Heřmánek lékařský

Chamomilla recutita

Čeleď: Hvězdnicovité (Asteraceae)

Heřmánku lidé přezdívají také jako harmaníček, rumánek, marunka či kamilky. Jde o jednoletou bylinu, jejíž lodyha dosahuje maximálně půl metru a je silně rozvětvená. Roste v celé Evropě, západní Asii až po severní Indii a dále v Austrálii a Severní Americe, kam se dostal jako plevel. Heřmánek je tvořen až 50centimetrovou lodyhou, jeho listy jsou střídavě přisedlé a mají čepel 2−3krát zpeřeně dělenou v čárkovité úkrojky. Úbory jsou na mnohočetně rozvětvených stopkách a tvoří je na okraji bílé samičí květy a vevnitř žluté oboupohlavní květy. Lůžko květu je duté, z polokulovitého tvaru přechází do kuželovitého. Heřmánek kvete až 5 měsíců od května do září a jeho plody jsou hnědé nažky.

Kapitoly

Výskyt

Roste v Evropě, západní Asii až po severní Indii, ale také v Austrálii a Severní Americe. Daří se mu v teple na loukách, polích, rumištích, úhorech i podél cest, vyskytuje se i v suchých písčitých půdách. Pokud se vyhnete kyselým a vlhkým půdám, je pěstování heřmánku poměrně jednoduché a nenáročné.

Droga

Používají se květy této byliny, které můžeme trhat kdykoliv v průběhu květu. Sbírají se i s krátkou stopkou a sušit se mohou ve stínu i v sušárně s maximální teplotou 35 °C. Lístky jsou po usušení bílé, stonek i kalich zelený. Usušený heřmánek je slabě hořký a má libou vůni. Skladujeme ho v suchu (maximální vlhkost drogy musí být do 15 %) a ve stínu na vzdušném místě.

Chemické složení

Usušené květy obsahují 1 % silice, u některých druhů to mohou být až 3 %, jež nabývá podle typu azulénů modré až zelené barvy. Její součástí jsou parafín, seskviterpén (10 %) a kyseliny nonilová, izovalerová a kaprilová, kromě toho obsahuje také bisabolol, farnezén a chamazulén. Květy heřmánku v sobě dále zahrnují kumaríny, slizovité látky, flavonové glykosidy, karoten, vitamin C, hořčiny a kyseliny stearovou, nikotinovou a citronovou.

Účinky

Z hlediska svého složení obsahuje heřmánek řadu látek a silici, a proto je spektrum jeho užití značně široké. Působí protizánětlivě a zklidňuje při onemocněních trávicího ústrojí, střevních a žaludečních kolikách, meteorizmu, gastritidě, stomatitidě, kolitidě a gingivitidě. Aplikuje se i při zánětechdýchacích cest, laryngitidě, při níž jsou vdechovány výpary silice, faryngitidě, tonzilitidě. Heřmánkové obklady zevně léčí záněty oční sliznice, záněty dělohy či konečníku, používají se i na hemoroidy, ledvinové kameny či při zánětech močového měchýře a ledvin. Silice obsažená v heřmánku pomáhá rozšiřovat cévy v mozku a navyšuje počet stahů v srdci.

Vylučování žluči i žaludečních a střevních šťáv podporují glykosidy, stejně jako chuť na jídlo. Spazmolytický účinek zajišťují flavonoidy a kumaríny, zatímco proti alergii při astmatu a jako lokální anestetikum působí chamazulén. Ten rovněž napomáhá látkové výměně, avšak svoje účinky vařením ztrácí, a proto se používá zápar nebo jako studený výtažek.

Při záparu se byliny vhodí do vroucí vody a krátce povaří. V této formě používáme heřmánek také na rány, neboť zrychluje a zlepšuje regeneraci. Uplatnění má rovněž při revmatismu, bronchiálním astmatu, neuralgických bolestech a nervovém podráždění. Kromě toho heřmánek podporuje pocení, pomáhá při bolestech hlavy, menstruaci, popáleninách způsobených rentgenovými paprsky, epilepsii, otocích, ekzémech a řadě dalších onemocnění.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události