Zatímco většina útvarů a zvětšenin souvisejících s extratestikulárními orgány ( tj. s orgány mimo varlata ), které jsou uložené ve skrotu, je benigní (tj. nezhoubná ), většina hmatných zvětšenin varlat je naproti tomu maligních ( tj. zhoubných ). Nejzhoubnějšími nádory, které postihují varlata a které vznikají z tzv. primordiálních zárodečných buněk, jsou klasifikovány v závislosti podle stoupajícího stupně zhoubnosti jako seminom, zhoubnější je již teratom či embryonální karcinom, dále následuje teratokarcinom a nejzhoubnější z těchto nádorů je choriokarcinom.
Etiologie ( tj. původní vyvolávající příčina ) nádorů varlat není známá. Testikulární nádory ( tj. nádory varlat ) představují značnou část solidních tumorů u mužů mladších než 30 let. Kryptorchismus ( tj. zadržení varlat, tedy stav, při němž varle je zadrženo ve svém fyziologickém sestupu z dutiny břišní do šourku a není tedy sestouplé v šourku ) představuje z hlediska možného vzniku malignity ( tj. zhoubného nádoru ) vysoce rizikový faktor, neboť incidence malignity ( tj. výskyt nově vzniklých případů onemocnění zhoubným nádorem varlat v průběhu jednoho roku na 1 tisíc obyvatel ) je u pacientů s kryptorchismem 2,5 až 20 krát vyšší. To bylo prokázáno i v případech, ve kterých byla provedena včasná chirurgická úprava polohy varlat. Karcinom vznikajicí z funkčních intersticiálních buněk testis ( tj. z buněk vmezeřené tkáně varlat ) je vzácný. Tumory vznikající z paratestikulárních struktur ( tj. z tkání ležících mimo varlata ) a funikulu jsou obvykle benigní ( tj. zhoubné ) – fibromy, fibroadenomy, adenomy nebo lipomy, ačkoliv se může objevit i sarkom ( tj. zhoubný nádor z mezenchymálních tkání – tedy podpůrných tkání ).
Nejčastějším nálezem u testikulárního tumoru ( tj. nádoru varlat ) je zvětšení obsahu skrota, někdy spojené s bolestí v této lokalizaci. Řada nemocných přičítá zvětšení obsahu skrota nějakému malému proběhlému poranění, což umožňuje časovou orientaci týkající se prvního zjištění nádoru. Krvácení do rychle rostoucího tumoru může vést k lokální bolestivosti a citlivosti. Pevná hmota vyrůstající z varlat představuje vždy závažné klinické podezření na přítomnost nádoru varlat.
Prognóza nemocného se zhoubným nádorem varlat závisí na histologickém nálezu a rozsahu zhoubného nádoru. Pětileté přežívání více než 80 procent pacientů nacházíme u nemocných se seminomem lokalizovaným ve varleti nebo dokonce i u seminomů metastazujících do retroperitonea ( tj. při rozsevu druhotných ložisek nádoru do oblasti mimo dutinu břišní za pobřišnicí ). Naproti tomu pětileté přežívání u nemocných s vysoce maligním choriokarcinomem je naopak velice nízké, tento nádor je však naštěstí velmi vzácný. Ostatní typy nádorů varlat se pohybují z hlediska další prognózy pacienta mezi těmito krajními hodnotami.
Fyzikální vyšetření a ultrazvukové vyšetření pomohou lokalizovat nález na varleti. Diagnóza je ověřena následně biopsií ( tj. odběrem vzorku tkáně k histologickému vyšetření ). Diagnostická vyšetření mohou zahrnout rentgenová vyšetření a vyšetření počítačovou tomografií ( tedy CT ), scintigrafii ( tedy vyšetření pomocí aplikace radioizotopů ). Vylučovací urografie ( tj. rentgenová metoda zobrazení močových cest s pomocí nitrožilně podané rentgenkontrastní látky, jejíž vylučování se následně sleduje na postupně prováděných rentgenových snímcích ), a ultrasonografické vyšetření mohou prokázat existenci vzdálených metastáz nádoru varlat ( tj. druhotných nádorových ložisek v těle pacienta ). Laboratorní stanovení hladiny alfa fetoproteinu a podjednotek beta lidského choriogonadotropinu v krvi pacienta pomocí speciální techniky radioimunoeseje představuje významný marker z hlediska stanovení diagnózy a dalšího sledování nemocných s již prokázanými testikulárními tumory, a to především neseminomatózního typu. Vyšetření dutiny břišní pomocí metody počítačové tomografie ( tj. CT ) je důležité z hlediska možné diseminace ( tj. rozšíření nádoru ) a progrese ( tj. dalšího postupu ) onemocnění. Pedální lymfografie může poskytnout další informace z hlediska šíření tumoru.
Základem léčení nádoru varlat je chirurgický zákrok – musí být provedena tzv. ingvinální orchidektomie ( tj. radikální odstranění varlat ). Současně se doporučuje operační transabdominální retroperitoneální odstranění lymfatických uzlin ( tj. odstranění uzlin z oblasti ležící mimo dutinu břišní, tedy uzlin ležících za pobřišnicí, a to operačním přístupem vedeným přes dutinu břišní ). Takový operační zákrok se doporučuje především u dospělých pacientů s teratokarcinomy, embryokarcinomy a teratomy. Lze také použít radiační léčbu. Ozáření může být účinné u pacientů se seminomem za použití dávky záření 50 Gray ( 3000 až 5000 rad ) cílené na uzliny uložené v dutině břišní a mediastinu ( tj. v mezihrudí ) a supraklavikulární oblast vlevo ( tj. oblast vlevo nad klíční kostí ). Úspěch tohoto léčení však pochopitelně závisí na stadiu postupu onemocnění. Chemoterapie ( tedy léčení pomocí cytostatik – to znamená podávání léků, které blokují imunitu – tj. obranyschopnost organizmu pacienta ) prováděná cis – platinou v kombinaci s dalšími cytostatiky může vést k ústupu onemocnění a také ke kontrole metastáz ( tedy druhotných ložisek nádoru v těle ) u pacientů se seminomem a také s některými neseminomatózními tumory.