Čeleď: Hvězdnicovité (Asteraceae)
Mezi lidmi se čekance přezdívá pocestník, koření svatého Petra, německá káva, cikorka či hanička. Tato vytrvalá bylina může dosahovat výšky od 30 do 120 centimetrů. Její stonek je rozvětvený a ochlupacený, přičemž spodní listy vytvářejí přízemní růžici. Spodní listy na lodyze jsou přisedlé, zatímco ty horní mají podlouhlý až kopinatý tvar. Tato vytrvalá bylina se zubatými až celokrajnými listy kvete od července do září blankytnou modří, avšak některé byliny mohou mít i růžové či bílé květy. Ty jsou velké okolo 4 centimetrů v průměru a vyrůstají z nich vejčité podlouhlé nažky, jež jsou pokryté šupinatou chocholkou.
Čekanku nalezneme skoro všude po Evropě, ale také v severní Africe a západní Asii. Pěstovat se postupem času začala i na Sibiři a ve východní Asii, v celé Americe i v Austrálii a na Novém Zélandu. Vyskytuje se i jako plevel podél cest, na pastvinách, mezích, u příkopů, na rumištích i úhorech a sušších loukách či půdách. Roste v nížinách i podhůří, ale nejvíce je pěstována v západní Evropě. Velmi oblíbený salát se připravuje z čekankových puků neboli etiolovaných pupenů (foliosum). Z kořenů, tzv. radiosum, se vyrábí cikorka, která slouží jako náhražka kávy.
Používá se především kořen a nať, a to u planých rostlin, které se sbírají ve květu rostliny, od července do září. Kořeny jsou pak vyrývány v říjnu. Čekanku sušíme při umělém teplu do 40 °C nebo ve stínu. Vysušená nať má světle až šedivě zelenou barvu, zatímco kořeny jsou uvnitř bílé či světle žluté a zvenku šedivě hnědé.
Ze 40−60 % jsou kořeny složeny z inulínu, dále glykosidu intibínu, levulózy, bílkovinných látek, cholinu, pentózy a fruktózy. Kromě toho obsahují i živice, třísloviny, enzymy a olej. Listy jsou také složeny z inulínu a dále mléčné šťávy, květy z glykosidu cichorín.
Čekanka pomáhá léčit akutní i chronickou gastritidu, jeho močopudného a čistícího účinku se využívá při léčbě žlučníkových a ledvinových kamenů. Při nechutenství podáváme kořen, který zlepšuje trávení i chuť k jídlu. Čekanku aplikujeme při angíně a zánětu horních cest dýchacích, zklidňuje také nervovou soustavu, zlepšuje srdeční činnost a látkovou výměnu. Jako obklad se přikládá na kožní záněty a vyrážky.
V léčitelské praxi se používá čekanka také na žaludeční vředy, nemoci jater a žlučníku, pomáhá při žloutence, malárii, bolestech sleziny a problémech s močením. Doporučujeme podávat při tasemnici a roupech.