Angiokardiografie - Anamneza.cz

Provedení vyšetření

Vyšetření je součástí srdeční katetrizace (viz článek). Při podezření na anomálie srdce, resp. cév se kontrastní látka vstřikuje do postiženého místa nebo do srdečního oddílu s vyšším krevním tlakem.

Bezpečnost vyšetření se v poslední době zvýšila zavedením tzv.digitální subtrakční angiografie (DSA). Její princip spočívá ve zhotovení snímku bez kontrastní látky, a při stejné poloze snímkovaného objektu se zhotoví druhý snímek s kontrastní náplní. Přeložením obou obrazů přes sebe vzniká obraz třetí, subtrahovaný, kde všechny struktury přítomné na předchozích snímcích jsou potlačeny a zřetelně vystoupí kontrastní náplň. Tento složitý děj se uskutečňuje elektronicky a konečný subtrahovaný obraz je sumován v paměti počítače. Výhoda metody spočívá v lepším zobrazení a možnosti použít menší množství kontrastní látky.

Průvodní jevy a komplikace vyšetření

Při nástřiku kontrastní látky mají pacienti téměř vždy přechodný pocit horka, zejména v hlavě a obličeji. Srdečně-cévní systém reaguje zrychlením srdeční činnosti (tachykardií), lehkým poklesem krevního tlaku a vzestupem srdečního výdeje (neboli minutového srdečního objemu, tj. objemu krve vypuzeného srdeční komorou do oběhu za 1 minutu). Méně závažnými vedlejšími účinky jsou nucení na zvracení, zvracení a kašel. Při doteku srdeční stěny špičkou katetru se mohou objevit poruchy srdečního rytmu. Alergické reakce zahrnují kopřivku, vzácně postižení dýchacích cest (otok hrtanu, křeč svalstva průdušek s následným zúžením jejich průsvitu - bronchospazmus). U osob s vyšším počtem červených krvinek je vyšší riziko trombózy (tvorby krevní sraženiny) v srdečních oddílech, resp. cévách.

Hodnocené struktury

Levá komora: Levá komora se zobrazuje tzv. levostrannou ventrikulografií. Vyšetření však v současnosti pozbylo na významu s příchodem neinvazivních metod. Ventrikulografii provádíme tehdy, neposkytují-li neinvazivní metody dostatečně spolehlivé informace.

Cyklus srdeční činnosti dělíme na 2 fáze: v systolické fázi je krev vypuzována ze srdce do krevního oběhu, v diastolické fázi svalovina srdečních komor ochabuje, komory zvětšují svůj objem a plní se krví. Při rutinním vyšetření se často spokojíme se zjištěním tzv. ejekční frakce levé komory a diastolického tlaku v levé komoře na konci diastoly. Ejekční frakce dává informaci o systolické funkci levé komory. Ejekční frakce je poměr tepového objemu (což je objem krve vypuzený z komory do krevního oběhu během jednoho srdečního stahu) k objemu komory na konci plnící fáze (diastoly). V klidu vypuzuje normální srdce při každém stahu 50 až 60 % objemu krve obsaženého v komoře na konci diastoly (tzv. enddiastolického objemu). Levostranná ventrikulografie také odhaluje dílčí (segmentární) poruchy smrštitelnosti (kontraktility) komory a možnou přítomnost krevní sraženiny ve výduti (aneuryzmatu) levé komory.

Pravá komora: Pravá komora se zobrazuje tzv. pravostrannou ventrikulografií. Hodnotíme nedomykavost trojcípé (trikuspidální) chlopně uložené mezi pravou síní a pravou komorou. Zobrazujeme plicnicovou (pulmonální) chlopeň, jíž je krev z pravé komory vypuzována do plicní tepny.

Plicní (pulmonální) tepna: Vyšetření se nazývá plicní angiografie. Kontrastní látka se obvykle vstřikuje do kmene plicní tepny a posléze se zobrazí plicní („malý“) krevní oběh. Plicní angiografie je suverénní diagnostickou metodou při akutní plicní embolii (vmetnutí krevní sraženiny do plicního oběhu), kdy pozorujeme výpadky v kontrastní náplni cévního průsvitu nebo úplné přerušení tepen.

Levá síň: Obvyklým důvodem ke kontrastnímu zobrazení levé síně jsou prostorové útvary (krevní sraženiny nebo srdeční nádory, typicky umístěné v levé síni). Nejvhodnější diagnostickou metodou těchto onemocnění však je echokardiografie (viz. článek).

Aorta (srdečnice): Kontrastní vyšetření aorty se nazývá aortografie. Nástřikem kontrastní látky do vzestupné aorty lze prokázat nedomykavost aortální chlopně umístěné mezi levou komorou a aortou, dále se zobrazí některá vrozená i získaná postižení vzestupné aorty a aortálního oblouku.

Věnčité (koronární) tepny: Koronární řečiště se zobrazuje tzv. koronarografií. Vyšetření se provádí u těchto nemocných:

• Osoby ve vysoce exponovaných profesích (např. piloti), kteří dosud nemají subjektivní obtíže, avšak při zátěžovém vyšetření vykazují změny podezřelé z ischemické srdeční choroby

• Stav po tzv. kardiopulmonální resuscitaci (tj. oživování pro selhání základních životních funkcí - srdeční činnosti a dýchání)

• Vybraní pacienti s tzv. anginou pectoris (záchvatovité bolesti na hrudi způsobené ischemií - poruchou prokrvení srdečního svalu v důsledku postižení věnčitých tepen)

• Vybraní pacienti se srdečním infarktem

• Pacienti s atypickými bolestmi na hrudi

Diagnostická koronarografie je naprosto rutinním výkonem, trvajícím i s přípravou pacienta asi 30 minut. Výkon je zatížen minimálními komplikacemi, obvykle se jedná o krvácení v místě napíchnutí periferní tepny. Doba pobytu v nemocnici po diagnostickém výkonu činí asi 24 hodin.

Po provedené koronarografii následuje rozvaha, zda bude pacient dále léčen konzervativně (režimová opatření, medikamentózní léčba), chirurgicky (tzv. revaskularizační výkon, tj. operace obnovující dostatečné prokrvení srdečního svalu pomocí bypassu - spojky mezi aortou a zdravým úsekem věnčité tepny) nebo invazivní rentgenologickou metodou - tzv. perkutánní transluminální angioplastikou (viz. článek Srdeční katetrizace).