Čeleď: Hvězdnicovité (Asteraceae)
Pelyněk je mezi lidmi nazýván také jako absint, chlebníček, hořký stříbrník či peluň. Tato vytrvalá rostlina či polokeř roste v nížinách i horských oblastech. Nejvíce vyhledává suchá a kamenitá místa či rumiště, daří se jí v teplých a vápencových podkladech s dostatkem dusíku. Pelyněk dosahuje výšky 1,5 metru a má silně rozvětvený stonek, který bývá u země dřevnatý a ze sběru se vyřazuje. Přízemní střídavé listy mají dlouhé řapíky, vejčitý tvar a jsou třikrát peřenodílné. Zatímco celistvé a tupé lístky mají podlouhlý tvar, ty na lodyze jsou přisedlé. Jejich čepel je dělená a listeny nedělené s kopinatým tvarem. Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky stříbrné barvy. Kvete v červenci a srpnu žlutými květy v řídkých hroznech. Květy jsou kulaté, vyrůstají z paždí horních listů a mají v průměru 3 nebo 4 mm. Zatímco vnější květy trubkovitého tvaru jsou samičí, vnitřní jsou oboupohlavní. Pelyněk plodí hnědé nažky vejčitého tvaru.
Tato vytrvalá rostlina či polokeř roste v nížinách i v horském pásmu. Nejvíce vyhledává suchá a kamenitá místa či rumiště, daří se jí v teplých a vápencových podkladech s dostatkem dusíku.
Droga se získává z natě, respektive buď z jednotlivých lístků sbíraných předtím, než rostlina začne v létě kvést, nebo z květnatých stonků bez listu (do 25 centimetrů od vrcholu). Při sušení se vyhýbáme přímému slunci, v sušárně nastavíme teplotu maximálně na 55 °C. Květy zůstávají po usušení žluté, stonek má zelenou barvu. Sbíráme pouze pelyněk pravý a nemícháme ho s jinými druhy pelyňku, které mají tmavě zelené hladké listy, jež jsou zespoda chlupaté. Usušený pelyněk je charakteristický svojí hořkou chutí a libou vůní. Skladujeme ho v suchu (maximální vlhkost drogy musí být do 12 %) a stínu na vzdušném místě.
V droze je zastoupena z 0,2 až 0,5 % silice, jejíž nejvýznamnější složkou je toxický thujon a ze které se vyrábějí galenické přípravky, dále obsahuje pelyněk hořčiny, třísloviny a jiné látky.
Zvyšuje chuť k jídlu a napomáhá trávení, neboť stimuluje vylučování trávicích žláz, žlučníku a dvanácterníku. Doporučujeme ho užívat při nechutenství, gastritidě se sníženou kyselostí žaludku, žaludeční kolice a nadýmání, anémii či onemocnění jater. Účinná je i při cholecystopatii, což je dyskinéza žlučových cest a cholecystitida. Při chřipce a nachlazení umí povzbudit a má i protizánětlivé účinky. Aplikuje se rovněž při parazitech ve střevě.
Ženy užívaly pelyněk také při bílém výtoku, nepravidelné menstruaci a na zpevnění dělohy, lidová praxe ho předepisovala i na malárii, nespavost, epilepsii, anginu pectoris, tuberkulózu i na zvracení. Obklady z pelyňku používáme na ekzémy a revma. Pelyněk je třeba užívat kvůli toxickému thujonu jen v přiměřených dávkách, jinak hrozí křeče a bezvědomí. Vyvarovat by se ho měli také lidé s dvanácterníkovými vředy, žaludečními vředy či při vnitřním krvácení.
Emailu
Zaregistrovat se
