Čeleď: Jitrocelovité (Plantaginaceae)
Jitroceli se přezdívá ranocel či celník hojílek, myší ouško nebo také volský jazyk. Tato vytrvalá bylina je tvořena přízemní růžicí listů, které mají kopinatý tvar, souběžnou žilnatinu a lysou čepel, jež se postupně proměňuje v dlouhý řapík. Jitrocel je vytrvalá bylina, z jejíž přízemní růžice vyrůstají 10−30 centimetrů dlouhé stvoly. Na nich roste vejčitý či válcovitý klas s malými květy, tvořené hnědou čtyřcípou korunou a tyčinkami. Ty jsou čtyři, mají žluté prašníky a bělavé dlouhé nitky. Jitrocel kvete od máje až do září a následně vyroste plod – tobolka se dvěma semeny, která jsou velká, hnědá a lesklá.
Používají se jitrocelové listy, které sbíráme přes léto. Očistíme je od květních stvolů, jež se po usušení drolí, následně je sušíme chvíli na slunci a pak přesouváme do stínu. Je možné použít i sušárnu, v níž nesmí být vyšší teplota než 40 °C. Usušit jitrocel správně není zrovna lehký úkol, zda jste byli úspěšní, poznáte podle lámavých, tmavě až hnědě zelených listů. Pokud byly listy zapařené a při sušení zčernaly, nelze je již použít. Droga nijak nezapáchá ani nevoní a má nahořklou, svíravou chuť. Při sbírání jitrocele si dejte pozor na to, abyste vždy sbírali pouze jeden druh rostliny. Jde o velmi citlivou drogu a při nevhodném skladování snadno plesniví, zčerná, vlhne nebo se drobí.
Listy jitrocele v sobě mají 2 % glykosidu aukubinu, jenž utlumuje činnost centrální nervové soustavy, enzymy, sliz, třísloviny, hořčiny, vitamin C, kyselinu křemičitou, draselné soli a jiné anorganické látky.
Spolu s heřmánkem patří jitrocel mezi naše nejznámější léčivky. Doporučujeme jej užívat především při onemocnění horních cest dýchacích, jako je chronický zánět průdušek, astma a další, ale pomohu také při trávicích obtížích a zácpě. Domácí léčitelství přikládá jitrocelové obklady i na ekzémy, spáleniny či zanícené rány, někdo z čerstvého jitrocele vymačkává dokonce šťávu, aby tím hojení ran urychlil. Tento postup však nedoporučujeme, neboť zvyšuje riziko infekce.