Jako divertikulóza je označována řada stavů, jejichž společným jmenovatelem je přítomnost divertiklů (výchlipek) na tlustém střevě. Vrozené (pravé) divertikly mají stěnu tvořenou všemi vrstvami normální stěny střeva, získané (nepravé) divertikly jsou daleko častější; jejich stěnu tvoří pouze sliznice, která roztlačuje střevní svalovinu.
Divertikly mohou postihovat celé tlusté střevo, typickým místem výskytu jsou esovitá klička a sestupný tračník, méně často jsou postiženy příčný tračník a pravá polovina tlustého střeva. V levé polovině tlustého střeva nacházíme obvykle mnohočetné divertikly, v pravé polovině (tj. slepém střevě a vzestupném tračníku) bývají výchlipky ojedinělé (solitární). Velikost výchlipek se pohybuje od 3 mm do více než 3 cm. Obří divertikly jsou na tlustém střevě vzácné, bývají velikosti od 3 do 15 cm a bývají ojedinělé.
Postižení střeva výchlipkami bez projevů zánětu se označuje jako divertikulóza, zánět divertiklů jako divertikulitida.
Příčinou vzniku divertikulózy tlustého střeva je zřejmě dlouhodobě zvýšený tlak uvnitř střeva, způsobený zvýšeným napětím střevní svaloviny. Konzumací tzv. bezezbytkové stravy, tj. stravy s malým obsahem zbytků (zejména vlákniny) je ve střevě nedostatečná objemová náplň, a posun málo objemného obsahu střevem vede k nadměrnému stahování střevní svaloviny, zvýšení tlaku a následně k výhřezu výchlipek střevní stěnou.
Výskyt nemoci narůstá s přibývajícím věkem; u osob mezi 20. a 30. rokem věku je výskyt výjimečný, u lidí starších 40 let se četnost výchlipek rychle zvyšuje a nejvyšší je u osob starších 60 let, u nichž můžeme předpokládat mnohočetný výskyt divertiklů.
Příznaky divertikulózy závisí na rázu postižení. Výchlipky tlustého střeva má asi 60 % šedesátníků, nicméně jen zlomek z nich má nějaké z nich vyplývající obtíže, nejčastěji zácpu nebo bolesti břicha.
Objektivními příznaky se choroba přihlásí až při komplikacích. Záludnost choroby spočívá v tom, že její první známkou může být zánět pobřišnice vyvolaný prasknutím jediné výchlipky, a naopak osoby s mnohočetnými výchlipkami se často nedočkají žádných významnějších obtíží.
Komplikacemi divertikulózy jsou (1) zánět divertiklu - divertikulitida a její komplikace, (2) krvácení z divertiklu a (3) poruchy vyplývající z pozánětlivé vazivové přestavby střevní stěny, zejména střevní neprůchodnost.
Diagnózu divertikulózy stanovíme zobrazovacím vyšetřením tlustého střeva. Nejlepší metodou při zjišťování choroby je rentgenové vyšetření tlustého střeva pomocí kontrastní látky, tzv. irigografie. Tato metoda spočívá v nálevu kontrastní látky do průsvitu tlustého střeva konečníkem, takže se zobrazí i výchlipky.
K stanovení výše uvedených komplikací nemoci se vedle lékařského fyzikálního vyšetření (celkového stavu pacienta, pohmatu břicha apod.) využívají rentgenové vyšetření, ultrazvuk a počítačová tomografie (CT).
Důležité je odlišit jiná onemocnění tlustého střeva, především nádory, jiné zánětlivé choroby (tzv. nespecifické střevní záněty - „ulcerózní kolitida“, „Crohnova choroba“), a z mimostřevních nemocí hlavně záněty vaječníku a vejcovodu a ledvinové koliky.
Nekomplikovaná divertikulóza nevyvolávající žádné příznaky nevyžaduje léčbu; vhodná je však strava s vysokým obsahem zbytků, zejména vlákniny (např. vločky ovesné a zejména pšeničné, lněné semínko apod.). Důležitý je dostatečný příjem tekutin a dostatek pohybu. Operace se u běžné nekomplikované divertikulózy neprovádí.
Chirurgickou léčbu vyžadují jen obří divertikly (viz. výše), u nichž je vysoké riziko zánětu a proděravění; spočívá v odstranění úseku tlustého střeva s výchlipkou.
Prognózu choroby nelze předvídat. Výchlipky tlustého střeva nemohou vymizet. Vhodnou stravou a vhodnými vyprazdňovacími návyky (péčí o pravidelnou měkkou stolici) lze udržet onemocnění, aniž by se zhoršovalo.
U komplikovaného onemocnění manifestujícího se příznaky je vhodné chirurgické odstranění postiženého úseku střeva. Operace nemá být odkládána, s věkem a dobou trvání choroby vzrůstá riziko komplikací.
Nemocní s divertikulózou nemají vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru tlustého střeva.