Čeleď: Jmelovité (Viscaceae)
Jmelí bývá lidově komoleno také na mejlí, gmejl, omelí či mýlí. Tento malý a stálezelený keř patří mezi nejznámější cizopasné rostliny. Využívá jak ovocných, tak volně rostoucích divokých stromů. Jmelí je silně rozvětvený dvoudomý keř, který je charakteristický svým cizopasnictvím. K tomu používá na ovocných listnatých, ale i jehličnatých stromech pohružovací kořeny (tzv. haustorium), jež se dostanou pod kůru hostitelského stromu a zde se začnou rozvětvovat. Kmen jmelí má žlutozelenou barvu a válcovitý tvar, dorůstá do výšky 30−50 centimetrů. Větvičky má členité a listy vyrůstají z uzlů, stejně jako květy i plody. Tvrdé a kožovité listy jmelí mají na délku až 5, na šířku pak 2 centimetry, jsou celokrajné a žlutozelené. Pokud jmelí však vyrůstá na jedli, jeho listy nabývají jasně zelené barvy. Malé, rovněž žlutozelené květy vždy rostou po 3 či 5 a objevují se na jaře, v březnu či dubnu. Plody mají tvar bobule, které v sobě ukrývají černá semena. Jako nezralé jsou plody zelené, v době největší zralosti se mění jejich barva na bílou či žlutozelenou. Díky své lepkavosti a viscinové vrstvě se mohou plody uchytit a vyklíčit na dalších stromech, kam je přenesou ptáci.
Existuje několik druhů jmelí, které rozdělujeme jak podle rozdílných anatomických a morfologických znaků, tak podle hostitele rostliny. Tak můžeme mluvit například o jmelí bílém rostoucím na listnatých stromech či jmelí jehličnanovém, které se objevuje na jedlích a borovicích. Vzhledem k tomu, že droga z jakéhokoli jmelí je vždy stejná, není toto rozlišování druhů pro farmaceutický průmysl důležité. V tuzemsku se nejčastěji setkáváme se jmelím, jehož hostitelem je borovice.
Kromě severní části roste po celé Evropě, v mírné Asii i Japonsku. Nevybírá si mezi nížinami či horami a nejčastěji ho lze spatřit na borovicích, na jedlích je naopak spíše vzácností. Usadí-li se na listnáčích, pak volí lípy, topoly či javory.
V prosinci až únoru sbíráme mladé větvičky s listy, pokud chceme sbírat drogu po celý rok, volíme jmelí na borovicích. Větvičky odlámeme či nařežeme a následně očistíme od nezelených větévek. Při sušení se vyhýbáme přímému slunci, použít můžeme také sušárnu s teplotou do 45 °C. Výsledná droga je nazelenalá a s odstínem žluté, bez vůně či zápachu a s lehce trpkou chutí. Skladujeme ho v suchu (maximální vlhkost drogy musí být do 12 %)a ve stínu na vzdušném místě. Pokud je jmelí špatně usušeno či skladováno, zčerná.
Jmelí se skládá z cholinu, polypeptidu viscotoxin, acetylcholinu, sacharidů, vosku, škrobu, lipidů, histamin a další látek. Obsahuje mimo jiných také látku potlačující růst nádorů, která však zatím nebyla vědci dostatečně prozkoumána.
Díky cholinu a acetylcholinu pomáhá jmelí snižovat krevní tlak a zpomalovat tep srdce. Účinně zabraňuje krvácení, a to jak z nosu, tak z dělohy či při dlouhotrvající menstruaci, jeho hemostatický účinek zastaví krvácení i z hemoroidů. Pomáhá léčit aterosklerózu, artrózu, spondolyózu i chronická kloubní onemocnění. Použít jej můžete i proti epileptickým křečím, při bolesti hlavy či neuralgických obtížích.
Emailu
Zaregistrovat se
