Nádory jater

Mezi novotvary jater řadíme benigní (tj. nezhoubné) nádory jater, dále jaterní cysty a maligní (tj. zhoubné) nádory, a to primární nádory jater, metastatické nádory jater a zhoubná hematologická onemocnění postihující játra. Každá z těchto skupin onemocnění má jiné příčiny, průběh onemocnění i prognózu pro pacienta do budoucna.

Benigní (tj. nezhoubné) nádory jater jsou relativně časté, většinou probíhají bez klinických příznaků. Nejvýznamnějším nezhoubným nádorem jater je hepatocelulární adenom (tj. adenom vyrůstající z jaterních buněk). Vyskytuje se v rostoucím počtu převážně u mladých žen a dívek v důsledku masivního rozšíření užívání antikoncepčních léků, které mají významný podíl na vzniku hepatocelulárních adenomů. Ačkoli onemocnění není považováno za prekancerózu (tj. za jakýsi předstupeň rakoviny), bylo popsáno několik případů postupné přeměny adenomů do maligního nádoru. Adenomy vzniklé v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce po jejím vynechání často vymizí.

Fokální modulární hyperplazie jater je onemocnění, které se spíše podobá hamartomu (tj. útvar podobný nádoru, který vzniká z tkáňového odštěpu, jenž se dostal na počátku vývoje organizmu na jiné místo, než kam příslušná tkáň normálně patří) než pravému jaternímu nádoru. Při histologickém vyšetření může připomínat jaterní cirhózu. U 1 až 5 procent dospělých se objevují malé hemangiomy (to jsou nezhoubné nádory z krevních cév, často vrozené), které jsou většinou bez klinických příznaků a mohou i spontánně vymizet. Setkat se lze též s adenomy žlučových cest a vzácně se vyskytujícími různými mezenchymovými nádory (tj. s tzv. pojivovými nádory).

Jaterní cysty sice nepatří mezi pravé jaterní nádory, přesto jsou často s benigními jaterními nádory společně uváděny. Izolované, jednotlivé cysty nemají žádný klinický význam. Vzácně se vyskytující vrozená polycystóza jater vede k vývoji zvětšených, hrbolatých jater (tzv. hepatomegalii), někdy dosahující u dospělých obrovských rozměrů. Vrozená jaterní fibróza je charakterizována cystickým novotvořením žlučovodů mikroskopických průsvitů, fibrózní přeměnou jaterní tkáně a zhoršující se portální hypertenzí (tj. přetlakem v portálním žilním systému před játry). Tato jednotka je často chybně diagnostikována jako tzv. kryptogenní cirhóza. Obě uvedené varianty se obvykle vyskytují současně s polycystickým postižením ledvin a jiných orgánů. Mezi další cystická onemocnění jater patří tzv. hydatiformní cysty, dále vzácný Caroliho syndrom, který je charakterizovaný cystickým rozšířením jednotlivých úseků nitrojaterních žlučovodů ( často je komplikovaný kameny ve žlučových cestách a zánětem žlučovodů). Pravé cystické nádory jater jsou vzácné. Nejčastější formou jaterního nádoru jsou jaterní metastázy maligních (tj. zhoubných) nádorů. Jaterní tkáň poskytuje vhodné podmínky pro šíření metastáz různých maligních nádorů. Mezi nejčastější primární zdroje patří zhoubné nádory plic, prsů, tlustého střeva, slinivky břišní a žaludku. I zhoubné nádory vycházející z jiných tělesných orgánů bývají zdrojem metastatického procesu. Jaterní metastázy představují často první klinické příznaky nádorového postižení jiných orgánů. Primární maligní nádory jater jsou v podstatné části světa výrazně méně rozšířeny než metastatické postižení jater.

Hepatocelulární karcinom (tzv. hepatom - tj. primární zhoubný jaterní nádor vycházející z jaterních buněk) však představuje důležitou příčinu úmrtí v určitých oblastech Afriky a jihovýchodní Asie, kde je nejběžnějším zhoubným onemocněním ve vnitřním lékařství. Odlišnou variantou hepatocelulárního karcinomu je tzv. fibrolamelární karcinom. Ten je charakterizován přítomností typických morfologických znaků maligní transformace (tj. znaků zvratu ve zhoubné nádorové bujení) jaterních buněk, které vytvářejí vrstevnatou (tj. lamelární) fibrotickou (tj. vazivovou) tkáň. Jiným typem primárního zhoubného nádoru jater je cholangiogenní karcinom. To je nádor, který vyrůstá z výstelky nitrojaterních žlučovodů. Je poměrně častý v oblasti Orientu. V jiných oblastech je jeho výskyt nižší než hepatocelulárního karcinomu. Dalším primárním zhoubným nádorem jater je hepatoblastom, který představuje jeden z běžných nádorů dětského věku. Vyskytuje se u jedinců s předčasnou pubertou pravděpodobně díky nadměrné nenormální produkci gonadotropinů (tj. hormonů stimulujících pohlavní žlázy k vyšší činnosti). Vzácným primárním jaterním zhoubným nádorem je angiosarkom. V kapitole o jaterních nádorech je nezbytné se zmínit též o hematologických malignitách (tj. o zhoubných nádorech krve). Leukémie a jí příbuzná onemocnění mají časté jaterní komplikace díky infiltraci jater abnormálními buňkami. Tak je tomu také u jaterního lymfogranulomu. U Hodgkinova lymfou může být hepatomegalie (tj. zvětšení jater) pouze nespecifickou reakcí na chorobu.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Na vzniku nezhoubného (tj. benigního) hepatocelulárního adenomu má podíl masivně rozšířené užívání lékové hormonální antikoncepce. Ačkoli onemocnění není považováno za první stupeň zhoubného bujení (tedy nejedná se o tzv. prekancerózu), bylo popsáno několik případů zvrhnutí benigního hepatocelulárního adenomu ve zhoubný nádor. U nezhoubné fokální nodulární hyperplazie (tj. uzlovitého zduření jaterní tkáně) vede užívání hormonální antikoncepce ke zvětšení postižené oblasti jaterní tkáně, není však pravděpodobně příčinou onemocnění. Vyskytují se i formy s příčinnou souvislostí s hormonální antikoncepcí. V těchto případech dochází v histopatologickém nálezu k překrývání s hepatocelulárním adenomem. Hydatiformní cysty, které patří mezi jaterní cysty a nejsou tedy pravými nádory, se řadí mezi onemocnění způsobená cizopasnými červy. Příčiny vzniku maligních nádorů metastazujících do jater nejsou známy a rizikové faktory, které se na vzniku těchto nádorů podílejí jsou uvedeny v příslušných kapitolách.

U primárních maligních nádorů jater, o tom je třeba se zde zmínit, existují některé rizikové faktory podporující jejich vznik. Chronická hepatitida typu B (označovaná HBV) je zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v endemických oblastech (tj. v určitých krajích). U nosičů infekce HBV je riziko vzniku maligního nádoru jater více než stonásobně zvýšeno. Výskyt hepatocelulárního karcinomu odpovídá geografickému rozšíření HBV infekce. U HBV nosičů, kteří jsou většinou bez klinických příznaků, může dojít k začlenění virové deoxyribonukleové kyseliny (označované DNA) do hostitelského geonomu (tj. do genetické výbavy) infikovaných hepatocytů (tj. jaterních buněk). Časem tak dochází k maligní transformaci jaterních buněk, jejíž přesný mechanizmus není dosud znám. Významné mohou být též kancerogeny ze zevního prostředí. Například příjem potravy kontaminované mykotoxiny známými jako aflatoxiny je považován v mnoha případech za významného spolučinitele vysokého výskytu onemocnění v subtropických oblastech. V Severní Americe, Evropě a dalších oblastech nízkým výskytem karcinomu z jaterních buněk (tj. hepatocelulárního karcinomu) je většina nemocných postižena současnou cirhózou jater.

Alkoholická cirhóza, která se vyvíjí v oblastech s nekrotickou (tj. odumřelou) jaterní tkání, a zejména cirhóza u onemocnění hemochromatózou mívá sklon k maligní transformaci (tj. zvrhnutí ve zhoubné nádorové bujení). Při primární biliární cirhóze je riziko maligního zvratu velmi malé. Maligní transformace hepatocelulárního adenomu je sice možná, avšak velice vzácná. U zbývajících nemocných s hepatocelulárním karcinomem není přítomno žádné zjevné doprovodné jaterní onemocnění. Onemocnění fibrolamelárním karcinomem (tj. odlišnou variantou hepatocelulárního karcinomu) obyčejně postihuje relativně mladé jedince v dospělém věku a nemá žádnou souvislost s eventuálně existující cirhózou jater, nosičstvím infekce virem hepatitidy typu B nebo jinými rizikovými faktory. U jiného primárního zhoubného nádoru jater - u tzv. cholangiogenního karcinomu - je předpokládána příčinná souvislost s infekcí parazity typu Trematoda zejména v Orientu, kde je poměrně častý. Cholangiogenní karcinom také občas vzniká u nemocných s dlouhotrvající ulcerozní kolitidou a sklerozující cholangitidou. Další z primárních zhoubných nádorů jater - angiosarkom - je spojován s profesionální expozicí vinylchloridu. Přes některé výše uvedené rizikové faktory vzniku určitých benigních (tj. nezhoubných) i maligních (tj. zhoubných), a to primárních i metastatických nádorů jater, je třeba bohužel konstatovat, že příčiny vzniku jaterních nádorů nejsou dosud dostatečně objasněny.

Chorobopis

Benigní (tj. nezhoubné) jaterní nádory mohou být bez klinických příznaků a diagnostikovány jsou obvykle pouze náhodně ultrasonograficky nebo jinými zobrazovacími metodami. Jindy je objevíme v rámci vyšetřování pacienta pro zjištěnou hepatomegalii (tj. zvětšení jater), nebo pro bolesti břicha s lokalizací v pravém podžebří nebo pro komplikující nitrobřišní krvácení při prasknutí nádoru v játrech. Bezpříznakové malé hemangiomy (tj. nezhoubné nádory z krevních cév) se objevují u 1 až 5 procent dospělých osob. U dětí mohou velké hemangiomy vyvolávat obtíže s ohledem na současnou konzumpční koagulopatii (tj. poruchu krevní srážlivosti vyvolanou nadměrnou nenormální spotřebou krevních srážecích faktorů), která se projevuje zvýšenou krvácivostí tkání u pacienta. Dále může dojít k poruše hemodynamiky (tj. krevního oběhu).

Izolované jaterní cysty, které nejsou pravými nádory, jsou obvykle diagnostikovány náhodně při břišní ultrasonografii nebo CT vyšetření (tj. vyšetření rentgenovou počítačovou tomografií). Nemají žádný klinický význam. Vzácně se vyskytující vrozená polycystóza jater vede ke zhoršujícímu se zvětšování jater, která jsou při klinickém vyšetření hrbolatá a někdy mohou dosahovat u dospělých obrovských rozměrů. Pozoruhodnou zůstává u tohoto onemocnění dobrá funkce jater a chybějící vývoj portální hypertenze (tj. přetlaku v portálním žilním systému před játry). Polycystické onemocnění jater se obvykle vyskytuje současně s polycystózou ledvin i jiných orgánů.

Mezi cystická onemocnění jater patří i tzv. Caroliho syndrom, charakterizovaný cystickým rozšířením jednotlivých úseků nitrojaterních žlučovodů, který bývá často komplikován choledocholitiázou (tj. přítomností kamenů ve žlučových cestách) a zánětem žlučových cest (tzv. cholangoitidou). Nejčastější formou jaterních nádorů jsou metastatické maligní nádory. Jaterní parenchym poskytuje vhodné podmínky pro šíření metastáz (tj. druhotných ložisek nádorů v těle). Proto při primárních zhoubných nádorech zejména plic, prsů, tlustého střeva, slinivky břišní a žaludku i jiných orgánů, které bývají zdrojem metastatického procesu, představují jaterní metastázy často první klinický příznak nádorového postižení jiných tělesných orgánů. Maligní onemocnění se často manifestuje nespecifickými klinickými příznaky ( jako jsou například: váhový úbytek, ztráta chuti k jídlu, teploty ). Játra bývají charakteristicky zvětšená, tuhá, často palpačně bolestivá při vyšetřování. Velké zvětšení jater s dobře hmatnými hrboly v jaterní tkáni jsou zpravidla příznakem pokročilého nádorového onemocnění. Šelest nad játry a bolest připomínající dráždění pohrudnice s třecím šelestem patří mezi neobvyklé, nicméně charakteristické příznaky. Občas se vyskytuje i splenomegalie ( tj. zvětšení sleziny ) zejména u primárního karcinomu slinivky břišní, který metastazuje do jater. V důsledku nádorových metastáz na pobřišnici lze často pozorovat ascites (tj. přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). S výjimkou blokády žlučovodů při útlaku nádorem se žloutenka nevyskytuje, nebo je vyjádřena jen mírně. U terminálních stavů generalizovaného nádorového onemocnění progrese žloutenky a rozvoj jaterní encefalopatie ( tj. poškození mozku toxiny ze střeva v krvi, která nově vytvořenými cévními spojkami obchází játra ) vždy znamená předzvěst brzkého úmrtí pacienta. U pacientů s primárními nádory jater jsou nejčastějšími klinickými příznaky bolesti břicha, váhový úbytek nebo zdánlivě nevysvětlitelné celkové zhoršení stavu. Poměrně často se vyskytuje také horečka, která však může napodobovat infekční onemocnění.

Občas je prvním klinickým projevem náhlá břišní příhoda, způsobená prasknutím nebo krvácejícím nádorem. Někdy se nádorové onemocnění jater projevuje celkovými metabolickými příznaky (jako jsou například hypoglykémie - tj. nízká hladina cukru v krvi, hyperkalcemie - tj. vysoká hladina vápníku v krvi nebo hyperlipidemie - tj. vysoká hladina tukových látek v krvi). Bolesti, progredující hepatomegalie (tj. postupující zvětšování jater) a šelest nad játry upozorňují na možnou diagnózu zejména u pacientů s prokázanou cirhózou jater, případně u nemocných z endemických oblastí. Onemocnění fibrolamelárním karcinomem, který je odlišnou variantou hepatocelulárního karcinomu, postihuje relativně mladé jedince v dospělém věku a nemá žádnou souvislost s existující cirhózou či nosičstvím HBV (tj. infekce virem hepatitidy typu B) nebo jinými rizikovými faktory. Jiný primární zhoubný nádor - hepatoblastom, který je jedním z běžných nádorů dětského věku, je obvykle diagnostikován v souvislosti s vyšetřením pacienta pro zhoršování celkového zdravotního stavu a hepatomegalii (tj. zvětšení jater). Vyskytuje se občas současně s předčasnou pubertou pro nadměrnou nenormální sekreci hormonů stimulujících pohlavní žlázy.

Maligní nádory krve, které se také mohou projevit infiltrací jaterní tkáně, jsou zpravidla zjištěny již z hematologického vyšetření. Hepatomegalie spolu s abnormálními hodnotami jaterních testů mohou představovat také pouze nespecifickou reakci na Hodgkinovu chorobu (tj. lymfom), což je ale vzácnější než pravé poškození jater. Mezi klinickým obrazem, biochemickými a histologickými nálezy bohužel není těsný vzájemný vztah a výsledky si nemusí vzájemně odpovídat.

Následky

Benigní jaterní nádory většinou nemívají vážnější klinický význam. Pacienta zpravidla ohrožují pouze svou velikostí zejména u polycystózy jater, dále mohou pacienta ohrozit prasknutím nádoru a následným nitrobřišním krvácením, a také ojediněle možností maligního zvrhnutí ve zhoubný nádor (to bylo pozorováno u hepatocelulárního adenomu).

Malé nezhoubné hemangiomy (tj. benigní jaterní nádory z krevních cév) dokonce mohou i zcela spontánně vymizet. Avšak naprosto odlišná je prognóza u maligních jaterních nádorů. Léčba jaterních metastáz zhoubných nádorů je obvykle zbytečná. Rozvoj pokročilého nádorového procesu lze někdy sice zpomalit, nicméně chorobu v takovém stadiu již nelze vyléčit. Prognóza pacienta s hepatocelulárním karcinomem ( tj. karcinomem z jaterních buněk) je obvykle špatná. U většiny nemocných je diagnóza bohužel stanovena pozdě a úmrtí pacienta přichází do několika měsíců. Nemocní s malými lokalizovanými nádory, u nichž je možné chirurgické odstranění nádoru - tj. resekce jater, mívají po operaci prodloužené přežívání, samozřejmě pokud zvládnout operační zátěž. Prognóza po provedené radikální resekci jater u pacienta s fibrolamelárním karcinomem je příznivější než u pacientů s hepatocelulárním karcinomem. Pacienti mohou přežívat i několik let. Další primární jaterní nádor - hepatoblastom - může vyvolat nadměrnou abnormální produkcí hormonů, které stimulují pohlavní žlázy, předčasnou pubertu. V případě postižení maligním angiosarkomem jater nemá léčba obvykle velký význam, prognóza je špatná.

Rozpoznání / vyšetření

U benigních nádorů jater je diagnóza většinou stanovena na základě ultrasonografického vyšetření nebo CT vyšetření (tj. vyšetření počítačové rentgenové tomografie) nebo jinými zobrazovacími metodami. V laboratoři obvykle nacházíme normální jaterní testy, případně jejich jen lehce zvýšené hodnoty. I když často lze stanovit diagnózu na základě výsledků použitých zobrazovacích metod, včetně angiografie (tj. rentgenové vyšetření s nástřikem cév kontrastní látkou), k definitivnímu potvrzení diagnózy bývá nezbytná diagnostická laparotomie (tj. ověření nálezu operací, což znamená otevření a prohlédnutí dutiny břišní, a prohlédnutí jater). Při vrozeném polycystickém postižení jater nacházíme mnohočetné cysty též v ledvinách a jiných orgánech, což prokážeme zobrazovacími metodami. Zhoubné nádory se často projevují nespecifickými klinickými příznaky (jako jsou například váhový úbytek, ztráta chuti k jídlu, teploty).

Při klinickém fyzikálním vyšetření nacházíme v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (tzv. karcinóza peritonea) nacházíme v dutině břišní ascites (tj. přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas prokazujeme rovněž splenomegalii (tj. zvětšenou slezinu) zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázami do jater. V laboratoři obvykle nacházíme zvýšenou hodnotu sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, avšak naproti tomu normální zbylé jaterní testy. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastáz je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stádiích nemoci je často obtížná. V diagnostice se používají různé zobrazovací metody. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastázy ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení též abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (tj. rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých víme, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastáz.

To je velmi významné zejména tehdy, když léčebný postup závisí na eventuální přítomnosti metastáz. Výpovědní hodnota vyšetření je však limitována nízkou specifičností i citlivostí. Definitivní diagnózu potvrdí vždy až jaterní biopsie , která je indikována ve všech případech, kde máme podezření na nádor jater. Eventuálně se používá také v těch případech, kde je nezbytný přesný histologický průkaz původu a typu nádoru ke stanovení dalšího postupu a způsobu léčby. Výsledek jaterní biopsie je pozitivní asi ve 2/3 případů, dalších 10 procent nádorů lze diagnostikovat cytologickým vyšetřením odebraného vzorku nádorové tkáně, který se získá punkční biopsií. Výtěžnost metody může být zvýšena cílenou biopsií pod ultrasonografickou kontrolou. Někteří odborníci dávají přednost cílené punkční biopsii před operační revizí dutiny břišní ať už metodou laparoskopickou (tj. miniinvazivní operační výkon) či laparotomickou (tj. klasická operační revize břicha s otevřením břišní stěny). Těmito operačními metodami lze však získat mnohem ucelenější pohled. Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tj. maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), pátráme vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluvíme o tzv. endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu lze již na základě zjištěných klinických příznaků.

Nejčastějšími klinickými příznaky u dosud stabilizovaného nemocného s onemocněním jaterní cirhózou jsou bolesti břicha, váhový úbytek nebo zdánlivě nevysvětlitelné celkové zhoršování zdravotního stavu pacienta. Poměrně často se vyskytuje horečka, která však může být také u infekčního onemocnění. Občas je prvním klinickým projevem jaterního nádoru náhlá břišní příhoda způsobená prasknutím nádoru nebo krvácejícím nádorem. Někdy se choroba projevuje celkovými metabolickými příznaky jako jsou například nízká hladina cukru v krvi (tj. hypoglykémie), zvýšená hladina vápníku v krvi (tj. hyperkalcémie) a zvýšená hladina tukových látek v krvi (tj. hyperlipidémie). Výsledky klinického vyšetření však obvykle nebývají jednoznačné. Bolesti, progredující hepatomegalie (tj. narůstající velikost jater) a poslechem slyšitelný šelest nad játry pouze upozorňují na možnou diagnózu zejména u pacientů s prokázanou jaterní cirhózou. Biochemická vyšetření s výjimkou stanovení hladiny sérového alfa-fetoproteinu (označuje se AFP) nemají větší diagnostickou cenu. Alfa-fetoprotein je tzv. fetální bílkovina (tj. bílkovina přítomná normálně pouze v krvi lidského plodu), která mizí z oběhu zpravidla brzy po porodu. Jeho přítomnost v krvi u dospělých znamená poruchu vyzrávání hepatocytů (tj. jaterních buněk), což je maximálně typické pro maligní hepatocelulární karcinom. Obvykle nacházíme vysoké hodnoty alfa-fetoproteinu - zpravidla vyšší než 400 mikrogramů na litr. Při jiných onemocněních je podobné zvýšení vzácné, s výjimkou zvláštního typu nádoru varlat - tzv. teratomu, který však svým výskytem patří mezi méně obvyklé nádory. Nižší zjištěné hodnoty alfa-fetoproteinu v krvi jsou méně specifické. Lze je pozorovat například u regenerace (tj. obnovy) jaterních buněk (jako je tomu například u zánětu jater - hepatitidy). Většina hepatocelulárních karcinomů v oblastech s vysokým výskytem tohoto typu onemocnění je spojena se zjevně zvýšenou koncentrací alfa-fetoproteinu v krvi, v raných stádiích onemocnění však bývají jeho zjištěné hodnoty často normální. Méně časté zjišťujeme vysoké hodnoty alfa- fetoproteinu u pacientů v oblastech, kde je celkově nižší výskyt hepatocelulárního karcinomu. Nové výzkumy sledují využití zjištěné zvýšené koncentrace látky des-gamma-karboxyprotrombinu ( což je protrombinový prekurzor ) jako biochemického ukazatele hepatocelulárního karcinomu. K potvrzení prokazatelného klinického významu tohoto ukazatele je však nutno získat ještě další údaje. Břišní ultrasonografie a CT (tj. rentgenová počítačová tomografie) představují běžné diagnostické metody, které mohou objevit i karcinomy probíhající s minimálními klinickými příznaky. U nosičů infekce virové hepatitidy typu B v oblastech s vyšším výskytem onemocnění (například v Japonsku) je nyní z výše uvedených důvodů rutinně prováděno ultrasonografické vyšetření k včasnému odhalení jaterního nádoru v raném stádiu. Zobrazovací metody mají menší výpovědní hodnotu u nemocných se současnou jaterní cirhózou, neboť vyhodnocení nálezů je zde velmi obtížné.

Charakteristický obraz často poskytne jaterní angiografie (tj. rentgenové vyšetření s nástřikem cév kontrastní látkou). Využití angiografie by mělo být zváženo vždy v případě výrazného podezření na hepatocelulární karcinom, případně před plánovaným chirurgickým výkonem s ohledem na zobrazení cévních struktur. Diagnózu potvrdí jaterní biopsie, která přináší velmi suverénně přesné výsledky, zejména pokud je provedena pod ultrasonografickou kontrolou. Riziko výkonu je většinou nízké, stoupá ale se zvýšeným prokrvením nádoru nebo v případě výskytu nádorových nekróz. Jiné primární maligní jaterní nádory - například hepatoblastom - diagnostikujeme v souvislosti s vyšetřováním pro zhoršení celkového zdravotního stavu pacienta (zejména u pacientů v dětském věku) a nebo pro hepatomegalii (tj. zvětšení jater) nejasného původu, dále také pro známky předčasné puberty pro nadměrnou nenormální produkci hormonů stimulujících pohlavní žlázy. Definitivní diagnóza u primárních maligních jaterních nádorů (jako jsou cholangiogenní karcinom, hepatoblastom či angiosarkom) je založena na histologickém vyšetření odebraného vzorku tkáně nádoru. U krevních maligních nádorů, které postihují játra, je diagnóza zřejmá z provedeného hematologického vyšetření a jaterní biopsie není většinou nezbytná. Naproti tomu diagnostika jaterního lymfogranulomu je komplexnější. Znalost rozsahu jaterního postižení je důležitá pro určení stádia choroby, a tím pro volbu léčby. Mezi klinickým obrazem, biochemickými a histologickými nálezy bohužel není těsný vzájemný vztah. Je třeba pamatovat, že zjištění zvětšení jater (tj. nález hepatomegalie) spolu s abnormálními hodnotami jaterních testů může představovat pouze nespecifickou reakci na Hodgkinovu chorobu, i když je tento nález vzácnější než pravé poškození jater. Biopsie často ukáže pouze neohraničené ložiskové infiltráty mononukleáry nebo ložiskové granulomy (uzlíky) nejistého významu.

Stále je diskutována otázka provedení diagnostické laparoskopie (tj. operační miniinvazivní chirurgický výkon - revize dutiny břišní) nebo otevřená biopsie (tj. odběr vzorku postižené tkáně k histologickému vyšetření během operačního chirurgického otevření a prohlédnutí dutiny břišní), což jsou velice přesné metody, která však jsou rizikové a zatěžující pro pacienta.

Léčba

Léčba jaterních nádorů je pochopitelně rozdílná pro nezhoubné a zhoubné nádory a navíc se liší i pro jednotlivé typy nádorů. Nezhoubné (tj. benigní) jaterní nádory jsou obvykle klinicky nevýznamné a není tedy žádný důvod k jejich léčbě. Nezhoubné nádory typu hepatocelulárních adenomů vzniklé v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce po jejím vynechání často vymizí. Benigní nádory zasluhují většinou pozornost pouze z toho důvodu, že je nutno je odlišit od nádorů maligních. Léčba jaterních metastáz maligních nádorů je naproti tomu zase obvykle neúspěšná, a tak zbytečná, protože jaterní metastázy, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již pro generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba je zaměřena především na primární nádor. Celková chemoterapie (tj. léčba protinádorovými léky - tzv. cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infúzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (tj. jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tj. nepříznivé - jedovaté -účinky na organizmus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.

U těžkých bolestivých forem se může uplatnit radioterapie (tj. léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Někteří chirurgové operačně odstraňují části jater s izolovanými metastázami, zejména u primárního karcinomu tlustého střeva, přesto však nejde o všeobecně přijímaný postup. Závěrem je třeba poznamenat, že bohužel u většiny nemocných s pokročilým nádorovým onemocněním je optimální přístup pouze léčba paliativní (tj. léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater - tj. zejména s hepatocelulárním karcinomem - je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (tj. nereaguje na léčbu ozářením) a i chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Otázkou zůstává, zda rutinní vyšetřování u osob s vysokým rizikem může snížit mortalitu (tj. úmrtnost) pacientů s tímto onemocněním. V oblastech s vysokým výskytem maligních nádorů jater může být přínosem zavedení vakcinace (tj. preventivní očkování) proti infekci virem hepatitidy typu B. Radikální odstranění nádoru při onemocnění tzv. fibrolamelárním karcinomem (tj. variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je obvykle špatná. Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná. Příslušná léčba jednotlivých typů těchto hematologických onemocnění je popsána v příslušných kapitolách.

Související

Nádorová onemocnění
Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1renata marianek24. 6. 2015 17:40:37
chtěla bych se zeptat zda je těhotenstvi u teto nemoci možne ? děkuji
21
2Nikinuschka@seznam.cz 26. 3. 2016 10:23:32
Dobrý den prosím o radu a vysvětlení zjistili mi pozdní zachyt rakoviny jater co bude následovat co bude dál? Je mi 22 let. Děkuji

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události