Biopsie jater

Popis vyšetřovací metody

Biopsie jater je invazivní diagnostická metoda, která spočívá v odebrání malého vzorku jaterní tkáně ( tzv. bioptátu ) pomocí tenké jehly z pacientova těla. Odebrané vzorky tkáně se posílají k následnému histologickému vyšetření, při kterém je specialista - histolog vyhodnocuje pod mikroskopem. Při velkém zvětšení pod mikroskopem je totiž možné v celé řadě případů odhalit  ve vyšetřovaném vzorku charakteristické změny jaterní tkáně svědčící pro eventuální konkrétní onemocnění. Biopsie jater je jednou z nejpřesnějších a také nejdůležitějších vyšetřovacích metod v hepatologii ( obor hepatologie se zabývá onemocněním jater, název je odvozen z řeckého slova hepar, což znamená játra ). Tato diagnostická metoda s sebou ovšem přináší pro vyšetřovaného jedince určitá rizika, a proto se neprovádí u všech pacientů bez rozdílu, ale má přísná indikační kritéria, ale na druhé straně také nenahraditelné výsledky. Jestliže je provedení jaterní biopsie zvoleno jako součást doporučovaného postupu ke stanovení diagnózy příslušného onemocnění, je jejím cílem upřesnit diagnózu a zejména rozsah poškození jaterní tkáně a také pomoci stanovit vhodný léčebný postup. Používá se ale pouze v takovém případě, kdy není možné stanovit přesnou diagnózu a tedy ani odpovídající léčbu jiným způsobem nebo, jestliže je k určení dalšího léčebného postupu potřeba znát přesné stádium, tedy stupeň pokročilosti, jaterního onemocnění. Ve výše uvedených případech pak ale není zase možné jaterní biopsii nahradit žádným neinvazivním vyšetřením.

Kapitoly

Popis vyšetřovací metody 2.

Zobrazovací vyšetřovací metody jako jsou vyšetření jater ultrazvukem, počítačovou rentgenovou tomografií ( tj. CT ), magnetickou rezonancí nebo dalšími metodami mají v těchto případech pouze limitovaný význam. Vyšetření rentgenem, CT nebo magnetickou rezonancí mohou sice postižený úsek jater zobrazit, scintigrafické vyšetření ( tedy vyšetření s pomocí aplikace radioizotopů nitrožilně ) nebo ultrazvuk zase mohou zobrazit skutečný průtok krve postiženou částí jater, ale žádná z těchto vyšetřovacích metod nemůže ošetřujícímu lékaři podat naprosto nezbytnou informaci o mikroskopické struktuře postižených jater. Rozlišujeme dva typy jaterní biopsie, a sice cílenou a necílenou jaterní biopsii. Cílená jaterní biopsie představuje invazivní diagnostický výkon, při kterém se odebírá vzorek tkáně ze zcela určité části jater ( používá se v případech ověřování jednotlivých ložiskovitých postižení jater ). Cílená biopsie jater se provádí pod ultrazvukovou kontrolou ( to znamená, že zacílení vpichu punkční jehly do ložiska postižení jater se směruje pomocí ultrazvuku ). Naproti tomu necílená jaterní biopsie se indikuje při ověřování difúzních změn jaterní tkáně, tedy při onemocněních, která postihují tkáň jater jako celek, kdy tedy ke stanovení správné diagnózy nijak nezáleží z jaké části jater odebraný vzorek tkáně pochází. Kromě zmíněných dvou modifikací jaterní biopsie se pacient může setkat ještě s tzv. transvenózní jaterní biopsií.

Při tomto typu vyšetření se zavádí speciálně modifikovaná bioptická jehla ( tzv. Trucut jehla ) skrz nitrožilně zavedený katétr do pravé vnitřní jugulární žíly ( tj. do tzv. vnitřní hrdelní žíly na krku ), dále se pak takto zavedenou Trucut jehlou vnitřkem žíly pokračuje přes horní do dolní duté žíly ( tj. těsně kolem pravé srdeční předsíně ) a dále do jaterní žilou až do jater. Současně je možné měřit krevní tlaky v jednotlivých žilních úsecích v průběhu zavádění Trucut jehly ( jedná se o tzv. krevní tlaky v zaklínění ). Trucut jehlou se nakonec odebere vzorek jaterní tkáně vpichem zevnitř jaterní žíly do okolní jaterní tkáně. Nutnou podmínkou k úspěšnému provedení transvenózní jaterní biopsie ( tj. jaterní biopsie provedené přes lumen krevní žíly ) je dobrá praktická zručnost provádějícího lékaře v angiografii ( tj. v rentgenovém vyšetřování krevních cév pacienta za pomocí aplikace rentgen kontrastní látky do krevní cévy nemocného ). I když je takto získaný vzorek jaterní tkáně velmi malý, mívá zkušený vyšetřující výtěžnost této metody pro zjištění eventuálního onemocnění jater více než 95 procentní. Navíc je možno vyšetření transvenózní jaterní biopsií provést také i u nemocných se zřetelnou koagulační poruchou ( tj. i u pacientků s porušenou krevní srážlivostí ). Metoda je pacienty v naprosté většině případů až překvapivě dobře tolerována a většinou potřebuje podání jen mírné sedace vyšetřovanému jedinci (  tj. vyžaduje zpravidla podání jenom nevelkých dávek léků na zklidnění vyšetřovaného ), a to většinou pouze především nespolupracujícím pacientům.

Popis vyšetřovací metody 3.

Další velkou výhodou metody transvenózní jaterní biopsie je velice nízká četnost případných komplikací ( například nejčastější komplikaci, která se u této metody vyskytuje a kterou je možné krvácení z vpichu do jaterního pouzdra, pozorujeme dle publikovaných lékařských studií pouze v 0,2 procentech všech případů prováděných transvenózních jaterních biopsií ). Některá centra provádějící tento typ vyšetření udávají nulovou mortalitu ( tj. bez rizika ohrožení života vyšetřovaného ) i při více než 1000 případech provedených transvenózních jaterních biopsiích. Perkutánní jaterní biopsie ( tedy odběr vzorku jaterní tkáně od pacienta vpichem punkční jehlou přes neporušenou kůži ) poskytuje obecně hodnotnou diagnostickou informaci s relativně nízkým rizikem a nízkým diskomfortem pro pacienta. Při výkonu se používá buďto aspirační metody ( užívá se Menghiniho jehly nebo jednorázové, a proto vždy ostré, Jamshediho jehly ) nebo sekacího mechanizmu    (  k  tomu se zpravidla používá jednorázové Trucut jehly – což je obměna Vimovy –      - Silvermanovy jehly ). Ve většině případů se jehla rychlým vpichem zavádí přes kůži v oblasti dolního mezižeberního prostoru na boční straně vpravo do jater a vzorek tkáně se získá buď nasátím ( Jamshedi jehla ) nebo řezem opouzdřeným nožem ( Trucut   jehla ). Výsledkem takovéhoto bioptického odběru, který zpravidla trvá 1 až 2 vteřiny, je získaný váleček jaterní tkáně o průměru jeden milimetr a dlouhý dva centimetry. Jenom v ojedinělých případech je nutný další pokus. Jestliže ovšem není druhý ani třetí pokus necílené jaterní biopsie úspěšný, měla by být provedena cílená jaterní biopsie, což znamená, že se vpich bioptické jehly provádí pomaleji pod kontrolou ultrazvukem nebo pod kontrolou počítačové rentgenové tomografie. Takto provedená cílená biopsie eliminuje eventuální hrozbu nechtěného nabodnutí cévních struktur.

Popis vyšetřovací metody 4.

Již v průběhu zavádění bioptické jehly může lékař, který bioptické vyšetření provádí, na základě své zkušenosti posoudit charakter jater. Například tvrdý, skřípavý pocit při zavádění jehly je možné pozorovat zpravidla při bioptickém odběru jaterní tkáně u pacienta s onemocněním cirhózou jater ( pozn. jaterní cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater ). Také makroskopický vzhled biopticky odebraného kousku jater bývá charakteristický pro jednotlivá jaterní postižení: tak například fragmentace odebraného vzorku jaterní tkáně ( tj. rozdělení  vzorku na jednotlivé části ) budí podezření na cirhózu ( viz výše ), steatotická játra (  pozn. steatóza jater znamená zvýšené ukládání tuku v jaterních buňkách - tzv. hepatocytech )  jsou bledě žlutá a vločkují při zalití vzorku fixačním roztokem formaldehydu, karcinom jater ( tj. zhoubný nádor jater ) je makroskopicky bělavé barvy. Biopticky odebraný vzorek jaterní tkáně se dále rutinně vyšetřuje histopatologicky.

Další vyšetřování odebraného vzorku jaterní tkáně, jako jsou cytologické vyšetření, dále zmrazené řezy a nebo kultivace se provádí pouze v některých vybraných případech. U podezření na onemocnění pacienta tzv. Wilsonovou chorobou ( pozn. Wilsonova choroba neboli tzv. hepatolentikulární degenerace je dědičné metabolické onemocnění projevující se postižením jater a centrálního nervového systému ) je nezbytné provést změření obsahu mědi v biopticky odebraném vzorku jaterní tkáně. Přestože biopsie jater jsou prováděny se snahou o maximální bezpečnost, mohou se v některých případech vyskytnout i některé komplikace ( jako jsou nitrobřišní krvácení, biliární zánět pobřišnice vyvolaný únikem žluči z jater po provedené punkci nebo roztržení jaterní tkáně ). Vzhledem k bohatému prokrvení jaterní tkáně bývá nejčastější komplikací poranění drobné cévy, které se projeví jako krvácení. Velmi nebezpečné může být krvácení při eventuálním poranění jaterního hemangiomu ( což je nezhoubný nádor z krevních cév ), pokud by došlo při biopsii k jeho nabodnutí. Proto každý lékař, který provádí bioptické vyšetření jater, by si měl být jistý, že ložisko, které se chystá bioptovat, není hemangiom. Pro možnost výskytu komplikací je vyšetřovaný jedinec po provedené biopsii sledován 3 až 4 hodiny. To je totiž časový interval, ve kterém je možný výskyt komplikací nejpravděpodobnější. 

Popis vyšetřovací metody 5.

Opožděné krvácení se ovšem může projevit dokonce i 15 dnů po výkonu. Proto by se měli bioptovaní pacienti zdržovat poblíž nemocnice ( tedy ne více než 1 hodinu cesty do nemocnice ). Bioptické vyšetření jater jakožto invazivní metoda má samozřejmě určitá omezení. Omezení metody je dáno ( 1 ) potřebou zkušeného erudovaného interpreta ( mnoho patologů má totiž jenom malou zkušenost s vyšetřovaním těchto vzorků ), ( 2 ) validitou vzorku ( nereprezentativní tkáň se sice objevuje jenom zřídka při hepatitidě – tedy pří zánětu jaterní tkáně – či při jiných difúzních postiženích jaterní tkáně, ale problémy mohou vzniknout při cirhóze ( jaterní cirhóza je chronické jaterní onemocnění, při kterém postupně dochází k přestavbě jaterní tkáně a cévního řečiště jater, jedná se o přestavbu lalůčkovité struktury jater v uzlovitou – dochází k zániku hepatocytů – tj. jaterních buněk, jsou nahrazovány vazivovou tkání a zbylý jaterní parenchym regeneruje a vytváří se uzly ). Problémy s diagnostikou mohou vzniknout také v případě postižení pacienta jinými expanzivními procesy v jaterní tkáni, ( 3 ) nemožností diferencovat hepatitidu etiologicky ( tedy nemožnost rozlišení vyvolávající příčiny hepatitidy, například rozlišení mezi hepatitidou vyvolanou viry a hepatitidou tzv. polékovou, tedy vyvolanou působením některých léků ), a ( 4 ) příležitostnými chybami nebo nejasnostmi při cholestáze ( cholestáza je onemocnění, při kterém dochází k poruše a tvorbě vylučování žluči, žluč se nedostává v dostatečném nebo žádném množství do dvanácterníku, čehož důsledkem je zvyšování hladiny bilirubinu v krvi pacienta ).

Relativní kontraindikací k provedení jaterní biopsie je klinický sklon u pacienta ke krvácivosti nebo porucha krevní srážlivosti ( uvádí se, že kontraindikací k provedení biopsie jater je protrombinový čas více než o 3 sekundy prodloužený nad kontrolu, a to navzdory nitrožilnímu podání vitaminu K, a také doba krvácivosti delší než 10 minut ), dále těžká trombocytopenie ( tedy pokles počtu krevních destiček v krvi pacienta pod 50 tisíc ), závažná anémie ( tedy chudokrevnost – tj. nedostatek červených krvinek ), peritonitida ( tedy zánět pobřišnice ), značný ascites ( což znamená zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní ), biliární obstrukce vysokého stupně ( tedy blokáda žlučových cest ) a dále subfrenická ( tedy uložená pod bránicí ) infekce nebo přítomnost infekce či tekutina v pravé pohrudniční dutině. A konečně v neposlední řadě ačkoliv se výkon jaterní biopsie provádí přísně asepticky ( tedy za přísně sterilních podmínek ), nelze při vpichu bioptickou jehlou zcela vyloučit ani průnik infekce do hlubokých tkání pacientova těla včetně samotných jater. Je dobré vědět, že čím více bioptických odběrů jater příslušné specializované pracoviště provádí a čím častěji se tento výkon provádí, tím více roste zkušenost a klesá riziko nějakých komplikací, které by při bioptickém výkonu mohly nastat.

Indikace vyšetření

Indikací k provedení vyšetření pacienta metodou jaterní biopsie jsou tyto:
( 1 ) hepatosplenomegalie nejasné etiologie ( tj. nález zvětšených jater a sleziny z nejasné příčiny ), ( 2 ) nijak nevysvětlitelný laboratorní nález nenormálních funkčních jaterních testů, ( 3 ) diagnóza a staging ( tj. určení stadia onemocnění ) alkoholické jaterní nemoci, vzhledem k charakteristickým nálezům a možnosti stanovit rozsah ireverzibilní fibrózy ( tj. rozsah nezvratné vazivové přeměny jaterní tkáně ) oproti reverzibilnímu zánětu ( tj. vratným zánětlivým změnám ), ( 4 ) netypické hepatitidy ( ve většině případů se zpravidla při postižení pacienta virovou hepatitidou jaterní biopsie neprovádí, biopsie se provádí pouze v takových případech, jestliže jsou diagnostické rozpaky nebo netypický klinický průběh onemocnění ), ( 5 ) diagnóza  a následné sledování chronické hepatitidy; neočekávaná alkoholická jaterní poškození a jiné choroby zjistitelné biopsií dostatečně ospravedlňují provádění biopsie při chronických hepatocelulárních postiženích ( tj. při chronických postiženích jaterních buněk ),( 6 ) diferenciální diagnostika cholestázy v těch případech, jestliže je podezření na její nitrojaterní příčinu, ( 7 ) podezření na malignitu ( tj. na zhoubné nádorové bujení ), kdy za použití tenké jehly, vedené cíleně za ultrazvukové kontroly, zjišťujeme metastatické karcinomy nejméně ve 2/3 případů a můžeme přispět ke stanovení diagnózy zhoubného onemocnění, a to bez využití vyšetření jater pomocí scintigrafie; cytologická vyšetření bioptické tekutiny poskytují pozitivní nálezy ve více než 10 procentech případů, výsledky jsou méně hodnotné u nemocných postižených lymfomem ( lymfom je obecné označení pro nádorové onemocnění lymfatického systému, jako lymfomy se označují nádory, které pocházejí z jednoho druhu bílých krvinek ), v těchto případech výsledky bioptických vyšetření nekorelují s klinickým stavem jater, ( 8 ) horečky nejasného původu, kdy je možné zjistit etiologii – tedy vyvolávajícího původce onemocnění, zvláště v takových případech, jestliže je laboratorní nález hladiny enzymu alkalické fosfatázy v krvi pacienta zvýšený nebo nacházíme jiné biochemické známky nenormální jaterní funkce. Biopsie jater umožňuje u nemocného diagnostikovat také onemocnění tuberkulózou nebo postižení jater pacienta jinými granulomatózními infiltráty ( infiltrát je termín, kterým se označují buňky v ložisku zánětu a termín granulomatózní je podle makroskopického vzhledu tkáně = „dělá zrníčka“ ).

Omezení využitelnosti vyšetření metodou biopsie jater je dáno ( 1 ) potřebou vyškoleného specialisty – lékaře, který je schopen výsledky vyšetření interpretovat ( mnoho lékařů - - patologů má jenom malou zkušenost s těmito bioptickými vzorky ), ( 2 ) validitou odebraného vzorku ( odebraný nereprezentativní vzorek postižené jaterní tkáně se objevuje pouze v ojedinělých případech při onemocnění pacienta hepatitidou – tedy zánětem jater – a při jiných postiženích, která zasahují difúzně celou tkáň jater, ale problémy mohou často vzniknout například při cirhóze a expanzivních postiženích ),     ( 3 ) nemožností oddiferencovat hepatitidu etiologicky – tedy rozlišit jednotlivé typy zánětu jaterní tkáně podle vyvolávající příčiny ( například hepatitidu virovou od hepatitidy vyvolané působením některých léků ), a ( 4 ) příležitostnými chybami nebo nejasnostmi při cholestáze ( tedy při blokádě odtoku žluče do střeva ).

Příprava pacienta před vyšetřením

Pacient musí mít před prováděním vlastního diagnostického výkonu biopsie jater dostatečně a dobře kompenzovaný krevní tlak, protože není možné výkon provádět v situaci, kdy má nemocný závažnou hypertenzi ( tedy vysoký krevní tlak ). Dále musí mít vyšetřovaný v pořádku krevní srážlivost, dostatečné množství krevních destiček a vyloučené některé jiné abnormality srážení krve. Proto je nutné před samotným vyšetřením zkontrolovat pacientův krevní tlak a pulz a také je vhodné u nemocného vyšetřit srážení krve. Velmi důležitá věc je zjistit, jestli pacient pravidelně dlouhodobě neužívá nějaké léky, které zabraňují srážení krve, a to ať již na úrovni krevních destiček ( tj. léky ze skupiny tzv. antiagregancií ), nebo na úrovni koagulačních faktorů ( tedy léky ze skupiny tzv. antikoagulancií ). Takové léky je nutné bezpodmínečně před provedením biopsie jater vysadit, abychom minimalizovali možné riziko krvácení. Délka časového intervalu, ve kterém je nutno před výkonem tyto léky vysadit, závisí na typu léku a jeho poločasu přetrvávání v krvi. Léky ze skupiny tzv. antiagregancií ( například anopyrin ) je nutno vysadit zpravidla 5 až 7 dní před samotným výkonem, léky ze skupiny tzv. antikoagulancií ( například warfarin ) se vysazují zpravidla 3 až 5 dní před výkonem ( přesněji podle výsledku testů krevní srážlivosti ).  Současně musí lékař provádějící biopsii jater vědět, jaké další léky pacient pravidelně užívá. Například jestliže se vyšetřovaný jedinec léčí s cukrovkou, je nutno zajistit, aby si nevzal před výkonem léky snižující hladinu cukru v krvi a neměl tudíž následně po provedené biopsii jater hypoglykemii ( tedy nízkou hladinu cukru v krvi ) a podobně. V případě, že vyšetřovaný užívá pravidelně nějaké léky, je vždy potřeba se domluvit s ošetřujícím lékařem na konkrétním postupu.

Příprava pacienta před vyšetřením 2.

Jestliže se například jedná o důležité medikamenty upravující funkci srdce, krevní tlak apod., nebo o substituční léčbu ( tedy o léky nahrazující nedostatek některé látky v organizmu ), je doporučováno tyto léky ráno před plánovaným vyšetřením užít a zapít je malým množstvím vody. Je ale nanejvýš vhodné vždy v konkrétním případě postup konzultovat s lékařem. Rozhodně je nutno zdůraznit, že při objednání a před vlastní biopsií by pacient měl ve vlastním zájmu informovat lékaře a zdravotní sestry o všech závažných onemocněních, kterými trpí, o pravidelně užívaných lécích a o případných alergiích, zejména pak o eventuální alergii na některé léky či léčiva. Jinak nějaká výrazně specializovaná příprava pacienta před výkonem biopsie jater není nutná. Nemocný může den před plánovaným výkonem normálně večeřet. Ale minimálně 8 hodin před výkonem biopsie jater by neměl pacient nic jíst a alespoň 4 hodiny před tímto výkonem nepít a nekouřit Diagnostické výkony biopsie jater se provádějí v naprosté většině případů na specializovaných pracovištích vybavených zákrokovým sálkem.

Samotný výkon se u vyšetřovaného provádí v naprosté většině případů ambulantně nebo nejvýše při jednodenní hospitalizaci. Biopsie jater se provádí zpravidla v lokálním znecitlivění, tento diagnostický výkon se v celkovém znecitlivění ( tedy v tzv. narkóze ) běžně neprovádí na žádném pracovišti, protože se jedná o velice krátký, nebolestivý nebo nejvýše minimálně bolestivý výkon. A možná rizika pro pacienta spojená s využitím celkového znecitlivění při takto jednoduchém výkonu nepřevažují nepatrné výhody podání této narkózy. Navíc je při provádění výkonu jaterní biopsie potřebná spolupráce vyšetřovaného jedince. Bezprostředně před provedením biopsie je však možné nemocnému podat nitrožilně léky, které tlumí bolest a které vedou k celkovému zklidnění. Každý vyšetřovaný jedinec musí být předem důkladně a podrobně informován o zamýšleném plánovaném výkonu a o možných komplikacích, které mohou případně nastat. Pacient musí být také informován o významu, jaký pro něho mohou získané výsledky biopsie jeho jater mít. Jedině tak lze přesvědčit pacienta, aby v nezbytném případě tento invazivní a potenciálně nebezpečný výkon skutečně podstoupil. Před provedením jaterní biopsie je povinností vyšetřujícího lékaře získat od vyšetřovaného písemný podepsaný informovaný souhlas s tímto výkonem.

Postup vlastního vyšetření

Samotné diagnostické vyšetření – tedy biopsie jater – se provádí v naprosté většině případů vždy v lokální anestezii    ( tj. v místním znecitlivění ), pouze u dětí se provádí po předchozí premedikaci v celkové anestezii. Dospělý pacient je tedy zpravidla v průběhu prováděného zákroku při vědomí. Vyšetřovaný jedinec během vlastní biopsie jater většinou leží na vyšetřovacím stole v poloze na zádech s trupem prohnutým mírně doprava, s pravou rukou za hlavou. Nejdříve lékař vybere, pod ultrazvukem zkontroluje a označí nejvhodnější místo pro biopsii. Potom se nejprve i se širokým okolím místo budoucího vpichu punkční jehly odezinfikuje speciálním dezinfekčním roztokem k minimalizaci rizika možného zanesení infekce. Poté se opichem injekční stříkačkou provede lokální znecitlivění ( za použití léků ze skupiny lokálních anestetik, samozřejmě je nezbytné zvolit takové anestetikum, na které není pacient alergický, a proto musí pacient případné alergie před výkonem vyšetřujícímu lékaři nahlásit ).

Toto lokální znecitlivění se provede nejen v oblasti kůže, ale také ve všech dalších vrstvách stěny břišní. Vlastní zákrok totiž může být i dosti bolestivý. Záleží na tom, jestli je vyšetřovaný pacient spíše svalový typ člověka, což většinou bývají mladí muži, pak bývá samotný výkon vnímán zpravidla bolestivěji. Naopak zase jestliže se jedná o obéznějšího jedince s dostatečnou tukovou vrstvou na těle, tak ti většinou bolest při výkonu příliš nevnímají. Ze samotných jater je citlivé pouze vlastní vazivové pouzdro jater, takže jakmile jím punkční jehla pronikne, tak játra již nebolí. Každý pacient je ovšem jedinečná výjimečná individualita, takže někdo nepociťuje při punkci jater téměř nic, a někdo jiný zase naopak udává i větší bolesti. V zásadě je ale možné říct, že je punkce jater poměrně dobře snesitelný diagnostický výkon. Speciální punkční jehla se zavádí do předem znecitlivělého mezižeberního prostoru před střední čárou axilární ( tj. před myšlenou čárou vedoucí kolmo dolů středem podpažní jamky ), v místě těsně pod bodem maximálního poklepového ztemnění za výdechu pacienta. Vyšetřovaný jedinec přitom leží klidně, musí se vyvarovat všech pohybů a na pokyn vyšetřujícího lékaře pak musí také na několik vteřin zadržet dech, protože během dýchání se poloha jater poněkud mění. 

Postup vlastního vyšetření 2.

Lékař játra punkční jehlou rychle nabodne a vzorek jaterní tkáně pak získá buďto nasátím ( k tomu účelu se užívá Menghiniho jehly nebo jednorázové, a proto vždy ostré, Jamshediho jehly ) nebo řezem opouzdřeným nožíkem ( k tomu účelu se používá sekacího mechanizmu jednorázovou Trucut jehlou, což je obměna Vilmovy  – Silvermanovy jehly ). Jako výsledek 1 až 2 vteřiny trvající bioptického vpichu do jater obdržíme váleček jaterní tkáně 1 milimetr v průměru a 2 centimetry dlouhý. Odebraný vzorek jaterní tkáně je uložený do roztoku formaldehydu a je transportován s příslušnou průvodkou na histologické vyšetření. Jenom zcela výjimečně je potřebný další pokus o odběr reprezentativního vzorku jaterní tkáně. Jestliže ovšem není úspěšný ani druhý a ani třetí pokus, měla by být biopsie provedena pod kontrolou ultrazvuku nebo pod kontrolou rentgenové počítačové tomografie ( CT ). Takováto tzv. cílená biopsie jater má pak vysoký diagnostický přínos zejména při ověřování ložiskových postižení jaterní tkáně a navíc eliminuje také možnost komplikace v podobě nabodnutí cévních struktur ( například velmi nebezpečné může být případné nabodnutí hemangiomu – což je lokalizované vaskulární postižení jaterní tkáně vzniklé jako výsledek hyperplazie krevních cév ). Bezprostředně po odebrání vzorku z jater se místo po vpichu punkční bioptické jehly komprimuje ( tedy stlačí ), aby se zabránilo krvácení, a je nutno se ihned přesvědčit, jestli byl odebrán dostatečně veliký vzorek jaterní tkáně.

Na závěr výkonu se sterilním krytím převáže místo po vpichu a přiloží se na něj tlakový obvaz. Tento speciální kompresivní obvaz se ponechává na místě vpichu ve většině případů prvních šest hodin po provedené biopsii jater, aby se zabránilo většímu krvácení do podkoží v tunelu vytvořeném ve tkáních punkční jehlou při výkonu. Pacient musí bezpodmínečně bezprostředně po výkonu biopsie jater ležet na lůžku, zpravidla v poloze na pravém boku. Ve většině případů se tento přísný klidový režim doporučuje prakticky na celých 24 hodin po zákroku. V bezprostředním období po provedeném výkonu se pacientovi pravidelně kontroluje krevní tlak a pulz, a v případě udávaných bolestí se podávají léky proti bolesti. Před propuštěním z nemocnice se ve většině případů provádí základní laboratorní vyšetření a kontrolní krevní obraz. 

Postup vlastního vyšetření 3.

Po biopsii trvá zpravidla 10 až 14 dní než se punktované místo v játrech zhojí pevnou jizvou. Po celou tuto dobu je nutné, aby se pacient vyvaroval jakýmkoliv úrazům a otřesům. To znamená, že by pacient neměl provádět žádné větší fyzické cvičení, měl by se vyvarovat nošení těžkých předmětů a také velké fyzické námahy a podobně. Také  by se pacient po tuto dobu neměl koupat v teplé vodě, protože zvýšené teplo může způsobit to, že se jizva po provedené punkci jater může ještě znovu rozkrvácet. Každého jedince, který podstupuje diagnostický výkon biopsie jater, je nutno v každém případě vždy dopředu velmi důsledně upozornit o naprosto nezbytných režimových opatřeních, která zhruba v průběhu prvního týdne po provedeném zákroku musí být skutečně velmi přísná. V mnoha zdravotnických centrech je výkon jaterní biopsie pokládán za dostatečně bezpečnou metodu a provádí se tedy ambulantně. Nemocný je po provedené biopsii sledován zpravidla 3 až 6 hodin, v tomto časovém intervalu jsou možné komplikace zákroku nejpravděpodobnější ( například nitrobřišní krvácení, zánět pobřišnice způsobený žlučí, nebo rozdrcení jaterní tkáně ).

Opožděné krvácení se může ovšem objevit i 15 dnů po výkonu biopsie jater. Proto by se měli jedinci, kteří tento výkon podstoupili, zdržovat poblíž nemocnice ( doporučuje se ne více než 1 hodinu cesty do nemocnice ). Po samotné biopsii jater mívají vyšetřovaní občas mírné obtíže v pravém horním břišním kvadrantu, v některých případech bolesti paprskovitě vystřelují od bránice směrem do ramene. Úleva nastává většinou ihned po aplikaci mírného analgetika ( tj. léku proti bolesti ). Výkon biopsie jater je invazivní výkon, proto samozřejmě pro pacienta přináší určité riziko, a to jak možných komplikací ( větší komplikace se vyskytují v zavedených centrech asi u 2 procent vyšetřovaných ), tak bohužel také i možné ohrožení života vyšetřovaného ( úmrtnost je ovšem velice nízká – udává se kolem 0,01 procent vyšetřovaných ).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události