Čeleď: Vřescovité (Ericaceae)
Brusinkám se lidově přezdívá kyselinky, červené borůvky či kaliny, jazykové hrátky se pak odrážejí v lidovém názvu bruslinky. Nízký keřík brusinky je charakteristický svými dlouhými výhonky, z nichž vyrůstají stonky s listy. Zatímco svrchní strana listů brusinky je tmavě zelená a lesklá, zespoda jsou listy matné a posypané hnědými tečkami. Květy se objevují od konce května až do června, a to vždy ve velkých a převislých hroznech. Mají bílou až světle růžovou barvu, decentní vůni a zvonkovitou korunu. Plody brusinky rozpozná každý podle jejich výrazné, červené lesklé barvy. Jsou to kulaté bobule s moučnatou dužinou. Jejich chuť je nahořklá a plody mají v sobě drobná semena.
Objevuje se v mírnějších či chladnějších částech Evropy, Asie i Ameriky. Nejvíce jí vyhovuje pásmo tajgy, ale objevit se může i v tundře a za polárním kruhem, přičemž roste také v Grónsku a Japonsku.
Jde o zcela nenáročnou rostlinu, které nevadí sušší písčité půdy či rašeliniště. Nevybírá si ani mezi nížinami a horami. Jediné, co brusince nesvědčí, jsou vápenaté substráty, naopak jí nevadí velmi kyselé půdy. V tuzemsku se nejčastěji vyskytuje v sušších borových lesích či na horských stráních.
Drogu Folium vitis idaea s léčebnými účinky nalezneme v listech brusinky, je však důležité je sbírat z neplodících letorostů. Sběr probíhá mezi červnem a srpnem a suší se buď ve stínu, nebo pomocí umělého tepla do 40 °C. Výsledkem jsou listy původní barvy s hořkou, svíravou chutí, které jsou bez pachu.
Kromě menšího množství vitaminu C obsahuje brusinka i volný hydrochinon, třísloviny, flavonoidy i flavonové glykosidy a organické kyseliny. Nejvíce je v brusince zastoupen fenolický glykosid arbutin a jeho estery.
Brusinka se již odedávna přidává do čajových směsí pro své dezinfekční a močopudné účinky. Velkým pomocníkem je také při zánětu močových cest a močového měchýře, doporučujeme použít odvar z 10 g drogy a půl litru vody, a to 1krát denně. Při odvaru je nejlepší ponořit drogu nejprve do studené vody a pak jen zlehka povařit, čímž zabráníme nadměrnému vyluhování tříslovin. Odvarem z brusinky lze léčit i průjem a přidáním do čaje pomáháte, stejně jako borůvkovými listy, léčit cukrovku či žlučník.
Plody brusinky zrají během léta až do září a jejich nejčastějším zpracováním v potravinářském průmyslu jsou kompoty. Chemické složení plodů je obdobné jako u listů, k tomu ale navíc obsahují vyšší množství vitaminu C, cukry a barviva. Kvůli vysokému množství kyseliny šťavelové v plodech brusinky je nedoporučujeme konzumovat při ledvinové dietě.
Především na rašeliništích a vrchovištích můžete v tuzemsku objevit i mechovou brusinku – klikvu bahenní. Je to drobný, stálezelený keř s růžovými květy, jehož plody připomínají přerostlé brusinky, neboť mají až 15 mm v průměru. Mají také nahořklou chuť a rovněž se z nich připravuje kompot. Slouží jako náhrada brusinek s vysokým obsahem vitaminu C. Většinou se k nám dováží z Finska či Ruska, kde není mechová brusinka takovou vzácností jako v tuzemsku.
Emailu
Zaregistrovat se
