Benigní adenomatozní hyperplazie prostaty ( tj. nezhoubné žlaznaté zvětšení prostaty – tedy předstojné žlázy, způsobené zmnožením počtu jejích buněk ) v okolí močové trubice ( tedy periuretrálně ) je častým onemocněním, které postihuje muže zpravidla ve věku nad 50 let. V důsledku hyperplazie prostaty dochází k různě velké blokádě vývodné části močového měchýře.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
V periuretrální oblasti prostaty ( tedy v okolí místa, kde prostatou prochází močová trubice ) se nacházejí mnohočetné fibroadenomatozní uzly ( tedy vazivovo-žlaznaté útvary ). Tyto uzly mají pravděpodobně svůj původ spíše v samotných periuretrálních žlázách než ve vlastní fibromuskulární ( tedy vazivovosvalové ) části prostaty, která tvoří tzv. chirurgické pouzdro prostaty. V důsledku progresivního růstu těchto uzlů dochází k vytlačování fibromuskulární části prostaty do periferie celé žlázy. Hyperplazie může postihnout laterální ( tj. bočné ) stěny prostaty ( pak mluvíme o tzv. hyperplazii středního laloku prostaty ). Histologicky je tkáň žlaznatá s rozličným množstvím fibrózní ( tedy vazivové ) tkáně. V důsledku sekundární infekce může dojít k rozvoji chronické prostatitidy ( tj. chronického zánětu prostaty ). Postupující zužování průsvitu prostatické části močové trubice má zpravidla za následek progresivní obstrukci močové trubice s následnou kompenzatorní hypertrofií měchýřového detrusoru ( tj. zbytnění tzv. svalu – vypuzovače, který umožňuje vyprazdňování močového měchýře při narůstající blokádě močové trubice ), dále má za následek trabekulaci stěny měchýře ( tj. přeměnu stěny močového měchýře s vytvářením trámců ) a dokonce vznik divertiklů ( tedy vakovitých vychlípenin stěny močového měchýře ). Neúplné vyprazdňování močového měchýře je spojeno s močovou stázou ( tj. se zadržováním a hromaděním moče v těle pacienta ), a predisponuje k vzniku infekce a sekundárním zánětlivým změnám v měchýři a horní části močového systému. Déletrvající obstrukce – tedy blokáda močových cest ( i když je neúplná ) - může podmínit rozvoj hydronefrózy ( tj. rozšíření ledvinové pánvičky ) a následně také vést k poškození ledvinových funkcí. Nahromadění moče rovněž umožňuje vznik močových kamenů.
Obstrukce ( tedy blokáda ) vývodné části močového měchýře se projevuje zpravidla častějším močením, častým nutkáním na močení, dále také nykturií ( tj. hojným močením v průběhu noci ), která je podmíněna neúplným vyprazdňováním močového měchýře a jeho rychlejším naplňováním. Močový proud se pomaleji spouští, je slabší a pacient musí vynaložit větší sílu, aby udržel stejný proud moči. Po vymočení zůstává pacientovi pocit neúplného vyprázdnění, často se objevuje terminální odkapávání moči. Může se rozvinout trvalá inkontinence ( tj. neschopnost udržet moč v močovém měchýři ) při naplnění močového měchýře nebo také může dojít k úplné zástavě močení.
Při vyšetření per rektum ( tj. při manuálním vyšetření pacienta konečníkem ) zjišťujeme obvykle zvětšenou prostatu s gumovitou konzistencí a často se ztrátou středního rozhraní. Nicméně velikost prostaty může být zdrojem omylu. I v případech, kdy se prostata při vyšetření per rektum nezdá být zvětšená, může být dostatečně velká, aby podmínila obstrukci. Kongesce ( tedy překrvení ) v oblasti povrchových žil prostatické části močové trubice a trigona ( tj. trojúhelníkovité části stěny močového měchýře v místě odstupu močové trubice ) může být zdrojem hematurie ( tj. přítomnosti krve v moči ) v důsledku jejich ruptury ( tedy prasknutí ) při namáhavém vyprazdňování močového měchýře.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Pálení při močení, mrazení a horečka svědčí pro močovou infekci. K akutní úplné retenci ( tj. k zadržení moče ) může dojít v důsledku úsilí zadržet moč, nebo také v důsledku imobilizace ( tj. nepohyblivosti ), chladu, také působením některých léků ( jako jsou například anestetika, anticholinergika nebo sympatomimetika ) a po požití alkoholu. Zvětšený močový měchýř může být prokazatelný při fyzikálním vyšetření palpací ( tedy pohmatem rukou ) nebo poklepem. Déletrvající močová retence – tedy hromadění moči ( ať již částečné nebo úplné ) – může podmínit rozvoj progresivního selhávání ledvin se zvýšenou azotémií ( tj. zmnožením dusíkatých látek v krvi ).
Benigní hyperplazie prostaty ( tedy nezhoubné zvětšení prostaty ) s blokádou vývodné části močového měchýře se projevuje charakteristickými symptomy a znaky. Při manuálním vyšetření per rektum ( tj. konečníkem ) můžeme nalézt indurovanou prostatu ( tj. zatvrdnutí tkáně prostaty způsobené zmnožením vaziva ), což je obvykle projevem zánětlivých změn, naproti tomu nález „kamenně“ tvrdé modulární ( tj. uzlovité ) prostaty je zpravidla projevem karcinomu prostaty ( tj. zhoubného nádoru ), pouze v ojedinělých případech to může být projev prostatických kamenů. Laboratorně zjišťujeme středně zvýšenou hladinu specifického prostatického antigenu ( označovaného PSA ), a to asi v 30 až 50 procentech případů onemocnění benigní hyperplazií prostaty. Zvýšení hladiny specifického prostatického antigenu závisí na velikosti prostaty a závažnosti blokády močového měchýře.
Při vyšetření intravenózní urografií ( tedy při vyšetření močového systému pomocí rentgenkontrastní látky podané pacientovi nitrožilně ) je možno prokázat změnu polohy konečných částí močovodů a defekt v náplni na bazi měchýře – což svědčí pro zvětšení prostaty. Při delší čas trvající blokádě močového měchýře dochází k rozšíření močovodů a hydronefróze ( tj. k rozšíření ledvinové pánvičky ). Cystogram ( tj. rentgenový snímek močového měchýře ) pořízený po dokončení mikce ( tedy po vymočení ) prokazuje nález reziduální ( tj. zbytkové ) moči v močovém měchýři. Objem reziduální moči v močovém měchýři po vymočení lze posoudit také na podkladě katetrizace ( tj. po zavedení cévky do močového měchýře ) a nebo pomocí ultrasonografického vyšetření močového měchýře po vymočení. Katetrizace umožňuje včasnou drenáž moče za účelem stabilizace ledvinových funkcí a možnosti adekvátního léčení močové infekce.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Cystoskopie ( tj. přímé endoskopické vyšetření močového měchýře ) umožňuje posoudit velikost prostaty a vhodnost eventuálního chirurgického přístupu k prostatě. Dále toto vyšetření umožňuje rozlišení mezi kontrakturou ( tj. stažením ) hrdla močového měchýře, chronickou prostatitidou a jinými příčinami obstrukce. Instrumentální vyšetření ( tj. vyšetření močových cest pomocí nástrojů ) by však nemělo být prováděno, pokud není učiněno rozhodnutí o definitivní terapii, protože tento vyšetřovací postup může způsobit zhoršení obstrukce močových cest, dále může způsobit trauma – tedy poranění močových cest a nebo také zapříčinit infekci.
Jestliže je obstrukce vývodné části močového měchýře spojena s infekcí močových cest nebo s azotémií ( tj. se vzestupem dusíkatých látek v krvi pacienta ), měla by počáteční terapie být konzervativní a zaměřena především na stabilizaci ledvinových funkcí, mělo by být zastaveno podávání látek s anticholinergním účinkem a sympatikomimetik a prováděno vhodné léčení infekce. V případech pokročilé obstrukce vývodné části močového měchýře je indikována drenáž pomocí ureterálního katétru ( tj. cévky zavedené do močovodu ) nebo drenáž moči suprapubickou cestou ( tj. pomocí cévky zavedené do močového měchýře přes kůži v krajině nad stydkou kostí ). Dekomprese po dlouhou dobu rozepjatého močového měchýře musí být pomalá. Je potřeba počítat s tzv. post – obstrukčním zvýšením diurézy ( tj. se zvýšením vylučování moči po vyřešení blokády močového měchýře ). Močení může být zlepšeno podáváním léků ze skupiny tzv. alfa – adrenergních blokátorů. V současné době je zkoušeno podávání léku finasteridu ( tj. inhibitoru 5 alfa – reduktázy ).Tato látka může u některých pacientů zmenšit velikost prostaty a usnadnit močení. Definitivní terapie benigní hyperplazie prostaty je ovšem chirurgická.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Z chirurgických metod je třeba preferovat tzv. transuretrální resekci prostaty – tj. odstranění zvětšené prostaty endoskopickou cestou přístupem přes močovou trubici ( tento operační výkon se označuje TURP ). Tato terapie je přijímána dobře nemocnými, nevyžaduje incize ( tj. rozříznutí břišní stěny ) a mortalita ( tj. úmrtnost ) a morbidita ( tj. nemocnost ) spojené s touto chirurgickou metodou léčby benigní hyperplazie prostaty jsou nízké. Větší benigní ( tj. nezhoubná onemocnění ) prostaty mohou být chirurgicky zvládnuty na podkladě suprapubického ( tj. nad stydkou sponou ) nebo retropubického ( tj. za sponou stydkou ) operačního přístupu, který umožňuje vyjmutí adenomatozní ( tj. žlaznaté ) tkáně. Všechny chirurgické metody vyžadují následně ponechat po několik dní katetrovou drenáž močového měchýře ( tj. zavedení močové cévky ). Prognóza je velmi dobrá a sexuální potence zůstává obvykle na předoperační úrovni, která je však bohužel obvykle spojena s retrográdní ejakulací. Eventuální možnost balónkové dilatace prostatické části uretry ( tj. rozšíření části močové trubice, která prochází prostatou, pomocí balónkové sondy ) u některých pacientů s benigní hyperplazií prostaty je dosud ve stadiu výzkumu.