Původcem svrabu je zákožka svrabová. Samičky jsou veliké až půl milimetru. Sameček je oproti samičce dvakrát menší. Oplodněná samička vyvrtává povrchní kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, z kterých se v průběhu dalších třech týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže. Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů: předpokládá se, kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity, která se vyvine až po určité době. V šíření svrabu může hrát významnou roli i stoupající obliba cestovat. V některých hotelích s nízkou úrovní hygieny není ložní prádlo dostatečně vyprané, takže se další lidé mohou snadno nakazit.
Jak již napovídá název svrab, stojí na prvním místě příznaků u pacientů mimořádně intenzivní svědění (v latině „scabo“ = škrabat). Nápadné je zesílení pocitu svědění v teple, především v posteli, ale i při pobytu v přetopených místnostech. Typická jsou i místa svědění na určitých partiích těla. Nejčastějšími místy svědění jsou meziprstní prostory, podpažní jamky, loketní ohbí, u žen okolí dvorců prsních bradavek, u mužů na genitálu, kolem pasu, v dolní oblasti hýždí.
Kromě těchto typických míst může zákožka svrabová napadnout i kůži v dalších částech těla - například záda, obličej a u dětí kštici.
Protože jsou potíže vyvolány alergickou reakcí obranného systému těla, mohou se první známky nemoci objevit se spožděním až čtyř týdnů.
Vzhledem k tomu, že se tato nemoc objevuje převážně mezi dospělou populací a je přenášena sexuálním stykem, měla by být informována v případě zjištění infekce i kontaktní osoba. Kontaktní osoby by měly při výskytu podobných symptomů okamžitě vyhledat kožního lékaře. Problémem je, že po dobu léčby by měly být kontakty s jinými osobami co nejmenší. To znamená hlavně pro děti veliké omezení.
Obzvláště u dětí je nutné kromě léčby příčiny nákazy snížit nesnesitelný pocit svědění pomocnou léčbou. Za prvé proto, že děti mají tendenci se velice často v takových případech škrábat, takže může dojít zanesení sekundární infekce do kůže, za druhé proto, aby se kůže co nejdříve uzdravila. Mnoho pacientů trpí kvůli silnému svědění nespavostí.
V zásadě je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekci, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
Nejdůležitější je pacientův údaj o silném svědění na celém těle. I zjištění, že se svědění zesiluje hlavně v teple pod přikrývkou v posteli, je velice důležitou informací pro rozpoznání svrabu. Při vyšetření svědící pokožky jsou patrné typické vyvýšené obrysy chodbiček, které jsou dlouhé několik milimetrů až asi jeden centimetr. Cvičené oko může dokonce na konci chodbiček postřehnout zákožky svrabové v podobě tmavých bodů. V takovéto čisté formě se ovšem svrab dá pozorovat spíše výjimečně, protože chodbičky jsou většinou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky.
Diagnózu potvrdí průkaz parazita v materiálu vyškrábnutém z chodbiček a vyšetřeném pod mikroskopem, kde je možné zřetelně rozpoznat zákožku, její vajíčka a eventuálně její výkaly. Teprve poté je jisté, že se jedná o infekci zákožkou. Ovšem u typických případů není mikroskopický průkaz nezbytný.
Za zmínku stojí ještě velice těžká forma svrabu, která se vyskytuje hlavně u pacientů s oslabeným imunitním systémem nebo s neurologickým onemocněním. Tito pacienti mohou mít na kůži nesvědivé šupiny, způsobené obrovským množstvím zákožky.
Kromě toho existují ještě sezónní nebo podzimní svraby, jejichž původci žijí hlavně na rostlinách. Jak ukazuje název, je tento typ přenášen pouze na podzim nebo za sezónních prací.
Existují také kožní infekce, způsobené roztoči přenesenými ze zvířat na lidi. Roztoči mohou žít v kůži králíků, zajíců, koček, psů nebo ptáků. Svrab je u těchto zvířat nazýván prašivina.
Svrab je dobře léčitelný. Léčba se skládá ze dvou kroků: za prvé musí být zabity všechny zákožky nacházející se pod kůží, za druhé musí být zabráněno nové infekci. Proto musí být zahubeny i zákožky, které se mohou nacházet v oblečení nebo ložním prádle, a zároveň léčeny všechny kontaktní osoby, například sexuální partner nebo rodinní příslušníci, a to i v případě, že se u nich žádné známky infekce neobjevují.
K vyhubení zákožek z povrchu kůže se nejčastěji používají dvě substance, které se aplikují zevně:
- lindan (hexachlorcyklohexan), krém nebo lotio- u dospělých ve formě třídenní léčby celého těla, u dětí se dva po sobě jdoucí dny aplikuje na 3 hodiny na celé tělo s výjimkou hlavy. U dětí do 3 let pouze v nemocnici, pod dohledem lékaře.
- esdepallethrin (Spregal)
- obě účinné látky se často kombinují s benzylbenzoátem.
Dále je nutné vyprat (pokud možno převařit) všechno osobní ložní prádlo. V případě, že var není možný, prádlo by mělo být po vyprání na několik dní odděleno od ostatního.
U svrchních odděvů stačí důkladné vyvětrání po dobu nejméně 4 dny, protože zákožky přežívají mimo kůži maximálně 2 až 3 dny. Protože medikamentózní léčba kůži dráždí a vysušuje, měly by být nakonec použity tuky obsahující krémy a koupele, aby došlo k obnovení tukového obsahu kůže. Suchá kůže svědí, proto se může stát, že svědění bude pokračova- nemusí to nutně znamenat selhání léčby.
Při větším rozsahu sekundární infekce může být nutné nasadit antibiotika - ale o tom musí rozhodnout lékař.
Při léčbě se mohou vyskytnout vedlejší účinky je nevolnost, bolest hlavy, závrať, otupělost nebo stavy zmatenosti.
Nějaká prevence v pravém slova smyslu neexistuje. Ale každý, kdo je infikovaný, by měl být natolik zodpovědný, aby tuto skutečnost sdělil jak svému sexuálnímu partnerovi, tak rodinným příslušníkům. Tyto osoby, které byly s infikovaným v kontaktu, by se měly následně také nechat vyšetřit, případně léčit.
Těžká situace vzniká u dětí, které se mohou stát terčem posměchu kamarádů a jsou dočasně vyloučeny z kolektivu. Proto by měl být jejich strach a nemoc brána velice vážně a mělo by jim být přesně vysvětleno, že se jedná pouze o časově omezené opatření.
Jak se mohu bránit před infekcí zákožkou svrabovou?
Nějaká specifická prevence neexistuje, neboť v zásadě může být infekce přenesena na každého z nás. Často se stává, že postižení infekci zjistí až po určité době, a přenášejí tak nemoc na další lidi ve svém okolí, aniž by si toho byli nějak vědomi. I z tohoto důvodu je tak důležité, aby každý, kdo zjistí své onemocnění, to sdělil rodinným příslušníkům, sexuálnímu partnerovi i lidem z blízkého okolí. Pouze tak se dá šíření infekce zamezit.
Ve které chvíli má cenu navštívit lékaře?
Ve cvhíli, kdy máte sami podezření, že máte svrab, například při typickém pocitu svědění na typických částech těla. Může se stát, že vás lékař pozve k další návštěvě, protože obzvláště u svrabu v časném stádiu se vždy nemusí podařit zákožku v kůži najít.
Opravdu stačí vyprat prádlo ve vařící vodě?
Ne, protože tak nedojde k zahubení zákožek svrabových, které se ještě nacházejí na těle. Naopak v případě samotné léčby dochází často k nové nákaze právě kontaminovaným prádlem, které nebylo pořádně vypráno a vyvětráno, a ve kterém se tak stále nacházejí zákožky. Aby byla léčba úspěšná, musí být obě opatření provedena současně - léčba kůže i dezinfekce prádla.
Co mám dělat v případě, že se mi dostal krém proti svrabu na rty nebo do úst?
V takovém případě byste měl ústa vyplachovat chladnou tekoucí vodou nejméně po dobu 10 minut, vodu ovšem nepolykat, ale hned všechnu vyplivovat. Nakonec byste měl o této události informovat svého lékaře. Po nanesení krému na kůži byste si měl vždy pečlivě umýt ruce mýdlem.
Zvyšuje se riziko nákazy v případě, že jsem již jednou svrab prodělal?
Ne, v zásadě je riziko další infekce u každého pacienta nezávislé na tom, zda již někdy dříve svrab prodělal. Ovšem ve zvýšené míře jsou ohrožení lidé s oslabeným imunitním systémem, například pacienti, kteří právě prodělali léčbu chemoterapií.
Veronika11. 12. 2017 11:37:24
Emailu
Zaregistrovat se
