Echokardiografické vyšetření srdce

ECHO (ultrazvuk) srdce

Jedná se o vyšetření srdce za pomoci ultrazvuku. Hlavní využití ultrazvuku v diagnostice kardiovaskulárních ( tj. srdečně-cévních ) chorob je v echokardiografii, která se dále dělí na M – mode a dvojrozměrnou echokardiografii ( 2 – DE ), spektrální dopplerometrii, barevnou dopplerovskou echokardiografii a kontrastní a jícnovou echokardiografii. Jedná se o náročné vyšetření, které vyžaduje nákladné vyšetřovací zařízení a musí být prováděno pouze kvalifikovaným lékařem s velkou klinickou zkušeností. Výsledek podává informaci o charakteru poškození srdečního svalu, chlopenních struktur a popis výkonnosti srdečních oddílů.

Kapitoly

Popis vyšetřovací metody

M-Mode ( tedy jednorozměrná ) echokardiografie i 2 – DE ( tedy dvojrozměrná ) echokardiografie používá k zobrazení vnitřních srdečních struktur vysílaný a odražený ultrazvuk. Při vyšetření spektrální a barevnou dopplerometrií se zaznamenávají ultrazvukové signály pohybující se krve v kardiovaskulárním systému. Při vyšetření srdce pomocí metody tzv. kontrastní echokardiografie se provádí injekce tekutiny s drobnými  suspendovanými mikrobublinami, které tvoří oblak ech ( tedy odrazů či ozvěn ) nebo kontrastu v oblastech, kterými protéká krev. Kromě metody jícnové echokardiografie ( při níž je ultrazvuková sonda umístěna na špičce endoskopu a srdce se potom zobrazuje přes neporušenou stěnu jícnu ) se ultrazvuková sonda ve většině případů umísťuje na hrudník při levém nebo pravém okraji sterna, na oblast srdečního hrotu, dále do suprasternální jamky ( tj. do jamky nad hrudní kostí ) nebo do subkostální oblasti ( tj. pod žeberní oblouk ). Jednorozměrný ( M – mode ) echokardiogram získáme zaměřením stacionárního ultrazvukového paprsku na některou část srdce. 

Na zobrazeném výsledném obraze ukazuje M – mode echokardiogram při pohybu ultrazvukového paprsku ze srdečního hrotu ( poloha 1 ) postupně směrem k srdeční bázi ( poloha 4 ). Jak paprsek prochází srdcem, můžeme vidět struktury ohraničující pravou a levou komoru, mitrální a aortální chlopeň, aortu a levou síň. Dalšími změnami směru ultrazvukového paprsku získáme zobrazení ech trikuspidální    ( tj. tzv. trojcípé ) a pulmonální ( tedy plicní ) srdeční chlopně. Dvojrozměrná echokardiografie  ( označovaná jako 2 – DE ) pak poskytuje prostorově správné zobrazení srdce a stala se nejvýznamnější echokardiografickou metodou. Zobrazení v reálném čase se zaznamenávají na videokazetu a podobají se angiogramu ( tedy zobrazení krevního zásobení ). Pomocí metody dvojrozměrné echokardiografie můžeme získat tomografické ( jedná se o konstrukce založené na fyzikálních principech tomografických zobrazovacích systémů s použitím rekonstrukčních algoritmů ) projekce srdce a také i velkých cév. Dopplerovská echokardiografie používá ultrazvuk k záznamu proudění krve v kardiovaskulárním systému. Spektrální dopplerovský signál se zobrazí na obrazovce nebo videozáznamu a ukazuje rychlost, směr a typ proudění.

Barevná dopplerovská echokardiografie je ve své podstatě dvojrozměrná dopplerometrie, kde je signál ukazující směr proudění krve zakódován v barvě ( tedy určitému směru proudění krve odpovídá určitá barva nebo její odstín ). Kontrastní echokardiografie je vyšetření jednorozměrnou ( označovanou jakoM – mode ) nebo dvojrozměrnou ( označovanou jako 2 – DE ) echokardiografií, v průběhu kterého do kardiovaskulárního oběhu vstřikujeme kontrastní látka. Při rychlé injekci kontrastní látky vznikají v krevním oběhu v téměř jakékoli tekutině suspendované mikrobubliny a bolus mikrobublin pak vytváří v srdečních oddílech obláček ech ( odrazů či ozvěn ). Tyto mikrobubliny v naprosté většině případů nepřestupují do kapilárního řečiště, což je rozhodně určitá nevýhoda. Proto se v současnosti vyvíjejí kontrastní látky, které by měly mít také tuto schopnost.

Indikace vyšetření

Echokardiografické ultrazvukové vyšetření srdce.je zvláště velmi užitečné při hodnocení všech typů chlopenních srdečních vad. Jednorozměrná a také dvojrozměrná echokardiografie umožňuje přímé zobrazování nenormálních srdečních chlopní. Vyšetření dvojrozměrnou echokardiografií lze potom využít také přímo k změření velikosti ústí stenotické ( tedy zúžené ) mitrální srdeční chlopně ( odděluje levou síň od levé komory ). Dopplerovská echokardiografie má význam při vyhodnocování syndromu tzv. mitrální regurgitace ( mitrální regurgitace znamená nedomykavost mitrální chlopně, která odděluje levou síň od levé komory a představuje jakýsi ventil, který umožňuje tok krve jedním směrem z levé síně do levé komory a brání zpětnému toku krve do levé síně - a tím potom dále do plic - při kontrakci - tj. stahu - levé komory srdeční ) a hemodynamického tlakového gradientu na stenotických  ( tedy na zúžených ) chlopních.

Zejména se  dopplerovská  echokardiografie využívá při měření tlakového gradientu a vypočtené plochy chlopně u pacientů s aortální stenózou. Barevná dopplerovská echokardiografie usnadňuje posouzení chlopenní regurgitace zobrazením lokalizace, tvaru, směru a velikosti regurgitačního proudu krve ( tedy proudu krve, který protéká opačným směrem nazpátek ).

Metoda transezofageální echokardiografie (což je echokardiografická metoda, která využívá k vyšetření srdce a jeho částí zavedení ultrazvukové sondy do jícnu  pacienta) je mimořádně přínosná při vyšetřování pacientů, u nichž byla provedena chlopenní náhrada, a sice zejména v mitrální pozici (tedy v místě přechodu mezi levou srdeční síní a  levou srdeční komorou). Vyšetření transezofageální echokardiografií přispívá pak k prokazování vegetací  (endokard – tj. vnitřní výstelka srdce, která tvoří též chlopně, je napadena bakteriemi  nebo vzácně i jinými mikroorganismy, jako jsou plísně nebo chlamydie, které se zde usadí a začnou se množit, pak zde vzniká tzv. zánětlivý trombus neboli vegetace), a sice při onemocnění bakteriální endokarditidou ( infekční endokarditida je zánětlivé postižení endokardu  - tj. vnitřní výstelky srdce, především chlopní a přilehlých srdečních struktur, vyvolané nejčastěji baktériemi a plísněmi ) a  při výskytu trombů ( tedy krevních sraženin ) v levé srdeční síni.

Echokardiografická metoda vyšetření srdce poskytuje vynikající možnost k posouzení všech srdečních oddílů. Jedinečná příležitost ke změření tloušťky stěny levé srdeční komory a také ke změření všech rozměrů srdečních dutin tak umožňuje měřit hmotnost komor a jejich objemy a globální i regionální systolickou funkci (tedy účinnost srdečního stahu). Dopplerovská echokardiografie potom  poskytuje informace o hemodynamice  (tedy o průtoku krve srdcem), a to zejména například o srdečním výdeji, o velikosti nitrosrdečních tlaků a o obrazu srdečního proudu krve. Naprosto nenahraditelné je pak echokardiografické vyšetření srdce pro účely diagnostiky i léčení vrozených srdečních vad. Dvojrozměrná echokardiografie umožňuje totiž velmi kvalitní zobrazení všech srdečních anatomických změn. Dopplerovská echokardiografie umožňuje také podrobné posouzení eventuálně přítomných nitrosrdečních zkratů. K vyhodnocení těchto případných nitrosrdečních zkratů je obzvláště užitečná barevná dopplerometrie.

Vysoce citlivou metodou k zobrazení pravolevých nitrosrdečních zkratů rozhodně je pak kontrastní echokardiografie. Dvojrozměrná echokardiografie je zase výbornou technikou k diagnostickému posouzení regionálních poruch kinetiky ( edy schopnosti pohybu), a to jak levé, tak i pravé srdeční komory. A proto je tato vyšetřovací metoda srdce vynikající k posuzování eventuální přítomnosti a také závažnosti ischemické choroby srdeční (což je skupina chorobných stavů, jimž je společná ischémie tedy nepoměr mezi potřebou kyslíku pro srdeční tkáň a skutečnou dodávkou kyslíku do tkáně srdce, tento nepoměr je nejčastěji způsobený porušeným prokrvením srdce v důsledku zužování srdečních tepen). Je také možné provádět opakovaně nejrůznější zátěžové testy, které potom napomáhají k prokazování eventuální latentní ischemické choroby srdeční (tedy asymptomatické ischemické choroby srdeční, což znamená nemoci probíhající bez jakýchkoliv manifestních klinických příznaků).

Ovšem mimořádně důležitý význam má pak vyšetření metodou dvojrozměrné echokardiografie při prohlídce pacienta postiženého akutním infarktem myokardu (tedy onemocněním, jehož příčinou je náhlý uzávěr krevní sraženinou jedné z věnčitých tepen vyživujících srdce), a sice k posouzení přirozeného průběhu poškození myokardu (tedy poškození srdeční svaloviny), dále k posouzení reperfúzní léčby (tedy k vyhodnocení efektivity obnovy krevního zásobení postiženého úseku srdce po proběhlé neodkladné léčbě) a také ke sledování projevů jakýchkoliv následných komplikací. Vyšetřením  pacientova srdce metodou jednorozměrné a nebo dvojrozměrné echokardiografie lze v naprosté většině případů velmi snadno prokázat postižení tzv. hypertrofickou kardiomyopatií (což znamená zmnožení svalových buněk obvykle levé části srdce – především levé srdeční komory, to je pak tzv. lokalizovaná forma, kdy jsou zmnoženy srdeční svalové buňky v různých oblastech).

Tato vyšetření jsou nenahraditelná ve všech případech tohoto onemocnění, a to u obou typů postižení pacienta hypertrofickou kardiomyopatií. tedy s obstrukcí nebo bez obstrukce. (při variantě, které se říká hypertrofická kardiomyopatie s obstrukcí, je při vypuzení krve ze srdce bráněno dalšímu průtoku krve uvolněným cípem srdeční chlopně, jestliže ovšem probíhá vypuzení krve ze srdce bez obtíží, pak se jedná o postižení pacientova srdce tzv. kardiomyopatií bez obstrukce). Vyšetření srdce nemocného metodou dopplerovské echokardie přispívá významně k posouzení hemodynamické významnosti (tedy k posouzení významnosti pro krevní oběh pacienta) obstrukce (tedy skutečně existující překážky) ve výtokovém srdečním traktu. Echokardiografické vyšetření srdce je rovněž velmi přínosnou metodou k posuzování přítomnosti a závažnosti eventuálního postižení pacienta tzv. dilatační kardiomyopatií (dilatační kardiomypatie, česky městnavá kardiomyopatie, je onemocnění srdeční svalové tkáně charakterizované rozšířením srdečních oddílů, což způsobuje sníženou ejekční funkci - tedy snížený podíl z celkového objemu krve přítomného v komoře na začátku systoly, který je následně vypuzen při stahu srdeční komory do krevního oběhu) a nebo také postižení různými jinými infiltračními chorobami, které napadají srdeční svalovinu. Vyšetření metodou dvojrozměrné echokardiografie je možností volby k diagnostikování nitrosrdečních útvarů, a sice jak zánětlivého původu, tak i nádorového nebo trombotického původu (tedy útvarů vytvořených krevními sraženinami), z nichž naprostá většina je intrakavitární (tedy nachází se v srdeční dutině). Ovšem s pomocí metody dvojrozměrné echokardiografie byly také prokázány i extrakardiální útvary (tedy útvary nacházející se mimo srdce ).

Echokardiografické vyšetření srdce lze použít také k rozpoznávání onemocnění perikardu  (česky osrdečníku – tedy k rozpoznávání chorob, které postihují zevní srdeční obal zvaný osrdečník). Tak je echokardiografie metodou volby k  rozpoznávání perikardiálního výpotku (tedy k zjištění eventuální přítomnosti tekutiny v dutině ohraničené osrdečníkem v bezprostředním okolí srdce). K určení perikardiálního výpotku je tato vyšetřovací technika dostatečně citlivá a také velmi spolehlivá. Echokardiograficky můžeme také odhalit známky srdeční tamponády (srdeční tamponáda je definována jako rychlé nahromadění tekutiny v osrdečníku, tedy v perikardiální dutině, které omezuje plnění srdečních komor krví natolik, že ohrožuje pacienta v důsledku zhroucení cirkulace následující rychlé snižování srdečního výdeje, srdeční tamponáda je smrtelně nebezpečný stav, který může vést k selhání srdce jako pumpy, přestože samotné srdce je zcela zdravé). Ultrazvukové echokardiografické vyšetření srdce je dále také velmi přínosné při rozpoznávání postižení pacienta tzv. konstrikční perikarditidou ( jedná se o vazivové změny osrdečníku, které utvoří tvrdý obal kolem srdce uzavírající tento orgán jako krunýř, a následně pak dochází k omezení srdečních funkcí, konstrikční perikarditida vzniká obvykle z neznámých příčin, někdy  i následkem některých zánětů).

Echokardiografické vyšetření srdce není při prokazování konstrikční perikarditidy natolik přínosnou vyšetřovací metodou, jako při diagnostikování perikardiálního výpotku. Pomocí dvojrozměrné echokardiografie (označované 2 – DE) je možné také vyšetřovat celou aortu (aorta je hlavní krevní tepna, která vede okysličenou krev ze srdce do celého těla) a diagnostikovat tak celou řadu chorob, které ji postihují. Takovými onemocněním například mohou být disekce aorty (disekce aorty představuje trhlinu v její stěně, a sice v oblasti vzestupné části aorty, krev se následně hromadí v této trhlině a vytvoří kapsu podobnou aneurysmatu, což je výduť stěny cévy), aneurysma Valsalvova sinu (tedy výduť stěny aorty ve specifické oblasti aorty) nebo koarktace aorty (koarktace aorty je vrozené zúžení aorty, nejčastěji směrem k  periferii od odstupu levé arteria subclavia – tedy levé podklíčkové tepny -  v blízkosti ductus arteriosus – což je cévní útvar, který spojuje v nitroděložním období života plodu istmickou část aorty s plicnicí , ale u každého normálního donošeného novorozence se zpravidla uzavírá kontrakcí již v prvých dnech života po porodu).

Přínos echokardiografického vyšetření zvyšuje, jestliže provedeme barevnou dopplerovskou echokardiografii nebo využijeme metodu transezofageální echokardiografie.

Příprava pacienta před vyšetřením

Není nutná žádná zvláštní příprava pacienta před žádným typem echokardiografického vyšetření.

Postup vlastního vyšetření

Echokardiografické vyšetření srdce pacienta se v naprosté většině případů provádí ve specializované lékařské ambulanci, ale u hospitalizovaných pacientů je možno dopravit pohyblivý nebo i přenosný echokardiografický přístroj přímo k lůžku nemocného. Ve vyšetřovně je pacient přicházející k echokardiografickému vyšetření vyzván, aby si nejprve odložil oblečení z horní poloviny těla, a potom je vyzván, aby se položil na vyšetřovací lůžko. K usnadnění šíření ultrazvukových vln z vyšetřovací sondy echokardiografického přístroje do těla pacienta a zpět aplikuje lékař na přední hrudní stěnu vyšetřovaného vrstvu speciálního průhledného gelu. Při vyšetření pacient leží na zádech mírně nakloněn na levý bok, lékař pak přejíždí vyšetřovací echokardiografickou sondou po přední straně hrudníku pacienta a sleduje echokardiogram na monitoru echokardiografického přístroje. Celé echokardiografické vyšetření srdce nemocného v naprosté většině případů zabere jen několik minut a není vůbec bolestivé, rovněž při něm nedochází k narušení povrchu kůže. Pouze při vyšetření metodou kontrastní echokardiografie dochází při aplikaci kontrastní látky injekcí do cévy k narušení kožního krytu. Při provádění vyšetření pacientova srdce metodou transezofageální echokardiografie se zavádí vyšetřovací ultrazvuková sonda nemocnému ústy přes hltan do jícnu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

4
1alena.havranek@seznam.cz11. 3. 2016 16:25:07
echo-vyěštření:
V dokumentaci mám napsáno:porucha relaxace a trojcípá chlopeň.Jak tomu mám rozumět?Pan doktor mi zdělil,že mám slabou nedomykavost.Moc děkuji.Havránková

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události