Aids

AIDS a infekce HIV, Syndrom získaného selhání imunity

AIDS (acquired immunodeficiency syndrome - syndrom získané nedostatečnosti imunity) je infekční onemocnění, vyvolané virem HIV (human immunodeficiency virus), u něhož existují četné podtypy. Na světě je viry HIV infikováno asi 35 milionů lidí.

Dvě třetiny infikovaných žijí v rozvojových zemích, většina z nich v centrální Africe a jižní Asii. V Africe se epidemie rozšiřuje velmi rychle, stejně tak v Asii a jižní Americe. V západní Evropě a v USA je naproti tomu už několik let zaznamenáván lehce klesající počet nově infikovaných. V Německu je virem HIV infikováno asi 60 000 lidí. 80 % z toho jsou muži, 20 % ženy. Asi 700 dětí pod 13 let je infikováno virem HIV, z nich zhruba 130 onemocní AIDS. Každý rok přibývá asi 500 nově infikovaných, popř. nově nemocných.

Soudí se, že virus HIV, který je u opic znám o něco déle než u lidí, je v západní Africe přenášen na člověka stykem s krví při lovu a požívání  šimpanzů. Virus HIV u lidí byl poprvé popsán roku 1983. Oba objevitelé - prof. Luc Montagner z Francie a prof. Robert Gallo z USA - se dlouhá léta přeli v médiích a před soudem o to, kdo z nich byl první. Důvodem pro spor  nebyla samotná jenom vědecká „čest", nýbrž také podíl objevitele na příjmech z průkazového testu. Roku 1987 se oba vědci dohodli. Příjmy z patentového oprávnění jdou dnes ku prospěchu nadace na výzkum AIDS.

Kapitoly

Přenos/rizikové faktory

HIV se přenáší krví, spermatem a poševním sekretem. Typické cesty přenosu jsou:

  • Pohlavní styk (obzvláště anální)
  • Používání společných injekčních stříkaček při konzumaci drog
  • Z matky na dítě před porodem a po něm
  • Transfuze krve a krevních produktů
  • Poranění lékařského personálu píchnutím jehly s infikovaným materiálem.

      Riziko přenosu nevzniká běžně:

  • při líbání, líbání jazykem (ovšem pozor na malé oděrky na jazyku nebo ústní sliznici)
  • kožním kontaktu
  • společném užívání nádobí, oblečení, příborů
  • rýmě, kýchání
  • bodnutí hmyzem
  • v plaveckém bazénu, sauně, toaletě, sprše
  • u lékaře, kadeřníka, při tetování - pokud jsou dodrženy hygienické předpisy.
     

Chorobopis

HIV postihuje v první řadě určité obranné buňky (T4+pomocné lymfocyty/buňky CD4). Virus může vniknout ale také do buněk mozkových, střevních a kožních, což vede k odpovídajícím symptomům. Virus, který do  buněk jednou vnikne, nutí napadené buňky kopírovat genetický materiál  virů a produkovat tak nové viry. Nakonec je hostitelská buňka zničena a viry, které si při tom uvolní, mohou napadnout nové buňky. Lidé mohou být dlouho infikováni virem HIV, aniž by se nemoc AIDS projevila. První příznaky infekce HIV jsou srovnatelné s chřipkou. Tyto potíže však za pár týdnů spontánně zmizí a onemocnění se neprojevuje do té doby, dokud obranný systém není oslaben natolik, aby mohly do těla vstupovat ve zvětšené míře původci dalších infekčních onemocnění.

Příznaky začínajícího oslabení obranyschopnosti bývají např. opakovaná nebo trvalá horečka, únavnost, ztráta chuti k jídlu, bolesti hlavy, kožní vyrážky, houbové infekce v ústech (soor) a bezbolestné zvětšení mízních lymfatických uzlin: např. na krku, v podpaží a tříslech (stádium I, označováné také jako syndrom lymfadenopatie.).

V hlavním stádiu onemocnění (stádium II), které lékaři označují jako „AIDS" (získaný syndrom oslabení imunity), je viry HIV oslabený imunitní systém obzvlášť náchylný pro tzv. „opurtunistické infekce" (např. zápaly plic s vysokými horečkami a dýchacími potížemi, opětovná průjmová onemocnění, herpetické infekce atd.). Zřídka mohou stát v popředí symptomy vyvolané určitými druhy zhoubných nádorů), např. Kaposiho sarkomem (stádium III, nebo napadením mozku (stádium IV). Pacienti umírají většinou již ve stádiu II.

Následky

Následky

Vedle postupujícího tělesného rozpadu zatěžuje diagnóza „infekce HIV, AIDS" nemocné především psychicky. Často reaguje okolí, většinou díky přesné neznalosti způsobu přenosu, opovrhováním pacienty odmítáním kontaktu s nimi ze strachu před nákazou. Postižení by proto měli vyhledávat kontakt s jinými HIV- pozitivními osobami a eventuelně požadovat psychologickou pomoc.

Vyšetření/prohlídky

Tzv. AIDS-test může být proveden jen se souhlasem pacienta. Zdravotnická zařízení jej provádějí bezplatně. Lékaři a zdravotnický perzonál  navíc podléhá povinnosti o nemocném pomlčet. 


Přímý důkaz infekce HIV

Viry HIV lze prokázat pomocí PCR (polymerázové řetězové reakce) přímo už slabých koncentracích. Test je však drahý a neudává žádnou informaci o virovém "zatížení". Není tedy užíván v běžné diagnostice.

Nejschůdnější postup je nepřímý důkaz protilátek proti HIV. Jeho nevýhodou je, že v prvních 4 až 12 týdnech od nákazy nejsou většinou dosud vytvořeny v dostatečné míře protilátky. Z tohoto důvodu vychází test v tomto časovém úseku většinou negativně přes přítomnost infekce HIV. 


Domácí test

V USA je k dispozici domácí test. Balení testu obsahuje lancetu (kopíčko), pomocí níž jsou vpichem do bříška prstu získávány kapky krve, které jsou přeneseny na speciální filtrační papírek. Po uschnutí je tento papírek označený individuálním čárovým kódem zaslán k posouzení do laboratoře. Výsledek testu je pacientovi sdělen telefonicky. V případě každého pozitivního HIV-testu - je nutno provést profesiionální potvrzovací test. V Evropě není v současné době ještě domácí test přístupný.

Léčba

K léčení infekce HIV jsou k dispozici četné účinné léky (antiretrovirová chemoterapie). Nejstarší a největší skupinou jsou inhibitory genového materiálu (nukleozidů) virového enzymu reverzní transkriptázy. Nověji se používají i prostředky narušující průběh kopírování genetického materiálu virů a inhibitory proteáz, které narušují správné uspořádání důležitých virových enzymových proteinů. Ve vývoji jsou léky, které mají zabránit proniknutí virů HIV do hostitelských buněk. Nejdále ve vývoji je tzv. slučovací inhibitor T20.

Léky proti HIV jsou nasazovány kombinovaně, přičemž jsou možné četné kombinační varianty. Problémem této terapie je vysoký počet tablet, které musí být užívány a dále náročná potřebná terapeutická péče. Pokud nemocní zapomenou tablety vzít , popř. jejich užívání vypustí, vzniká nebezpečí rozvoje  rezistence (odolnosti), při níž se HIV staou proti léku necitlivými.

Dalším problémem jsou možné akutní i pozdní vedlejší účinky, které vinou omezených dlouhodobých zkušeností s těmito léčebnými prostředky nejsou dosud dostatečně prozkoumány.

V USA se doporučuje v současnosti následující trojitá kombinační terapie:

  • Jeden inhibitor proteáz a dva inhibitory nukleozidů   nebo
  • jeden inhibitor nenukleozidový s dvěma analogy nukleozidů   nebo
  • dva inhibitory proteáz s dvěma analogy nukleozidů.

Hodnota alternativních terapeutických postupů (rostlinné prostředky, homeopatie, akupunktura, atd.) nebala zatím přesvědčivě prokázána. Cena některých doplňkových postupů, např. sport, výživa, psychoterapie, je oproti tomu doložitelná.

Když je imunitní systém vlivem HIV silně oslaben, vystupují často další tzv. oportunistické infekce. Tomu lze do značné míry předejít trvalým prováděním uvedené léčby. Při nedokonalé léčbě naproti tomu projeví HIV svou vysokou schopnost přeměny. Při jejich rozmnožování vznikají totiž stále znovu spontánně nové varianty, z nichž některé jsou rezistentní, tzn. necitlivé na léky. Takové varianty přežívají a množí se obzvlášť dobře, když je v krvi nízká koncentrace léků. V těchto případech dochází i přes terapii ke zvyšování virového zatížení.

Prevence

Při pohlavním styku chrání před infekcí HIV kondomy a zřeknutí se riskantních sexuálních praktik (tzv. bezpečný sex). Drogově závislí by se měli vyvarovat společného užívání injekčních stříkaček, popř. kanyl (dutých trubiček). Před přenosem viru HIV z infikované matky na dítě chrání užívání léků a zřeknutí se kojení. Riziko nákazy infekcí HIV po píchnutí jehlou u lékařského personálu lze zmenšit pečlivým dohledem nad infikovaným materiálem.

Aktuálně

Američní výzkumníci vyvinuli očkovací látku určenou k polykání, která má být zkušebně nasazena v Africe, aby zamezila dalšímu rozšiřování AIDS. K 95 % všech nových infekcí z AIDS dochází totiž v zemích východně od Sahary a 70 % všech infikovaných HIV žije v Africe. Očkovací látka byla vyvinuta na základě zjištění, že v Keni zůstala skupinka prostitutek nezasažena viry HIV, ačkoli s nimi přicházela po dlouhá léta do kontaktu. Výzkum ukázal, že tyto ženy disponují zvláštní tělu vlastní obranou zprostředkovanou  T-lymfocyty.

Očkovací látka obsahující části  DNA ze schránky HIV má zmobilizovat tyto imunitní buňky. Přes střeva se dostává materiál DNA do krevního oběhu a jím pak i na sliznice, přes něž se uskutečňuje většina infekcí HIV. Očkovací látka má být brzy k dispozici pro klinické testy.

Časté dotazy

Je možná léčba?

Vyléčení infekce HIV je v současnosti ještě nemožné. Moderní kombinovaná terapie však prodlužuje dobu přežití na dobré životní úrovni o roky. Onemocnění může být dlouhá léta díky důsledné léčebné terapii drženo v šachu. Neřešitelný je zatím problém rozvoje rezistence virů  také problém virů „spících" ve tkáních špatně přístupných pro léky.

Kdy se má začít s terapií?

Odpověď na tuto otázku je sporná i mezi experty. Pádné argumenty existují jak pro časné zahájení terapie stejně tak  pro vyčkávací strategii. Vědecké výzkumy, které by dokládaly převahu jedné či jiné strategie, neexistují.

Která je ta nejlepší kombinace léků?

Zcela jasné je toliko, že je nutná kombinace minimálně dvou antiretrovirových léků. Standartní je zatím kombinace tří léků. Zde se naskýtají četné rychle působící účinné kombinace.

Musí se tyto léky - když už člověk jednou začal s léčbou - nutně užívat denně po celý život?

Odpověď je jasné Ano. Vynechání některé z tablet zvyšuje riziko rozvoje virů, které jsou necitlivé na léky, což pak mimořádně stěžuje léčbu. Úplné vysazení léků vede po několika týdnech ke zřetelnému růstu virového zatížení, tzn. že množství virů v organismu se silně zvýšilo.

Co se stane, když už terapie nezabírá?

Když už léčba nezabírá, dochází k růstu virového zatížení (virus se znásobuje) a /nebo k poklesu počtu T lymfocytů CD4+ (obrana je oslabena). U takového pacienta změní lékař léky a pokusí se nasadit takové, proti nimž jsou viry ještě citlivé.

Jaký význam mají testy určující rezistenci HIV?

V současnosti jsou zkoumány různé testy k určení rezistence i jejich využití při výběru léků. Dosud nepatří k rutině. První výsledky však naznačují, že zavedení takových testů bude užitečné.

Jak dlouho člověk může žít s infekcí HIV?

Tuto otázku nemůže zodpovědět nikdo, a už vůbec ne povšechně. Délka života u infikovaných virem HIV, popřípadě pacientů s AIDS činila dříve bez léků průměrně  méně než rok. Dnes žijí Infikovaní díky novým účinným kombinacím léků zřetelně déle a zřetelně lépe. Spočítat statistický průměr není ale spolehlivě možné. Jednak jsou dnešní terapeutické možnosti ještě příliš nové, jednak přibývá stále více nových možností. Naděje, že se díky léčbě učiní z infekce HIV chronické onemocnění podobné cukrovce, je oprávněná.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události