Emailu
Facebooku
LiveID
Google
Yahoo
Zaregistrovat se
Jedná se o ztrátu volní kontroly vyprazdňování stolice řití. Rozeznávají se tři stupně inkontinence: (1) nemocný neudrží plyny, (2) nemocný neudrží plyny a řídkou stolici, (3) nemocný neudrží ani tužší stolici.
Inkontinence je vyvolána různými chorobnými procesy postihujícími vnímání v konečníku (senzorická inkontinence, nervového původu) nebo stavy mechanicky poškozujícími svaly řitě, konečníku a pánevního dna (motorická inkontinence, svalového původu); svaly mohou být porušeny jak přímým mechanickým poškozením při úraze, operaci či porodu, tak při těžkém zánětu či nádoru konečníku.
Řízení složitého procesu volního odchodu větrů a stolice závisí na cítivých nervových vláknech ve stěně konečníku a jeho okolí, které rozpoznávají potřebu vyprázdnění při naplnění konečníku stolicí. Proces vyprázdnění závisí na svalech kontrolovaných vůlí (zevní řitní svěrač) a na svalech, jejichž činnost je na vůli nezávislá (vnitřní řitní svěrač a pánevní „zdvihač“- tzv. levátor).
U inkontinence nervového původu nacházíme ochablost pánevního svalstva a svalů řitě, svěrače neodpovídají stahem na stimulaci dotykem, pacient není schopen vyvolat stah svalů vůlí. U poúrazové či pooperační inkontinence je porušen svalový kruh kolem řitě a konečníku, defekt svěrače může být někdy dokonce viditelný nebo hmatatelný. V místě, kde je porušen svěrač, chybí normální svráštění kůže kolem konečníku, protože chybí po ní ležící podkožní část svěrače.
Funkční schopnost svalového svěrače můžeme objektivně ověřit tzv. anorektální manometrií (měřením tlaku uvnitř řitě a konečníku) či tzv. elektromyografií pánevního dna (snímáním elektrických potenciálů vzniklých při volním stažení svalů). Anatomické poměry konečníku, jeho okolí posoudíme nejlépe pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk - USG svěračů, počítačová tomografie - CT a nukleární magnetická rezonance - MRI pánve).
Při nízkém stupni inkontinence postačí „konzervativní“ (nechirurgické) postupy.
Možným řešením může být vytvoření pravidelného režimu vyprazdňování; je nutný přívod dostatečného množství tekutin a zbytkové stravy (diety s velkých obsahem nestravitelných zbytků, vlákniny). Vyprázdnění napomáháme tím, že před posazením pacienta na záchod necháme zapůsobit faktory stimulující vyprázdnění (např. požití sklenice studené vody, šálku kávy, použití glycerinového čípku). Užitečná mohou být i denně podávaná klyzmata.
Nevyvine-li se pravidelný odchod stolice, můžeme naopak přechodem na stravu s nízkým obsahem nestravitelných zbytků snížit frekvenci vyprazdňování. Tento účinek mají také léky užívané krátkodobě k zmírnění průjmů, např. Buscolysin či Buscopan ze skupiny tzv. anticholinergik nebo Imodium ze skupiny tzv. opioidů.
Z dlouhodobého hlediska může mít význam denní cvičení svalů (svěračů, pánevních a hýžďových svalů); pacient několikrát denně svaly volně stahuje, což vede k jejich zbytnění a v lehčích případech může zlepšit inkontinenci.
Chirurgická léčba: Poraněný svěrač má být pokud možno restaurován okamžitě po poranění (porodu). V ostatních případech je operace prováděna plánovaně, s odkladem na dobu, kdy již konzervativní léčbou nelze inkontinenci zmírnit.
Předoperačně je střevo připravováno antibiotiky. Plánovaná operace se odkládá až do doby, kdy zmizí veškeré příznaky místní infekce. Principem operace je přiblížení rozpolcených konců svalu a jejich sešití. V případě, že je v místě původního svalu již jenom jizevnatá vazivová tkáň, vytvoří se náhradní svěrač plastickou operací z povázky, jiného svalu či umělou kličkou, popřípadě voperováním umělého svěrače s eletrostimulátorem. V jiných případech je správné založit dočasný střevní vývod, v neřešitelných případech je nutné založení trvalého vývodu tlustého střeva.
