Klíční kost (neboli clavicula) je párová kost lidského těla, která tvoří část kosterní soustavy horních končetin. Kost je u dospělého jedince přibližně 12 až 17 centimetrů dlouhá s esovitým prohnutím. Při čelním pohledu na hruď se klíční kost nachází v horní části hrudníku a vystupuje přímo pod kůži, kde je dobře viditelná a nahmatatelná. Klíční kost je náchylná k častému zlomení. Většina zlomenin klíční kosti je lokalizována v její střední třetině. Vzhledem k anatomickým poměrům, tedy vzhledem ke stabilitě mediálního fragmentu klíční kosti (tj. úlomku, který je blíže ke střední čáře těla) a vzhledem k hmotnosti horní končetiny, je distální fragment (tedy úlomek klíční kosti, který je dále od střední čáry těla) dislokován (tedy posunut) distálně (tj. směrem dolů) a mediálně (tj. směrem ke střední čáře těla). Při zlomeninách laterální (tedy zevní) třetiny klíční kosti je laterální (tj. zevní) úlomek klíční kosti dislokován (tedy posunutý) poněkud proximálně (tedy směrem nahoru) a dorzálně (tedy směrem dozadu), pletenec pažní kosti je pak dislokován poněkud proximálně (tedy směrem dolů) a mediálně (tedy směrem ke střední čáře těla), to znamená, že rameno se jeví relativně pokleslé ve srovnání s druhou, nepoškozenou stranou.
Ke zlomeninám klíční kosti dochází zpravidla v důsledku přímého násilí působícího na tělo pacienta v oblasti klíční kosti a nebo také vlivem nepřímých sil působících přes krajinu ramene. Při úderu nebo pádu na rameno může dojít ke zlomenině laterální (tedy zevní) třetiny klíční kosti a přitom navíc může dojít k luxaci (tedy k vykloubení) v akromioklavikulárním kloubu (tj. v kloubním spojení mezi lopatkou a klíční kostí).
Zlomenina klíční kosti se projevuje klinicky bolestí v oblasti zlomeniny. Bolest se zvýrazňuje při pokusu pacienta o pohyb horní končetinou na postižené straně těla. Proto je pro bolest omezený pohyb v humeroskapulárním kloubu (tedy v kloubním spojení mezi pažní kostí a lopatkou). Jedinec se zlomeninou klíční kosti si typicky přidržuje zdravou rukou rameno na postižené straně při těle. Také se bolest zvýrazní při pohmatu v oblasti zlomeniny. Ve většině případů je v místě zlomené klíční kosti viditelná deformace normálního průběhu kosti. V místě zlomeniny klíční kosti může být přítomen hematom (tj. nahromaděný krevní výron) nebo otok přilehlých tkání. Poranění nervové pleteně (tzv. plexus brachialis), která probíhá v blízkosti klíční kosti, nebo krevních cév, které v této oblasti probíhají, nebývají při zlomeninách klíční kosti příliš častá.
Rozpoznání, že pacient trpí zlomeninou klíční kosti, je většinou snadné, a to již na základě fyzikálního vyšetření zraněného lékařem, které zpravidla odhalí výše uvedené typické klinické příznaky. Jednoznačné potvrzení správné diagnózy zlomeniny klíční kosti potom přinese provedení rentgenového vyšetření. Většina zlomenin klíční kosti je viditelná již na předozadním rentgenovém snímku. Pouze v některých případech je nutné ještě provést další rentgenový snímek, a to v šikmé projekci.
Zlomeniny laterální (tj. zevní) třetiny klíční kosti, jestliže se nachází zlomenina zevně od korakohumerálního ligamenta (tj. zevně od vazu spojujícího lopatku s pažní kostí), jsou podobné akromioklavikulární luxaci (tj. vykloubení v akromioklavikulárním kloubu). Akromioklavikulární kloub je složený kloub horní končetiny a je součástí ramenního kloubu a podílí se na vysoké pohyblivosti ramene. Do pohybu se zapojuje při zvedání paže nad horizont. Akromioklavikulární kloub se skládá z akromionu, což je kostěný výběžek vycházející z lopatky a vytváří vrchol ramenního kloubu, a klíční kosti, tj. klavikuly. Každý akromioklavikulární kloub je překrytý vazem ligamentum akromioklavikulare, který je součástí ramenního kloubu, resp. kloubního pouzdra, a zpevňuje jeho horní stranu; na akromion se také upínají ligamenta coracoacromiale a coracoclaviculare, která spojují zobcovitý výběžek - procesus coracoideus - na lopatce s akromionem a klavikulou. Jestliže je korakoklavikulární ligamentum úrazem neporušeno, nedochází k výraznější dislokaci (tedy posunutí) fragmentů klíční kosti. Taková poranění klíční kosti je možné léčit pouze imobilizací (tj. znehybněním) horní končetiny na postižené straně, a sice v závěsu na krku nebo fixací horní končetiny na postižené straně tzv. osmičkovým obvazem (tzv. stela dorsi). V případě, že ovšem došlo k přerušení korakoklavikulárního ligamenta, a tím také k většímu posunutí úlomků klíční kosti, může být léčení komplikovanější.
Názory na léčebný postup takového poranění klíční kosti se liší. Všeobecně je známo, že udržení reponovaného postavení (tj. upraveného správného postavení) takovým způsobem zlomené klíční kosti a volba optimální metody imobilizace jsou obtížné. Konzervativní léčbu lze provádět různými pomůckami (jako jsou ortézy, postroje nebo obvazy) pro zatlačení klíční kosti kaudálně (tj. směrem dolů) a elevaci (tj. vyzdvihnutí) ramene. Všechny tyto pomůcky musí být ponechány po dobu 6 týdnů. Někteří pacienti ovšem snášejí takový způsob léčby hůře. Chirurgická repozice a fixace provedená v průběhu prvních 2 týdnů po úraze dává naději na dobrý výsledek léčení, jestliže se podaří obnovit správné anatomické postavení. Při delším odkladu operačního řešení se hojí porušená ligamenta (tj. měkké vazy) s prodloužením své délky. A tak lze očekávat, že se později obnoví deformita, a to zejména pokud je imobilizace přerušena předčasně a ligamenta nejsou rekonstruována operačně. Operační fixace správného postavení úlomků zlomené klíční kosti i postavení kostí v akromioklavikulárním kloubu se může provést za pomoci tzv. Kirschnerových drátů nebo Steinmannových hřebů.
Mezi pooperační komplikace při chirurgickém způsobu léčby zlomeniny klíční kosti ale patří možnost vzniku infekce, dále nebezpečí reluxace (tj. opětovné vykloubení) po odstranění osteosyntetického materiálu (tedy k operaci použitých šroubů, drátů nebo hřebů) a také možnost migrace (tedy nežádoucího uvolnění) osteosyntézy. Někteří chirurgové proto raději volí konzervativní postup léčby s imobilizací závěsem. Někdy i samotní pacienti dávají přednost konzervativnímu způsobu léčby zlomeniny klíční kosti, ačkoliv jsou dopředu informováni o pravděpodobném ne zcela optimálním výsledku (tj. s následkem určitého stupně deformity zhojené klíční kosti), a to pro obavu z nevzhledné jizvy po proběhlém chirurgickém výkonu. Je třeba ovšem poznamenat, že se výsledky konzervativní léčby příliš neliší od výsledků operační léčby.
Způsob léčení zlomenin klíční kosti lokalizovaných ve střední třetině této kosti se liší podle stupně dislokace kostních úlomků klíční kosti. Léčba zlomenin klíční kosti bez dislokace úlomků (tj. bez druhotného posunutí úlomků zlomené kosti) spočívá v prosté imobilizaci horní končetiny na postižené straně v závěsu na krku nebo pomocí tzv. osmičkového obvazu, a to na dobu 4 až 6 týdnů. Léčení zlomenin klíční kosti s dislokací úlomků, nebo také tříštivých zlomenin klíční kosti, spočívá především v repozici úlomků kosti do správného anatomického postavení. Tato repozice může být provedena buď zavřenou nebo otevřenou cestou. Tříštivé zlomeniny klíční kosti s dislokací úlomků lze léčit ve většině případů zavřenou repozicí. Repozice úlomků kosti nemusí být přitom zcela dokonalá (není tedy zcela nezbytné při repozici dosáhnout dokonale správného anatomického postavení kostních úlomků), protože při procesu hojení zlomeniny dochází k tvorbě mohutného svalku a následně k úpravě eventuální deformity kosti tzv. kostní přestavbou. Repozice úlomků kosti nečiní zpravidla obtíže, problémy však často působí stabilizace reponovaného postavení kostních úlomků. Imobilizace (tj. znehybnění úlomků kosti) je nutno ponechat 6 až 8 týdnů. Při větším posunutí kostních fragmentů při zlomenině střední třetiny klíční kosti nebývá při konzervativním způsobu léčení výskyt nežádoucích pakloubů (pod pojmem pakloub neboli pseudoartróza se rozumí stav, u kterého nedojde ke zhojení zlomeniny ani za dvojnásobnou dobu, než která je obvykle dostačující) menší než jedno procento.
Otevřená (tedy operační) repozice postavení kostních úlomků a následná operační osteosyntéza je indikována při interpozici (tj. při vmezeření) měkkých tkání mezi kostní úlomky, nebo také v takových případech, jestliže není možné dosáhnout ani přibližné repozice (tj. urovnání) postavení úlomků klíční kosti a jestliže dochází k poškození přilehlého kožního krytu nad oblastí zlomeniny. Fixaci správného postavení kostních úlomků lze dosáhnout pomocí dlahy nebo tzv. Steinmannových hřebů, které jsou zavrtány přes zevní úlomek klíční kosti. Zlomeninu je potom možné zreponovat do správného postavení a hřeby posléze dovrtat až přes linii lomu kosti. Mezi komplikace otevřené repozice kostních úlomků patří nebezpečí vzniku infekce, dále migrace (tj. nevhodné posunutí) osteosyntetického materiálu nebo úplné selhání osteosyntézy. Mezi komplikace také ovšem patří i zvýšené procento výskytu nežádoucích pakloubů, které posléze vyžadují další chirurgické řešení
Emailu
Zaregistrovat se
