida, angína, černý kašel či akutní i chronická bronchitida. Obkladem ze záparu léčíme záněty oční sliznice.
Lidové léčitelství aplikuje kořen i při zánětu močového měchýře a bílém výtoku, obklady přikládá na rány a vředy.
Emailu
Zaregistrovat se
