Rakovina plic - Anamneza.cz

Průběh

      V raném stádiu neexistují žádné typické projevy nemoci. Kašel, potíže s dýcháním a bolest na prsou jsou považovány za nespecifické symptomy. Rakovina plic se může projevovat jako těžké nachlazení, zánět plic, astma nebo chronická bronchitida. Proto by se mělo při každém nepřirozeném kašli trvajícím déle než 4 týdny a těžko léčitelném zánětu plic myslet  na riziko rakoviny. Dostaví-li se kašel, při němž je vykašlávána krev, jde již často o pozdní stádium. Stejně tomu je při příznacích poruch mluvení  nebo bráničních nervů.
      Je-li nádor lokalizován v hrotu plic, může napadnout hrudní stěnu a poškodit krční nervy. Následovat mohou poškození žeber, bolesti ramen, paží a otoky a takzvaný Hornerův komplex (zúžené zorničky, malé oční štěrbiny, zapadlé oční bulvy).
      Obzvláště u malých nádorů se mohou objevit paraneoplastické syndromy.

Projevy

      Délka přežití je u rakoviny plic dosti nízká. Jen asi 10% nemocných přežívá 5 let po stanovení diagnózy, jeden rok přežívá asi 30%. To ukazuje na poměrně malé možnosti léčby. Karcinomy plic vznikají z buněk slizniční výstélky průdušek, jejich mikroskopický obraz je ale různý. Rozlišují se 4 hlavní  typy, z nichž je nejnebezpečnější tzv. malobuněčný karcinom plic.  
      Tímto typem nádoru trpí zhruba 20% mužů a 27% žen. Průměrná délka přežití je nižší než 1 rok. Je to mimo jiné dáno tím, že k rozpoznání nádoru obvykle dojde pozdě, a jeho mimořádně agresivním růstem.

Rozpoznání/vyšetření

      Prvními příznaky rakoviny plic může být několik týdnů trvající nevysvětlitelný kašel. Často je doprovázen chřipkovými projevy, dýchavičností nebo ztrátou váhy. Onemocnění postihuje zvláště často kuřáky, ale právě u nich je na základě  těchto příznaků obvykle diagnostikována chronická bronchitida nebo zánět plic.
      V každém případě jsou všechny tyto příznaky příliš obecné, než aby bylo možné s jistotou tvrdit, že se jedná o rakovinu plic. K nejdůležitějším metodám vyšetření patří rentgen a počítačová tomografie (CT). Základní diagnostickou metodou je  bronchoskopie. Pomocí světlovodného vlákna a miniaturního světelného zdroje (bronchoskopu) je vyšetřován vnitřek průdušek.
      Sonda bronchoskopu může proniknout až do bronchů o průsvitu 4 mm. Důležitým úkolem bronchoskopie je odběr výtěrů a vzorků tkání pro podrobnou prohlídku pod mikroskopem, zaměřenou  na vyhledávání nádorových buněk. Tak může být určen i typ nádoru nebo nádor vyloučen Nelze-li při bronchoskopii získat potřebné vzorky tkáně, je provedena biopsie (odběr vzorku tkáně injekční jehlou) pod kontrolou zrakem při  počítačové tomografii.
      Vedle prvotního nádoru se v tkáni také hledají případné metastázy, které v plicích vznikají i při jiných nádorových onemocněních.

Léčba

      I zde je důležitým krtériem rozdělení na malobuněčné a nemalobuněčné karcinomy. Dále se přihlíží k celkovému zdravotnímu stavu a věku pacienta, protože agresivní léčba znamená pro organismus velkou zátěž. Při špatném celkovém zdravotním stavu nebo při vysokém věku pacienta mohou být některé formy terapie použity jen částečně nebo vůbec.
      Při léčbě malobuněčných karcinomů je většinou používána chemoterapie, protože  tento typ nádoru je velice citlivý na cytotoxické látky (látky toxické pro buňky). Tato metoda kombinuje různé látky zabíjející nádorové buňky či zastavující jejich  rozmnožování. Nevýhodou chemoterapie je, že nenapadá pouze rakovinné buňky, ale i buňky zdravé. Z tohoto důvodu dochází při léčbě k vedlejším účinkům jako je vypadávání vlasů, poškození imunitního systému, dlouhodobému pocitu nemoci. Naopak výhodou chemoterapie je, že zasahuje nejen nádor v plicích, ale nádorové buňky všech metastáz v těle.
      Ke konci chemoterapie je provedeno ozařování oblasti nádoru. Tím je snížena pravděpodobnost nového růstu nádoru, a částečně zvýšena šance na vyléčení. Při léčbě nemalobuněčných nádorů má největší význam operace.
      Není-li při prohlídce objeven žádný dceřinný nádor (metastáza) nikde v těle, musí se operace provést co nejdříve. Cílem je odstranění celého nádoru včetně napadených lymfatických uzlin podél bronchů. Je-li již při prohlídce nádor velký a rozšířen po celém těle, provádí se léčba ozařováním, jejíž účinek je ale o něco menší.  Protože již při stanovení diagnózy má více než polovina pacientů v těle druhotné nádory, používá se ozařování i jako prostředek k zničení těchto metastáz.

Prevence

      Protože u 80-90% případů je příčinou rakoviny plic kouření, je nejlepší ochranou nekouřit. Kouření představuje riziko vzniku kteréhokoli typu plicního karcinomu, především pak malobuněčného. Ten, kdo přestane kouřit, může riziko vzniku nádoru podstatně snížit. Pět let po přerušení kouření  je riziko již jen poloviční, po deseti letech je riziko vzniku asi desetinové, než bylo v době vašeho kuřáctví.
      Dnes je přesvědčivě potvrzeno, že i pasivní kouření vede ke zvýšení rizika. Odhadem se dá říci, že v České republice dojde ročně nejméně k 30 případům smrti na nádor plic, způsobený pasivním kouřením.

Časté dotazy

      Kteří lékaři mohou diagnostikovat rakovinu? Musím kvůli tomu do nemocnice?
      Ne, není to nutné. Rakovina plic může být diagnostikována plicními specialisty (pneumology), radiology a internisty, kteří se zabývají radiologií. Prohlídka pátrající po rakovinném bujení může být provedena i ambulantně.  

      Od kterého věku se rakovina plic vyskytuje?
      Nejčastěji se vyskytuje po 50. roce věku, může ovšem vzniknout i dříve. To platí pro muže i pro ženy.