Pro toto onemocnění se také používá označení Briquetův syndrom. Jedná se o neurotické onemocnění, které je charakterizované přítomností mnohotných somatických ( tj. tělesných ) příznaků, včetně takových, které jsou pozorovány u klasické konverzní hysterie ( viz příslušná kapitola ). Pacient trpící tímto postižením v naprosté většině případů vyhledává pro své obtíže lékaře jiných odborností než psychiatra. Nemocní se somatizační poruchou byli v minulosti většinou považováni za pacienty trpící hysterií a bylo s nimi jako s takovými zacházeno. V současnosti byla somatizační porucha na základě fenomenologického klinického výzkumu ustanovena jako samostatná diagnóza. Porucha zpravidla začíná v období dospívání jedince nebo pak v období časné dospělosti. Mnohem častěji se somatizační porucha vyskytuje u žen ( postihuje zhruba 1 až 2 procenta celé ženské populace ) a v rodinné anamnéze pacientek se u mužských příbuzných v naprosté většině případů vyskytuje sociopatie ( tedy společenská nepřizpůsobivost ) a nebo alkoholismus.
Příčina vzniku somatizační poruchy není doposud známá, i když se toto onemocnění v řadě případů vyskytuje familiárně ( tj. dědičně ) a je zde jasná souvislost s narcistickou osobnostní strukturou ( to znamená, že se u postiženého jedince vyskytuje výrazná potřeba závislosti a zase naopak extrémně projevované hněvivé afektivní projevy v případech, jestliže tato jeho potřeba není plně uspokojována ). Manifestní klinické příznaky jsou somatizovanou podobou ( tedy různými tělesnými poruchami se projevující ) poselství vyjadřující jedincovu nesmírnou potřebu pomoci a pozornosti. Přitom intenzita klinických projevů a jejich trvání vyjadřuje pacientovo extrémní přání býti opečováván ve všech aspektech života.
Hlavním manifestním klinickým příznakem somatizační poruchy u pacienta je přítomnost mnohočetných a nepřesně určených somatických stížností, které se mohou týkat kterékoliv části pacientova těla. V naprosté většině případů se však somatická porucha u nemocného projevuje jako bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, střevní obtíže, dysmenorea ( tj. porucha pravidelného cyklu menstruačního krvácení u žen ), pocit únavy, synkopa ( tedy náhlá, krátkodobá ztráta vědomí, vedoucí obvykle k pádu, následná úprava vědomí je spontánní, úplná a obvykle také rychlá ), dyspareunie ( tj. nepříjemné až bolestivé pocity ženy během soulože, může vyústit až do odporu k pohlavnímu styku ) a sexuální frigidita ( tedy porucha sexuální funkce, vyskytující se především u žen a spočívající v pohlavní chladnosti, projevuje se v malé sexuální aktivitě, nezájmu pohlavní styk, v necitlivosti pohlavních orgánů a v neschopnosti vzrušení a orgasmu ). Tyto obtíže navíc velmi často doprovázejí pocit úzkosti a deprese. Tzv. somatizace se tak jeví jako součást poruchy osobnosti postiženého jedince, která má i další charakteristiky. Tito pacienti ve svých vztazích s lékařem, stejně tak jako se svým okolím, vystupují při projevování svých příznaků velmi dramaticky a emočně, mohou být také otevřeně svádějící a exhibicionističtí. Čím více se vyvíjí vzájemný vztah, tím více vystupují do popředí nenaplnitelé požadavky vyplývající z pacientovy závislosti. Takový pacient se stále více dožaduje pomoci a emoční podpory a může se projevovat výbuchy hněvu zejména v těch případech, jestliže pociťuje, že jeho potřeby nejsou uspokojovány. Nemocný se velmi často pokouší manipulovat s ostatními a používá k tomu i vyhrožování sebevraždou nebo sebevražednými pokusy. V celé řadě případů takový pacient nespokojený s poskytnutou péčí navštěvuje stále další a další lékaře. Somatizační porucha má zpravidla tendenci k proměnlivému, ale chronickému průběhu. Kompletní ústup klinických příznaků je bohužel velmi vzácný a nezbytná vyšetření a případné chirurgické zákroky mohou často modifikovat další průběh pacientových obtíží a dysfunkcí ( tedy porušených různých tělesných funkcí ). V některých případech onemocnění somatizační poruchou u nemocných vystoupí i po několika letech průběhu do popředí deprese, časté zmínky a demonstrace týkající případné sebevraždy začnou nabývat na závažnosti a pacient skutečně může skončit sebevraždou.
Stanovení správné diagnózy postižení jedince somatizační poruchou spočívá především v podrobném klinickém vyšetření lékařem, především neurologem. Je třeba somatizační poruchu odlišit především od hypochondrické neurózy ( viz příslušná kapitola ). Typické pro somatizační poruchu je, že onemocnění začíná již v době dospívání a pacient své potíže popisuje velmi nepřesně, vágně a nepřesně je také lokalizuje na svém těle. Somatizační poruchu je dále nutno odlišit od úzkostné neurózy, hysterické neurózy a deprese, a to především na základě mnohotnosti a přetrvávání somatických stížností. Chybí zde objektivní nález, který je charakteristický pro velkou depresi, případné sebevražedné jednání je teatrální a manipulativní. Nejobtížnějším problémem je ovšem stanovení přítomnosti nebo nepřítomnosti případné somatické choroby ( tedy onemocnění postihující tělo, narušující funkci nebo strukturu tělesných orgánů ). Protože i pacienti trpící somatizační poruchou mohou současně vážně onemocnět nějakou chorobou postihující tělesné orgány a funkce, je naprosto nezbytné provést podrobné klinické a také laboratorní vyšetření, a sice jak na počátku lékařské péče, tak i při jakékoliv změně standardního klinického obrazu.
Léčba pacienta trpícího somatizační poruchou je nesmírně obtížná a vyžaduje od ošetřujícího lékaře veliký takt a nezměrnou trpělivost. Příslušný lékař doslova kráčí po uzounké pěšince a pohybuje se mezi rizikem možnosti závažného onemocnění a rizikem, že svými postupy pomůže upevnit pacientův obraz závažného onemocnění. Medikamentózní léčba ( tedy podávání některých léků ) nebývá v naprosté většině případů onemocnění somatizační poruchou u pacientů úspěšná a pokusy přivést nemocné k náhledu nad poruchou rovněž většinou selhávají. Pacient potřebuje klidný, pevný a podpůrný přístup ošetřujícího lékaře, který nemocného uklidní a stanoví účinné a přiměřené hranice jeho histriónským ( pojem histrionský je odvozen od slova histrion, což byl starověký herec či kejklíř, tento termín nahradil dřívější, ne zcela přiléhavý a dnes poněkud nehezky znějící výraz hysterický, pro tuto poruchu je typická snaha upoutat na sebe pozornost a být v jejím středu ) a přehnaným požadavkům i jeho jednání.
Emailu
Zaregistrovat se
