Elektromyografie

EMG, měření elektrické aktivity svalu a nervu

Při EMG je vyšetřována elektrická nervová a svalová aktivita, čímž lze odhalit místo a v některých případech i rozsah poškození svalové tkáně či nervu. Toto vyšetření je ambulantní a není potřeba se na něj nijak speciálně připravovat. Elektrickou svalovou aktivitu lze měřit prostřednictvím jehlových elektrod, které jsou aplikovány do svalu, či povrchovými elektrodami, jež jsou na kůži nad bříškem svalu. Výsledkem je graf nazýván jako elektromyogram či EMG křivka.

Kapitoly

Historie EMG

Podrobný popis svalů lidského těla můžeme nalézt již v knize Stavba lidského těla, v originále De humani corporis fabrica, kterou v polovině 16. století vydal Andreas Vesalius, jenž je často nazýván jako otec moderní anatomie. Své poznatky získal díky studování svalů již zemřelých lidí. O pohyby svalů se dále zajímal i Leonardo da Vinci.

S myšlenkou, že svaly vykazují elektrickou aktivitu, pak přišel v 60. letech 17. století Ital Francesco Redi, který vycházel z toho, že rána rejnoka elektrického pochází ze svalů. Jako první použili jehlové elektrody Adrian a Bronk v roce 1929. Od té doby nastal rozvoj klinické myografie, díky které bylo možné sledovat aktivity spojené s činností svalových vláken. Za vylepšení metody jehlových elektrod v 50. a 60. letech 20. století pak vděčíme F. Buchthalovi. V 60. letech se následně objevil návrh elektronické ruční protézy, kterou by ovládaly právě myoelektrické signály. Tento nápad pocházel od skupiny ruských vědců a inženýrů.

Elektromyograf

EMG vyšetření probíhá prostřednictvím speciálního přístroje, tzv. elektromyografu. Ten zaznamenává vzruchy neboli akční potenciál, který je vyvolán aktivací svalu nebo podrážděním periferního nervu. Vzruch se šíří prostřednictvím nervových vláken a aktivuje svalová vlákna, čímž je vyvolán svalový záškub, jejž snímají elektrody. Výsledky jsou pak zaznamenány v EMG křivce.

Při svalovém či nervovém poškození se mění odpověď svalu. EMG vyšetřením tak lze zjistit poškození svalové tkáně (například svalová dystrofie) či poruchy nervového vzruchu (například Lou-Gehrigova choroba, amyotrofní laterální skleróza). Je-li poškozen nerv, může lékař pomocí EMG odhalit nejen místo, ale i rozsah poranění. Prostřednictvím EMG vyšetření lze rovněž objevit poruchy centrální nervové soustavy. Díky moderním technologiím lze také měřit změnu velikosti odpovědi ve svalu při opakující se stimulaci.

Kdy je EMG vhodné

Existuje celá řada chorob periferního nervového systému či kosterního svalstva, jež lze prostřednictvím EMG odhalit či potvrdit. Doporučení k EMG vyšetření vydá pacientovi neurolog. Nejčastěji se na EMG vyšetření vydávají pacienti s podezřením na syndrom karpálního tunelu, při němž je postižen průběh nervu, jenž zásobuje ruku v úrovni zápěstí a dlaně. Příznaky této choroby vyvolává stlačení nervu v „tunelu“ pod příčným zápěstním vazem.

EMG je dále doporučováno pacientům s podezřením na radikulopatii, což je postižení nervových kořenů. Ty bývají utlačovány kostními nárůsty neboli osteofyty či vyhřezlou meziobratlovou ploténkou (tzv. hernie). Prostřednictvím EMG lze nemoc diagnostikovat, ale také ji sledovat v průběhu a odhadnout další vývoj. Ve většině případů jsou postiženy krční a bederní nervové kořeny, což poznáme podle bolesti rozšiřující se do končetiny, brnění, trnutí či necitlivostí svalů, jejichž zásobování má postižený nervový kořen na starosti.

EMG poslouží i v případě tetanie, což je zvýšená nervosvalová dráždivost. V současné době jde o poměrně rozšířené onemocnění a na svědomí ho má nedostatek hořčíku a vápníku. Poznáme jej podle mravenčení, křeče, brnění končetin, bušení srdce, pocitu tlaku na hrudníku i celkové slabosti, signalizovat jej může rovněž zvýšená únava či nevýkonnost.

Před EMG

Před EMG vyšetřením není potřeba dodržovat žádný speciální režim. Vyšetřovaná osoba může jíst, pít i užívat léky.

Průběh vyšetření

Existuje více typů EMG vyšetření. Lékař vybírá vždy podle požadovaného cíle vyšetření.

Kondukční studie

V případě studie nervového vedení neboli kondukční studie je měřena rychlost vedení vzruchu a velikost elektrické odpovědi na stimulaci. K tomuto typu vyšetření jsou potřeba snímací a stimulační elektrody, které jsou připojeny na zdroj impulsů, a zobrazovací i záznamový přístroj. Zdravotní personál nejprve přilepí snímací elektrodu ke kůži prostřednictvím povrchové elektrody, následuje stimulace nervu malým elektrickým impulsem, což způsobí svalový záškub právě v tom svalu, jehož zásobení má na starosti stimulovaný nerv.

Tento proces není bolestivý, ale může být trochu nepříjemný, přirovnat ho lze ke kontaktu se slabým elektrickým proudem. Vyšetření má porovnat rychlost vedení vzruchu a velikost odpovědi s věkovou normou. Jsou-li hodnoty abnormální, signalizuje to poškození nervu úrazem, neustálým tlakem, toxickými látkami, zánětem či poruchou látkové výměny.

Jehlová elektromyografie

Pomocí jehlové elektromyografie lze charakterizovat akční potenciál souboru vláken, jehož zásobení má na starosti jedno nervové vlákno. Na rozdíl od kondukční studie je snímací elektroda během jehlové elektromyografie zavedena do svalu. Jehla je však o mnoho tenčí ve srovnání s jehlou při krevním odběru nebo očkování, připomínat může jehlu při aplikaci inzulinu. Pacient pocítí lehké píchnutí jako při injekci a je třeba si uvědomit, že při této metodě je riziko krvácení či zanesení infekce naprosto minimální, neboť použité jehly jsou samozřejmě sterilní. Lékař může chvíli hledat ideální pozici jehly pro zaznamenání akčního potenciálu, a proto může změnit polohu jehly.

Prostřednictvím jehlové elektromyografie může lékař porovnat naměřené hodnoty s věkovou normou. Abnormální hodnoty signalizují poškození svalu při postižení daného nervu, na vině může být postižení vláken nervových kořenů, periferních nervů či postižení svalu zánětem, toxickými látkami nebo poruchou látkové výměny.

Po vyšetření

Po vyšetření není nutný žádný speciální režim. Je-li záznam negativní, znamená to, že je vyšetřovaná osoba v pořádku, může jít domů a věnovat se běžné činnosti. V případě pozitivního nálezu či při některých nesrovnalostech mohou být pacientovi doporučena další vyšetření.

Výsledek

Výslednou EMG křivku umí interpretovat specialista, který EMG provádí. Proto je výsledek pacientovi sdělován okamžitě, případně je rovnou objednán na další vyšetření.

Alternativy elektromyografie

Jistou alternativu k EMG představuje magnetická rezonance neboli MR, která rovněž umí zobrazit nervy. Na rozdíl od EMG však nedokáže snímat elektrickou aktivitu svalů a nervů, stejně jako se lékař prostřednictvím magnetické rezonance nedozví nic o funkčnosti nervu a svalu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události