Rozmnožovací orgány

Mužské a ženské rozmnožovací orgány se dělí na dvě části: zevní a vnitřní genitál a pohlavní žlázy. Pohlavní žlázy představují u mužů varlata a u žen vaječníky. Pohlavní žlázy začínají růst a být činné během puberty pod vlivem gonadotropních hormonů, které jsou uvolňovány z hypofýzy. Tyto hormony stimulují tvorbu pohlavních hormonů: testosteronu neboli androgenů u mužů a estrogenů a progesteronu u žen. Tyto pohlavní hormony podnítí růst genitálií stejně jako sekundární pohlavní znaky, například růst hrtanu u mužů (což způsobuje tzv. mutaci – přeskakování hlasu), a nástup menstruace (cyklického krvácení) neboli menarche u žen.

Mužské pohlaví

Mužský zevní genitál tvoří pyj (penis) a šourek (scrotum), ležící vně těla, a předstojná žláza (prostata), semenné váčky a chámovod (ductus deferens), které leží uvnitř dutiny břišní. Mužský pohlavní systém je uzpůsoben k tvorbě spermií a jimi pak k oplodnění žen.

Penis se skládá z močové trubice (uretra), kterou protéká moč při močení nebo semeno při pohlavním styku. Močová trubice spojuje močový měchýř, kde je shromažďována moč, se zevním ústím močové trubice uloženým na špičce penisu (meatus uretrae). Semeno vstupuje do uretry během pohlavního styku párovou trubicí zvanou chámovod. Chámovody ústí do močové trubice krátce po tom, co tato opustí močový měchýř.

Těsný svalový prstenec ve výtokovém otvoru měchýře, kde z něj vychází močová trubice, udržuje průchod uzavřený, takže močíme jen tehdy, když chceme.

Penis v ochablém stavu visí před šourkem směrem dolů. Šourek je svráštělý kožní vak obsahující varlata. Délka penisu kolísá od 6 do 12 cm (2,5 až 5 palců). V době sexuální stimulace penis ztuhne, napřímí se a obvykle míří mírně nahoru. Je pak 10 až 20 cm (4 až 8 palců) dlouhý. Na penisu se rozlišuje část připojená k stydkým kostem – kořen penisu (radix), a hlavní volná část – tělo penisu (corpus). Penis je na konci rozšířen v žalud (glans), který je nejcitlivějším místem penisu. Rozšířený okraj žaludu přivrácený k tělu penisu se nazývá corona glandis (límec žaludu), žlábek.ohraničující límec je collum glandis.

Ztopoření (erekce)

Podkladem penisu jsou tři topořivá tělesa, párové "corpus cavernosum" a nepárové "corpus spongiosum", která jsou zodpovědné za ztopoření (erekci). Topořivá tělesa jsou zásobována bohatou sítí krevních cév, a když je muž sexuálně vzrušen, enormně stoupne množství krve přitékající do penisu, a zároveň je zabráněno jejímu odtoku pryč odtud. Toto přeplnění krví způsobí prodloužení, zesílení a tuhost penisu, protože v topořivých tělesech mnohonásobně narůstá krevní tlak. Po ejakulaci sexuální vzrušení opadává, krevní průtok klesá na normální hodnotu a penis se vrací do svého ochablého stavu, protože přebytek krve, který způsobil erekci, odteče pryč.

Předkožka a žalud

Choulostivý žalud je chráněn volným přehybem kůže zvaným předkožka (praeputium). Když se penis zvětšuje během erekce, ohrnuje se předkožka zpět a ponechá žalud vystavený dráždění, aby muž dosáhl nakonec orgasmu. Kůže na žaludu a předkožce produkuje mastnou látku zvanou smegma, která funguje jako mazadlo a usnadňuje pohyb předkožky přes žalud. Je důležité oblast žaludu a předkožky pravidelně mýt; smegma má tendenci se hromadit, a tvořit zapáchající, tvarohovitou hmotu, která může způsobit bolest nebo vyvolat zánět žaludu (balanitis), případně zánět žaludu a vnitřního listu předkožky (balanopostitis). Opakovaná nebo chronická balanitida je důvodem k provedení obřízky, což se v některých zemích provádí preventivně jako společenský, resp. náboženský zvyk.

Varlata (testes)

Muž má za normálních okolností dvě pohlavní žlázy – varlata, která se vyvíjí v době embryonálního vývoje z tkáňové lišty v zadní části břicha. Když se varlata vytvoří, postupně sestupují dolů vnitřkem břicha, takže při narození je obvykle již každé varle sestouplé do své konečné polohy v šourku. Funkce varlat je dvojí. Za prvé jsou místem, kde se tvoří mužské pohlavní buňky – spermie; každá spermie obsahuje celou genetickou informaci o svém nositeli – mužském jedinci. Za druhé varlata obsahují endokrinně aktivní vmezeřené buňky (tzv. Leydigovy buňky), které tvoří mužský pohlavní hormon testosteron. Účinkem testosteronu se následně objevují sekundární mužské pohlavní znaky, například hluboký hlas, mužský typ ochlupení a typicky mužské rozložení tělesného tuku. Tyto dvě funkce varlat jsou zabezpečeny úplně oddělenými skupinami buněk v každém z varlat; jedna funkce může selhat, aniž druhá funkce je jakkoliv narušena.

Varlata jsou oválného tvaru. Na zadní část každého varlete naléhá menší struktura, která má podlouhlý, úzký, válcovitý tvar a nazývá se nadvarle (epididymis). Nadvarle se skládá z řady mikroskopických kanálků, které shromažďují spermie z varlat. Tyto kanálky se postupně spojují a nakonec se sbíhají do jedné trubice zvané chámovod – ductus deferens, který dopravuje spermie směrem k bazi močového měchýře. Každé varle je uloženo v jedné polovině šourku a je připojeno k semennému provazci (funiculus spermaticus), který obsahuje chámovod, tepnu a žílu varlete. Uvedené struktury semenného provazce jsou obklopeny svalovým válcem zvaným kremasterový sval. Spermatický provazec tedy slouží dvěma účelům: poskytuje krevní zásobení varleti a odvádí nově vytvořené spermie z varlete.

Spermie

Spermie je mužská pohlavní buňka. Jejím úkolem je dosáhnout oplodnění spojením se ženskou pohlavní buňkou, vajíčkem.

Každá spermie je asi 0,05 milimetrů dlouhá a má tvar připomínající pulce. Skládá se z hlavičky, střední části a ocásku. Přední část hlavičky – akrozóm – obsahuje speciální enzymy, které umožňují spermiím proniknout do vajíčka, a tak dosáhnout oplodnění. Střední část spermie obsahuje struktury zvané mitochondrie, které zajišťují spermii nezbytnou energii nutnou pro její cestu k vajíčku. Jedinou funkcí ocásku je pohánět spermii, svým kmitavým pohybem posunuje spermii rychlostí 3 až 3,5 milimetrů za 1 minutu. Spermie obsahuje genetický materiál – chromozomy, které obsahují genetickou výbavu otce a určují vrozené rysy dítěte získané od otce. A je to spermie, která nese genetický vzkaz o určení pohlaví dítěte.

Tvorba spermií

Úspěšná tvorba spermií vyžaduje teplotu asi o 3 °C nižší než má lidské tělo. Proto probíhá tvorba spermií mimo tělo, v šourku. Okolní tkáně pomáhají regulovat teplotu varlat uvnitř šourku, vytahují varlata směrem nahoru do těla, když je okolní prostředí chladné, a naopak, když je okolní prostředí příliš horké, bohatá zásobující síť krevních cév rozptýlí teplo.

Produkce spermií – v množství 10 až 30 biliónů za měsíc – probíhá v semenotvorných kanálcích ve varlatech. Nově vytvořené spermie pak prochází semenovodnými kanálky do nadvarlat, které jsou umístěny hned za varlaty. Nadvarlata slouží jako shromažďovací a vyzrávací oblast, kde spermie zůstávají 60 až 70 hodin do dosažení plné zralosti. Nadvarlata se skutečně mohou vyprázdnit 3 nebo 4 ejakulacemi během 12 hodin, a jejich opětovné doplnění zabere asi 2 dny. Jestliže nedojde k ejakulaci, spermie jsou rozloženy a vstřebány.

Ejakulace

Než dojde k ejakulaci, spermie projdou chámovody – párovou trubicí spojující nadvarlata s močovou trubicí. V konečném úseku je chámovod rozšířen v tzv. ampulu. Chámovody se pak zanořují do prostaty a spojují se tam s párovými přídatnými pohlavními žlázami – semennými váčky (vesiculae seminales). Od místa spojení se semenným váčkem se chámovod nazývá ductus ejaculatorius. Sekret ze semenných váčků, dvou spirálovitě stočených kanálků, stimuluje pohyblivost (schopnost spontánního pohybu) spermií, a pomáhá jim přežít v poševním prostředí ženy. Ductus ejaculatorius ústí do prostatické části močové trubice. Prostatické žlázky vytváří malé množství podobné tekutiny, která také podporuje pohyblivost spermií. Obsah chámovodu se mísí se sekretem semenných váčků a prostatických žlázek a ejakulát postoupí až na začátek močové trubice.

V okamžiku ejakulace je díky rytmickým stahům svalů pánevního dna celý obsah močové trubice vypuzen ze zevního ústí močové trubice.

Když se spermie při ejakulaci dostanou do pochvy ženy, pohybují se, jak mohou nejrychleji, kanálem děložního hrdla do děložní dutiny, a pak se snaží proniknout do vejcovodů. Právě ve vejcovodech může dojít k oplodnění, jestliže je zde vajíčko.

Předstojná žláza (prostatická žláza, prostata)

Prostata je mužská přídatná pohlavní žláza, uložená kolem začátku močové trubice. Má tvar vlašského ořechu. Je uložena při bazi močového měchýře. V prostatě jsou žlázky tvořící tekutinu, která se mísí se semenem a je částí semenné tekutiny (ejakulátu). Ačkoliv přesná funkce prostatické tekutiny není známa, soudí se, že jednou z jejích rolí je pomáhat udržovat spermie aktivní, aby mohlo dojít snadněji k oplodnění. U starších mužů je častým problémem zbytnění prostaty způsobující zhoršené vyprazdňování moče z močového měchýře do močové trubice.

Ženské pohlaví

Ženský pohlavní systém musí nejen přijmout spermie, ale také musí vytvořit vajíčko a připravit jej k oplodnění a případně vyživovat vajíčko, jestliže k oplodnění dojde, aby se nakonec mohlo vyvinout dítě.

Zevní ženské genitálie jsou poštěváček (klitoris) a stydké pysky (labia pudendi), které souhrnně označujeme jako rodidla (vulva). Nejvíce vyčnívajícími částmi vulvy jsou dva páry stydkých pysků. Zevní a větší – velké stydké pysky – jsou tvořeny tlustými kožními řasami, které kryjí a chrání většinu ostatních částí vulvy. Jsou tenčí při své bazi a přecházejí v hráz (perineum) – oblast mezi vulvou a řití. Ve vrcholu přechází velké stydké pysky do kůže s ochlupením, která pokrývá podkožní tukovou tkáň nad stydkou kostí, tato oblast se nazývá stydký hrbolek (mons pubis) – často je označována jako Venušin hrbolek.

Podél vnitřní strany velkých stydkých pysků jsou malé stydké pysky. Spojují se ve vrcholu a vytváří ochranný kryt přes citlivou oblast klitoris, kterou stydké pysky obklopují, poskládány v záhyby. Také chrání zevní ústí močové trubice. Štěrbina ohraničená malými stydkými pysky je označována jako poševní předsíň (vestibulum vaginae). Než žena začne sexuálně žít, je tento prostor většinou kryt panenskou blánou. Ta se liší tvarem, velikostí a pevností. Kožní lalůčky, které má mnoho žen kolem vestibula, jsou zbytky panenské blány a nazývají se carunculae hymenales (bradavkovité výstupky jako zbytky panenské blány).Vzadu se malé stydké pysky spojují a vytváří řasu, která se často natrhne během prvního porodu.

Klitoris a žlázy

Poštěváček (klitoris) je topořivé těleso zevního genitálu ženy odpovídající penisu muže, stejně jako stydké pysky u ženy odpovídají předkožce a uzdičce u muže. Klitoris je hlavně orgánem sexuálního vzrušení. Je extrémně citlivý, a když je drážděn, jeho pórovitá tkáň se vyplní krví a ztopoří. Tření ztopořelého klitorisu – buď pohyby penisu během pohlavního styku nebo nějakým jiným způsobem – vede obvykle k orgasmu. Ostatní části vulvy také reagují na sexuální dráždění: stydké pysky obsahující topořivou tkáň se často zvětší a Bartholinské žlázy také zahájí svou činnost.

S vulvou jsou spojené dva páry žláz. Prvním párem jsou Skeneho žlázy, které leží v oblasti těsně pod klitoris, a vyměšují alkalickou tekutinu, která snižuje přirozenou aciditu vnitřku pochvy. Druhý, větší pár žláz leží na spodině vestibula. Jsou to Bartholinské žlázy a vyměšují tekutinu při sexuálním vzrušení ženy, takže vchod do pochvy je zvlhčen, což usnadní vstup penisu. Tyto žlázy jsou normálně velikosti asi hrášku a nevyčnívají. Jsou ale náchylné k nákaze pohlavní nebo jinou infekcí, a pak jsou oteklé, zarudlé a citlivé. Zánět Bartholinské žlázy (bartholinitida) vyžaduje léčbu antibiotiky. V některých případech se v jedné ze žláz může vytvořit absces – Bartholinský absces – a pak může být nutné jej rozříznout a vypustit hnis.

Pochva

Pochva je kanál vedoucí ze zevních rodidel do dělohy. Během života ženy prodělá pochva několik změn. Dětská pochva je očividně menší než u dospělé ženy. Výstelka stěny pochvy je u dívek a žen v postmenopauzálním věku ("po přechodu") tenčí než u ženy v reprodukčním věku. Tyto změny jsou silně ovlivněny hormony uvolňovanými vaječníky, které se nazývají estrogeny. Pochva hraje důležitou roli během pohlavního styku a při porodu. Během porodu je její role poměrně pasivní, když pochva tvoří dolní část porodního kanálu a je schopna se dostatečně roztáhnout, aby umožnila porod dítěte.

Teprve nedávno jsme začali rozumět některým změnám, které nastanou v pochvě během pohlavního styku.

Stavba pochvy

Pochva je kanál 7 cm (2 a 3/4 palce) až 9 cm (3 a 1/2 palce) dlouhý, obklopený vazivovou a svalovou tkání, a je vystlaná vrstvou buněk zvanou dlaždicový epitel. Stěny pochvy normálně leží přiložené na sobě a jsou složeny v mnoha záhybech. Tyto vlastnosti usnadňují pochvě rozšířit se během pohlavního styku a při porodu. Močová trubice naléhá na přední stěnu pochvy a konečník naléhá na horní třetinu zadní části pochvy. Řiť je oddělena od pochvy vazivově-valovou tkání zvanou hráz (perineum). Během reprodukčního věku ženy je obsah vylučovaný poševními žlázami slabě kyselý. To má tendenci brzdit růst škodlivých bakterií v pochvě, ale během prepubertálního věku a v postmenopauze (po přechodu) je pochva mírně zásaditá (alkalická). Za těchto okolností mohou bakterie bujet a někdy způsobit nepříjemné a bolestivé vjemy z pochvy – stav se nazývá jako atrofický zánět pochvy (kolipitida).

Stěny pochvy jsou dobře promazávány sekrecí z děložního hrdla a z Bartholinských žláz. Během pohlavního styku se uvolňuje sekret z poševních žláz. Určitý nevelký výtok z pochvy je normální u všech žen. Tento výtok stoupá během ovulace a sexuálního vzrušení.

Panenská blána, nazývaná hymen, je pojmenována po řeckém bohovi manželství – Hymen. Není známa žádná fyziologická funkce panenské blány, ale dosáhla velké důležitosti v téměř všech společenských kulturách jako znak panenství. Avšak panenská blána může mít nejrůznější tvary a velikosti, takže vzhled panenské blány není spolehlivým vodítkem k potvrzení panenství. Panenská blána je obvykle tenká, proděravělá otvory a může být snadno protržena při usilovném tělesném cvičení jako jsou běh a jízda na koni. Náruživé mazlení (petting), masturbace nebo zavádění tamponů mohou také způsobit její protržení. Nicméně panenská blána je velmi často protržena při prvním pohlavním styku. Navzdory obecnému přesvědčení nemusí být neporušená panenská blána překážkou otěhotnění. Spermie přicházející do kontaktu s oblastí ženského genitálu asi v důsledku náruživého mazlení mohou projít otvory v panenské bláně nahoru do poševního kanálu.

Funkce pochvy

Při sexuálním vzrušení jsou pohlavní orgány, zvláště malé stydké pysky a dolní část pochvy, přeplněny krví a stoupá množství poševní sekrece. Během orgasmu dochází k mimovolnímu stahu pánevních svalů včetně těch, které obklopují pochvu. Jestliže žena prožívá při pohlavním styku příliš velké napětí nebo je příliš úzkostná, svaly v okolí pochvy se mohou křečovitě stáhnout. To zúží pochvu a způsobí, že je pohlavní styk bolestivý. Tato situace se nazývá vaginismus. Může být léčen s pomocí sexuologa; často trvá mnoho měsíců, než si žena může plně užít sex.

Děloha (uterus)

Děloha se skládá ze 2 hlavních částí – děložního těla a děložního hrdla. Děložní hrdlo má válcovitý tvar a ve své dolní části vyčnívá do pochvy. Hrdlo je asi 2,5 cm (1 palec) dlouhé, a skrz něj běží úzký kanál, který se nahoře otevírá do děložní dutiny a dole do pochvy. Jestliže zavedeme prst do pochvy, můžeme děložní hrdlo nahmatat jako malou jamku. U žen, které nikdy neměly dítě, je ústí hrdla do pochvy kulaté a dosti malé. Během porodu se roztáhne, aby umožnilo průchod dítěte, a po porodu se přemění do tvaru příčné štěrbiny.

Děloha je schopná podstoupit podstatné změny během ženina reprodukčního věku. Od puberty do menopauzy se děložní sliznice (endometrium) vyvíjí každý měsíc, aby poskytlo výživu pro oplodněné vajíčko. Jestliže vajíčko není oplodněno, endometrium je odloučeno během cyklického krvácení (menstruace), a je pomalu nahrazeno v průběhu následujícího menstruačního cyklu.

Během těhotenství se děloha zvětšuje, aby umožnila růst plodu, a poskytuje mu ochranu a výživu. Zároveň je širokým svalovým vláknům zabraňováno ve stahování (kontrakci). Děloha náhle mění svou roli, když je plod vyzrálý, a začíná se stahovat, aby otevřela hrdlo a umožnila průchod dítěte a placenty. Děloha pak svým stahem těsně uzavře velké krevní cévy, které zásobovaly placentu. Po porodu se děloha rychle vrací do svého výchozího stavu před těhotenstvím a je připravená přijmout další oplodněné vajíčko: ojediněle je popisováno, že se to přihodilo již 36. den po porodu. Zdá se, že děloha nemá téměř žádnou funkci před pubertou a po menopauze, kdy je pro ženu nepřijatelné fyzicky ani psychicky mít dítě. Všechny tyto změny ve funkci dělohy jsou řízeny hormony uvolněnými z hypofýzy a z vaječníků, a také látkami podobnými hormonům, které se nazývají prostaglandiny, které jsou uvolněny děložní tkání. Způsob, jakým tyto látky spolupracují, stále není plně objasněn.

Poloha a stavba dělohy

U dospělé ženy je děloha dutý orgán přibližně velikosti a tvaru malé hrušky a leží uvnitř pletence pánevních kostí. Úzký konec hruškovitého tvaru odpovídá hrdlu dělohy, které vyčnívá do pochvy, zbytek je tvořen tělem dělohy. Děložní tělo je napojeno na dva vejcovody, které přivádějí každý měsíc vajíčko uvolněné z jednoho z vaječníků. Tímto způsobem děloha vlastně tvoří část spojovacího tunelu mezi břišní dutinou a okolním zevním světem. Existují speciální mechanizmy bránící šíření infekce touto cestou do břišní dutiny: výstelka dělohy je u žen odlučována během menstruací, děložní hrdlo vylučuje ochranné protilátky a přirozená acidita pochvy brání růstu škodlivým bakteriím.

Přední částí děloha naléhá na močový měchýř a zadní část leží blízko konečníku. Děloha je normálně podporována uvnitř pánve svaly pánevního dna, pruhy vazivové tkáně a krevními cévami z bočních stran pánve, které jsou připojeny k děložnímu hrdlu.

Během těhotenství se děloha zvětšuje, takže od 12. týdne ji můžeme nahmatat uvnitř dutiny břišní právě nad stydkou kostí, a asi v 38. týdnu obvykle dosáhne dolního konce hrudního koše. Obvykle dva týdny po narození dítěte již nelze dělohu v břiše nahmatat. Po menopauze se děloha zmenšuje ještě více. Odchylky ve velikosti dělohy jsou řízeny sekrecí pohlavních hormonů, které také řídí přirozený cyklus děložní sliznice. Během první poloviny ženina menstruačního cyklu se endometrium ztlušťuje do doby, než je uvolněno vajíčko. Pak se zastavuje růst endometria, ale začíná sekrece látek bohatých na živiny, aby byl umožněn další růst vajíčka, jestliže je oplodněno. Jestliže vajíčko oplodněno není, je endometrium odloučeno během menstruace.

Vaječníky (ovaria)

Vaječníky představují párové pohlavní žlázy ženy, a jsou uzpůsobeny k tvorbě a uvolnění zralé pohlavní buňky – vajíčka. Když je vajíčko oplodněno spermií muže, vznikne nový lidský zárodek (embryo). Od prvního menstruačního krvácení až do menopauzy normální vaječníky uvolňují jedno vajíčko každý měsíc.

Vaječníky jsou také nezbytnými orgány hormonálního (endokrinního) systému lidského těla. Vaječníky jsou šedě-růžové barvy tvaru mandle; každý vaječník je asi 3 cm (1,2 palce) dlouhý a asi 1 cm (0,4 palce) tlustý. Jsou uloženy v pánvi, ohraničené oběma kyčlemi a pánevními kostmi; každý vaječník leží vždy na jedné straně dělohy. Vaječník je udržován na místě silnými elastickými vazy. Těsně nad každým vaječníkem je řasnaté ústí vejcovodu, který vede do dělohy. Ačkoliv jsou obě struktury těsně u sebe, neexistuje přímé anatomické spojení mezi vaječníkem a ústím vejcovodu; uvolněné vajíčko je do ústí vejcovodu transportováno volnou břišní dutinou.

Povrch ovaria je v mládí hladký, v době pohlavní dospělosti je hrbolatý vlivem vyklenujících se folikulů (váčků) s vajíčky. Povrch ovaria kryje tzv. zárodečný epitel (nazvaný podle dnes již neplatné představy, že je zdrojem zárodečných buněk ovaria). Zárodečné buňky vaječníku (z kterých se vytvářejí zralé pohlavní buňky – vajíčka) se tvoří již v časných stadiích vývoje embrya, a postupně se dostávají dovnitř tvořícího se vaječníku. Tyto buňky jsou uloženy ve váčcích – folikulech. V době pohlavní dospělosti jednotlivé folikuly postupně dozrávají. Ve vaječníku se nacházejí rostoucí folikuly různého stupně vývoje. Dozráváním folikulu se tento mění na tzv. Graafův folikul, obsahující dutinku s tekutinou. Zralý folikul se vyklenuje na povrchu vaječníku, praskne a uvolní vajíčko, které opouští vaječník a je nasáto do ústí vejcovodu. Střed vaječníku je vyplněn elastickou vazivovou tkání se snopci hladké svaloviny, zvanou dřeň vaječníku, která funguje jako podpora zevní korové vrstvy vaječníku obsahující folikuly.

Ovulace

Pod mikroskopem vidíme vyzrávající folikuly ve vaječníku jako drobounké balónky obsahující malé hrbolky buněk, obsahující vajíčko. Když jsou folikul i vajíčko vyzrálé, folikul praskne a dojde k uvolnění vajíčka. Jak se to přesně stane, zůstává stále tajemstvím. Proces se označuje jako ovulace. Vajíčko je pak zaneseno třásněmi (fimbriae) do ústí vejcovodu.

Kromě role producenta vajíček fungují vaječníky také jako endokrinní žlázy vylučující hormony. Funkce vaječníků je řízena hypofýzou, která leží při bazi mozku. Hypofýza nejprve vytvoří hormon, zvaný folikuly stimulující hormon (FSH), který cestuje krevním oběhem do vaječníků. FSH stimuluje zrání folikulů a vývoj vajíčka, ale také podněcuje sekreci hormonu estrogenu. Pod vlivem estrogenu se výstelka dělohy ztlušťuje, což je příprava k přijetí oplodněného vajíčka. Estrogen také stimuluje syntézu tělesných bílkovin a způsobuje zadržování tekutin v těle.

Po vyzrání folikulu začne působit další hypofyzární hormon, luteinizační hormon (LH), a jeho účinkem praskne folikul a uvolní vajíčko (proces ovulace) a prasklý folikul se přemění v tzv. žluté tělísko (corpus luteum), produkující hormon progesteron. Pokud nedojde k oplodnění vajíčka, žluté tělísko asi za 10 – 12 dní zaniká, produkce hormonu ustane a výstelka dělohy je odloučena při pravidelné měsíční menstruační periodě. Pak opět začíná produkce FSH a celý cyklus se opakuje.

Pokud dojde k oplození, žluté tělísko je hormonálně aktivní až do kon

Další části

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události