V roce 1967 byla provedena první úspěšná transplantace srdce mezi geneticky odlišnými osobami. Vzhledem k neadekvátní imunosupresivní léčbě (tj. léčbě potlačující přirozenou obranyschopnost organizmu příjemce vůči dárcovskému orgánu) té doby zůstávala metoda na úrovni experimentu ve vybraných pracovištích. Zavedení imunosupresivního léku cyklosporinu v roce 1981 vedlo ke zlepšení přežívání nemocných. Během roku 1988 bylo ve světě provedeno již 2500 transplantací srdce, z toho 1600 ve Spojených státech. Jednoroční přežívání nemocných je dnes 80% a pětileté přežívání činí 74%. Výsledky v přežívání nemocných po transplantaci srdce se dnes podobají výsledkům v přežití nemocných po transplantaci ledvin, a také kvalita života po operaci je obvykle velmi dobrá: více než 95% nemocných přežívajících déle než 1 rok má velmi dobrou funkci srdce a více než 70 % těchto osob se vrátí do zaměstnání na plný úvazek.