Dekompresní nemoc

kesonová nemoc, nemoc potápěčů, desaturační aeropatie, DCS

Dekompresní nemoc neboli jiným názvem tzv. kesonová nemoc je porucha způsobená snižováním okolního tlaku, jako například v průběhu potápění pod vodou při vynořování z hloubky, nebo při východu z kesonu (jako keson se označuje speciální typ potápěčského zvonu) nebo z hyperbarické komory (tedy z místnosti se zvýšeným atmosférickým tlakem uvnitř), anebo také při stoupání do vyšších nadmořských výšek. Snižování tlaku v okolním prostředí jedince způsobí, že je vyšší tlak plynu v krvi a ve tkáních uvnitř těla, než je tlak okolního prostředí.

To vede k vytváření bublin rozpuštěného plynu v krvi nebo v tělesných tkáních postiženého jedince. Následky tvorby bublin z  rozpuštěného plynu jsou známy jako dekompresní nemoc, která je obvykle charakterizována bolestí a/nebo neurologickými projevy (tedy klinickými příznaky nervových poruch ).

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Následné tvorbě bublin z rozpuštěného plynu lze zpravidla zabránit, a sice buď:

  1. omezením hloubky a doby potopení na rozmezí, které nevyžaduje dekompresní přestávky při vynořování nebo
  2. použitím vzduchových dekompresních přestávek (jejich četnost a délku popisují speciální tabulky – tyto tabulky popisují způsob vynořování, který umožní volné vydýchání nadbytku rozpuštěného vzduchu v krvi a ve tkáních).

Potápěči v současné době mohou použít rovněž přenosné dekompresní počítače. Přesto každý potápěč musí pečlivě sledovat hloubku a dobu bezpřestávkového limitu k vynořování určitou rychlostí, a v hloubce kolem 5 metrů pod hladinou provést několikaminutovou bezpečnostní přestávku ve vynořování. Hlavním zdrojem obtíží je ovšem opakované potápění. Nadbytek rozpuštěného plynu v krvi a v tělesných tkáních zůstává v těle po každém potopení a stoupá při každém dalším ponoru. Jestliže je ovšem interval mezi potopeními menší než 12 hodin, je nutné použít tabulky pro tyto speciální případy. Zvláště opatrní musí být ženy a starší potápěči. Potápění ve vysokých nadmořských výškách a létání bezprostředně po potápění vyžaduje speciální procedury a velkou opatrnost. Zpravidla se doporučuje zůstat 24 hodin na zemi před cestou do velkých nadmořských výšek.

Příznaky

Z klinických obtíží si pacienti postižení dekompresní chorobou nejčastěji stěžují na bolest, a to v oblasti některého kloubu horní nebo dolní končetiny. Bolest je zpravidla obtížně popsatelná a často nejednoznačně v těle umístěná. Nejprve může být bolest mírná nebo i přerušovaná, ale poté se může ustálit a zesílit. Bolest bývá ve velkém počtu případů doprovázena neurologickými projevy, ale ty mohou být přítomny i bez projevů bolesti. Neurologické příznaky jsou velmi variabilní. Kolísají od mírných parestézií (jako parestézie se označují neobvyklé pocity v kůži, ve svalech, kostech a podobně, jedná se o pocit mravenčení, svědění, necitlivosti) po velké poruchy mozkových nebo míšních nervových funkcí.

Postižení vestibulárního ústrojí (což je smyslový orgán v labyrintu vnitřního ucha, zodpovědný za vnímání rovnováhy ) může způsobit těžkou závrať. Zvláštní riziko přináší postižení míchy vedoucí k paraplegii (tedy k úplnému ochrnutí), pokud se opozdí léčba může být ochrnutí postiženého jedince již trvalé. Stav známý jako dušení neboli respirační dekompresní nemoc je vzácný, ale těžký. Je způsoben masivní embolizací (tedy vmetením) bublin plynu do plicních cév. Někteří postižení se sice uzdraví, ale není vzácná ani rychlá progrese k oběhovému selhání a smrti. Častými prvními příznaky je nepříjemný pocit za hrudní kostí a kašel při hlubokém nádechu nebo při vdechnutí tabákového kouře. Dalšími možnými projevy dekompresní nemoci mohou být svědění kůže, kožní vyrážky, skvrny na kůži, otok kůže, bolesti břicha a mimořádná únava. 

Průběh a léčba

Tyto projevy nemusí být obvykle léčeny rekompresí (viz níže), ale v některých případech předcházejí pozdějším projevům daleko vážnějších problémů. Proto potápěči, kteří si na ně stěžují, musí být pečlivě sledováni. Podání 100 procentního kyslíku obličejovou maskou může tyto obtíže odstranit. Mezi pozdní účinky dekompresní choroby patří tzv. dysbarická osteonekróza (jedná se o formu aseptické kostní nekrózy, tedy o odumření kosti bez přítomnosti bakteriální  infekce). Odumření částí kosti přiléhajících ke kloubním plochám jsou nejčastější v rameni a kyčli a mohou způsobit velké poškození kloubu s chronickou bolestí a těžkou poruchou funkce v postiženém kloubu. Kostní nekróza je zákeřným rizikem, protože se projeví klinickými příznaky a změnami na rentgenovém snímku až za roky po vyvolávajícím poškození, které mohla způsobit i jedna jediná nesprávná dekomprese při vynořování z hloubky při potápění.

Trvalé neurologické příznaky (jako je například ochrnutí) jsou často vyvolány opožděnou nebo nevhodnou léčbou časných příznaků poškození míchy. V některých případech může být prvotní poškození příliš těžké na to, aby se dalo napravit i rychlou a správně cílenou léčbou. Opakovaná terapie hyperbarickým kyslíkem (tedy kyslíkem o vyšším než normálním atmosférickém tlaku) však pomáhá při zotavení. Akutní léčba dekompresní nemoci jednoznačně vyžaduje urychleně rekompresi. Cílem rekompresní léčby je zmenšení bublin rozpuštěného plynu v krvi a tělesných tkáních na velikost nevyvolávající obtíže, znovu bubliny plynu rozpustit a obnovit dostatečné okysličení postižených tkání. Přednost má urychlená doprava postiženého jedince do vhodného rekompresního zařízení před každým léčebným zákrokem, který může být proveden v průběhu transportu nebo až poté bez vážného rizika ohrožení života. Transport nemocného nesmí být opožděn ani v případech, které se zdají lehké, protože vážnější klinické projevy se mohou rozvinout teprve později. Kyslík v maximální koncentraci (100 procent) musí být podáván těsně přiléhající obličejovou maskou. V těžkých případech, jestliže se opozdí zahájení léčby, se může vyvinout šokový stav ohrožující bezprostředně život pacienta. Dále musí být zajištěn odpovídající příjem tekutin.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události