Čeleď: Hluchavkovité (Lamiaceae)
Pro svou oblíbenost získala meduňka několikerá označení: včelník, včelanka a melisa, marulka, planá máta i matečník či lemovka. Tato vytrvalá léčivka je původem z východního Středomoří, ale pro její léčebné účinky i medonosnost ji pěstovali již naši dávní předkové ve střední Evropě. Daří se jí v teplých oblastech, kde roste také planě. Tato bylina má čtyřhrannou a rozvětvenou lodyhu, která dorůstá až do 1 metru. Její vejčité listy jsou zbarvené do tmavé zelené a příjemně, citronově voní. Spodní listy meduňky jsou veliké a s ochlupeným řapíkem, zatímco horní mají kratší řapík a vroubkovaně pilovitý tvar. Přes léto kvete drobnými květy, které mohou být bílé, lehce žluté či růžové. Vyrůstají vždy po šesti v přeslenech z úžlabí listenů. Květ se skládá z pětičetné koruny, čtyř tyčinek a kalichu, který je trubkovitý. Meduňka nese pukající, suché a čtyřsemenné plody.
Původem je meduňka z východního Středomoří, ale rozšířila se po celé střední Evropě. Vyhledává dobře obdělávané a výživné půdy, v oblastech s vyšší teplotou se vyskytuje i ve formě plevele. Je náchylná na zimu a lehce vymrzá, zato se jí daří na suchých a slunných místech. Pro vysokou tvorbu nektaru je vyhledávaná i mezi včelaři.
Sbírají se listy (nať) před rozkvětem meduňky a nejprve je posečena celá nadzemní část rostliny, teprve následně jsou vybrány listy. Při sběru je třeba být opatrný, aby se listy nepomačkaly, jinak jim hrozí ztmavnutí. Pokud nestihneme provést sběr předtím, než meduňka rozkvete, už jej neprovádíme: léčivé kvality listů i jejich vůně jsou již ztraceny. Listy sušíme na vzduchu a ve stínu či v sušárně s teplotou do 35 °C. Listy jsou po usušení na svrchní straně zelené, spodní strana má světlejší barvu. Chutnají lehce nahořkle, a pokud je rozmělníme mezi prsty, ucítíme nádhernou citronovou vůni. Skladujeme je v suchu (maximální vlhkost drogy musí být do 12 %)a stínu na vzdušném místě.
V meduňce je zastoupena silice, jež obsahuje linalol, citral, citronelal a další látky. Meduňka se skládá rovněž z tříslovin, hořčin, kyseliny kávové, slizovitých látek, enzymů a jiných.
Meduňka má spazmotylické a sedativní účinky, takže se používá při srdeční neuróze a migréně, pomáhá na nespavost, nervové vypětí a neurastenii, přičemž i posilňuje nervovou soustavu. Eliminuje únavu, léčí onemocnění srdce i tiší bolesti v srdeční oblasti. Snižuje krevní tlak, zpomaluje dýchání a řeší také rytmické těžkosti. Pro svůj spazmolytický účinek je doporučována při onemocnění střev, kde uvolňuje plyny, zastavuje krvácení, působí proti nadýmání, reguluje trávení a vylučování žaludečních šťáv a celkově podporuje chuť k jídlu. Pomáhá léčit také závratě a posiluje zrak. Lidé ji používají i při mozkové mrtvici, na melancholii a bolestivou menstruaci, léčí jí otoky, odřeniny i vředy pomocí obkladů. Na záněty mandlí a dásní doporučujeme kloktání.
Emailu
Zaregistrovat se
