Bezvědomí

Funkční krevní oběh, dýchání a vědomí patří mezi základní životní funkce. Bezvědomí poznáme u postiženého tak, že nereaguje na oslovení, dotyk a další podněty z okolí člověka. Existuje několik forem ztráty vědomí, jako je krátké bezvědomí neboli mdloby. Ty trvají jen několik vteřin a následuje probrání. Vyskytnout se můžou i u zdravých osob následkem emocionálního vypětí, vydýchaného vzduchu či nízkého krevního tlaku. Pokud se objeví výjimečně, není panika na místě, avšak jestliže se mdloby opakují, doporučujeme navštívit praktického lékaře.

Jako sopor se nazývá dlouhodobá ztráta vědomí, kterou je nutné ukončit bolestivým podnětem. Nejvážnější formu pak představuje kóma, při němž pacient nereaguje na bolestivé podněty či jen prostřednictvím únikových pohybů. Ztráta vědomí signalizuje špatné fungování centrální nervové soustavy, jež je dáno nedokysličením nervové tkáně. Na vině mohou být choroby plic, nízký objem cirkulující krve či špatné čerpací srdeční práce.

Pokud dojde k ucpání cév mozku nebo jejich prasknutí, nastává mozková příhoda, jejímž příznakem je rovněž ztráta vědomí. Úrazem či primárním nádorem i metastázemi může dojít k mechanické poruše mozkové tkáně. Ložiska nesprávně fungujících nervových buněk naznačují epilepsii. Mozek pak může být zahlcen nesmyslnými signály a následně se objeví křeče a rovněž ztráta vědomí.

U poruch funkce ledvin, jater či při cukrovce může docházet k nahromadění zplodin vlastního metabolismu. Bezvědomí se vyskytuje u otravy látkami, tlumícími nervovou soustavu. Objevit se mohou rovněž virové či bakteriální záněty mozku a jeho obalů, jako jsou encefalitidy a meningitidy, avšak v našich podmínkách se příliš často nevyskytují. Pacienta postiženého ztrátou vědomí, pokud má zachovalé dýchání a oběh, je třeba uložit do stabilizované polohy a přivolat lékaře.