Jedná se o patologickou přetrvávající bolestivou erekci bez sexuální excitace.
Mechanismus vzniku priapismu není dosud plně objasněn, ale nepochybně zahrnuje složku vaskulární ( tj. cévní ) a neurologickou ( tj. nervového původu ). Nejčastěji je obviňována cévní trombóza ( tj. srážení krve v cévách za živa ) v oblasti pánevní. Priapismus může být sekundární po prolongované ( tj. déle trvající ) sexuální aktivitě, při leukémii, při srpkovité anémii či dalších hematologických onemocněních ( tj. onemocněních krve ), při pánevním hematomu ( tj. při velkém uzavřeném krevním výronu ) nebo při tumoru, při cerebrospinálních onemocněních ( tj. při onemocněních mozku a míchy ), jako jsou syfilis nebo tumor, nebo při infekcích a zánětech mužského genitálu ( jako jsou prostatitida – tj. zánět prostaty, uretritida – tj. zánět močové trubice nebo cystitida – tj. zánět močového měchýře, zvláště když je komplikována cystolitiázou – tj. kameny v močovém měchýři ). Také používání některých léků je podezíráno, že by mohlo vést k priapismu ( například užívání trazodonu, chlorpromazinu, methaqualonu, prazosinu, tolbutamidu, dále některých antihypertenziv, antikoagulancií a kortikoidů ). Corpora cavernosa zřídka trombotizují kompletně, obvykle obsahují tmavou žilní krev konzistence „motorového oleje“. Corpus spongiosum a glans penis nejsou postiženy. Prolongovaná erekce může následovat i po léčbě erektilní dysfunkce pomocí aplikace injekcí.
Klinicky se priapismus manifestuje bolestivou patologickou přetrvávající erekcí bez sexuální excitace.
Prognóza pacientů s priapismem z hlediska návratu normální sexuální funkce je špatná, a to i v tom případě, že je léčení promptní a efektivní.
Diagnóza onemocnění priapismem je zřejmá již podle manifestních klinických příznaků choroby. Obtížné je vyloučení všech možných patologických stavů, které k priapismu mohou vést ( tedy hematologických onemocnění, cévní pánevní trombózy, pánevních tumorů, infekčních onemocnění, zánětů mužského genitálu a podobně ).
Léčení priapismu je obtížné a často také neúspěšné. Neurogenní priapismus může být zmírněn kontinuální kaudální nebo spinální anestezií. Hormony estrogeny jsou neúčinné a antikoagulace ( tj. podávání léků, které zabraňují srážení krve ) je efektivní pouze v časných stadiích. Corpora cavernosa mohou být dekomprimována zavedením silných jehel s následnou evakuací ( tj. vyprázdněním ) a irigací ( tj. výplachem ), ačkoliv intumescence ( tj. zduření ) se obvykle opakuje. Vytvoření fistule ( tj. píštěle ) mezi glans penis a corpus cavernosum bývá úspěšné a tuto pištěl lze realizovat bioptickou jehlou. Semipermanentní diverze s použitím shuntu ( tj. zkratujícího spoje ) ze žíly ( používá se štěp ze žíly – velké safény ) z jednoho nebo obou corpora cavernosa nebo cavernoso – spongiozní shunt mohou vést k úspěšné detumescenci po dobu nezbytnou k rekonstrukci pelvického ( tj. pánevního ) krevního oběhu. Současně musejí být léčeny základní choroby, které priapismus mohou zapřičiňovat.