Svalová slabost

Myopatie, celková slabost

Člověk se svalovou slabostí je omezován předčasnou únavou a ochablostí svalů, která kolikrát způsobuje neschopnost plnit svoje běžné povinnosti a vykonávat další činnosti. Tato specifická slabost často naznačuje onemocnění dalších orgánů. Pokud se ke svalové slabosti navíc přidá i výrazné hubnutí, únava, popřípadě snížená chuť k jídlu, může se jednat o nemoc závažnějšího typu, např. některé nádorové onemocnění. Podobně se však mohou cítit i pacienti s obyčejnou chřipkou nebo s některou z výživových poruch. Mezi tyto poruchy patří tzv. malabsorpční syndrom, celiakie, nedostatek enzymů potřebných pro vstřebávání živin, zánětlivé onemocnění střeva, dále mohou výživové problémy nastat po operacích střeva, po některých lécích či po chemoterapii. Svalová slabost se projevuje také při hladovění, trpí jí pacienti se sníženou funkcí štítné žlázy, revmatici nebo i sportovci po větší svalové námaze. V posledním jmenovaném případě však častěji hovoříme o tzv. svalové bolesti.

Další onemocnění mají svého původce přímo ve svalové tkáni:

  • svalová dystrofie − jedná se o poruchu ve výživě svalu, ke které dochází například po dlouhodobém upoutání na lůžko, kdy svaly atrofují a v okamžiku, kdy se začne pacient opět hýbat, pociťuje velkou svalovou slabost; dystrofie může být i vrozená.
  • denervace − onemocnění či úrazy, které postihují svalové nervy.
  • parazitární infekce (trichinelóza, toxoplasmóza),
  • některé případy neuropatie, tj. „mravenčení“,
  • vrozené poruchy metabolismu, kdy tělo ukládá těžko odbouratelné látky do svalstva,
  • různé záněty, nádory, nemoci, pojiva, myastenia gravis, sarkoidóza, fibromyalgie a různé psychicky podmíněné syndromy

Fibromyalgie

Jde o chronické revmatické onemocnění, které postihuje svaly a které bývá běžnější u žen středního a vyššího věku. Pacient cítí svalovou slabost i bolesti v určitých bodech na zádech, v kolenou, šíji nebo v loktech. Toto onemocnění se léčí psychoterapií, relaxačními technikami, speciálním pohybovým programem od fyzioterapeuta a z léčiv se podávají antidepresiva, analgetika a lokální protizánětlivé přípravky.

Vrozená svalová dystrofie (Duchennova-Beckerova choroba)

Vrozená dystrofie je vážné onemocnění, které způsobuje určitá porucha proteinového metabolismu ve svalech s progredující degenerací svalových vláken. Tento typ dystrofie má své první projevy již v dětství, projevuje se slabostí, neobratností a zhoršováním až znemožněním chůze. Někteří pacienti tak proto bývají doživotně upoutáni na vozík. Bohužel se jedná o neléčitelnou poruchu, existuje alespoň podpůrná léčba ve formě rehabilitace. Jak již bylo řečeno, toto onemocnění je dědičné (muži jsou nemocní, ženy přenašečkami), je proto vhodné, aby se pacienti preventivně zařadili do programu genetické diagnostiky a předcházeli tak přenosu.

Myastenia gravis

Jedná se o imunologickou poruchu nervosvalového přenosu signálu, kdy v těle vznikají látky, které tento přenos blokují. Nemocní s myastenií trpí únavou a vyčerpáním, svalová slabost zde postihuje především svaly oblasti hlavy, šíje, paží a stehen. Léčba tohoto onemocnění probíhá medikamentózně; pyridostigminem (Mestinon), ambedoniem (Mytelase) a syntostigminem. S těmito léčivy může zacházet pouze ošetřující lékař, jejich dávkování je totiž komplikované, a podávání proto musí být velmi opatrné. Další z možností léků jsou tzv. imunosupresiva (prednison, azathioprim, Imuran, Azamunú, cyklosporin apod.). Ty snižují aktivitu imunitního systému, který nemoc působí. Poslední možnost léčby je operativní řešení, kdy je nemocnému vyjmut brzlík. V tomto orgánu se tvoří zmíněné protilátky blokující nervosvalový přenos a současně sám bývá často nádorem postihnut. Samozřejmě jako u ostatních nemocí i zde platí pravidlo svalového klidu, pacient by se nikdy neměl tělesně přetěžovat.

Na závěr je důležité podotknout, že naše svaly mohou být postihnuty i zánětem. Rozlišujeme parazitární záněty, které jsou infekční (trichinelóza, toxoplasmóza), ale tato infekce se ve svalech samostatně neprojevuje − jejich bakterie a viry musí nejprve napadnout další orgány. Tyto záněty bývají často na imunitním podkladě, jde o tzv. polymyozitidy, které zasahují svaly stehenní, obě strany svalů na pažích a i svalstvo krku a celého trupu. Nemocní mají problémy s chůzí, která se občas stává kolébavou a dále jsou postihováni svalovou slabostí při stoupaní, např. do schodů, vstávání ze židle či ze dřepu.

Záněty mohou postihnout i horní končetiny, nastávají pak další komplikace běžných činností, jako je zvedání předmětů, oblékání, česání. Pokud je pacient připoután na lůžko, může docházet k obtížím s nadzvednutí hlavy. Při onemocněních svalového typu je pro znovuobnovení svalové síly velmi důležitá kombinace klidu v období akutního zánětu a pravidelného pohybu v době přechodného zlepšení. Léčba může být podpořena kortikoidy a imunosupresivy. Čím dříve je nemoc diagnostikována, tím lepší bývá prognóza. Jsou však i další typy zánětů svalů neinfekčního původu (myozitidy), kdy není bohužel žádná léčba dostatečně účinná.

Je však důležité, aby člověk pociťující dlouhodobou svalovou slabost vyhledal svého lékaře co nejdříve.

Kapitoly

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události