Syndrom nedostatku pozornosti

"Já se z toho dítěte zblázním!", tak nebo nějak podobně si naříkají rodiče, když jejich děti opět zpustošily svůj pokoj, opětovně vyvolávají konflikty nebo jednoduše neposlouchají.


     Řeč je o narůstajícím počtu dětí s nápadným chováním, pro které medicína stanovila novou diagnózu „poruchy chování s nebo bez hyperaktivity a sociální poruchy“.

 

Seznam symptomů je jako katalog projevů nevychovanosti dospívající generace, kvůli kterým se starší generace rozčilují  již od dob antiky.

 

Jsou děti, které by mohly sloužit jako předloha ke známým literárním postavám jako Neposedný Filip, Honza do větru, Huckleberry Finn nebo Pipi dlouhá punčocha, nemocné v lékařském smyslu? Nebo máme co do činění s „módní diagnózou“, která je jen odrazem naší neschopnosti pomoci si proti generaci X, Y nebo Z?

 

Podle všeho, co již dnes víme, trpí část těchto dětí skutečnými poruchami chování, které jsou doprovázeny poruchami vnímání, pozornosti a impulsivitou, a často mají za následek závažné životní problémy a konfliktní situace. Těmto dětem a jejich usouženým rodičům se ale dá moderními léčebnými metodami pomoci.

 

Porucha označovaná jako ADDS je v současné době oficiálním mezinárodním diagnostickým pojmem. Existují četná další, částečně zastaralá označení pro tuto poruchu chování, která však zahrnují jen dílčí aspekty nebo jsou velmi nevýstižná.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

    Četnost ADDS je odhadována okolo 10 % všech dět, mírnějšími formami je postiženo ještě daleko více. Chlapci jsou, jak se zdá, postiženi častěji než dívky. Příčiny poruch pozornosti však nejsou i přes některé dílčí poznatky výzkumu doposud dostatečně známy. Existují různé neprokázané teorie, které za onemocnění činí zodpovědným znečištěné životní prostředí a alergie. Dříve často uváděný „nedostatek kyslíku při porodu“ se zdá být příčinou jen zřídka - jestli vůbec.

    Pravděpodobně pochází poruchy pozornosti z biologicky podmíněného chybného zpracování informací mezi jednotlivými oblastmi mozku, které jsou zodpovědné za usměrněnou pozornost, koncentraci a vnímání.

    Na tom se podílí chybné působení látek, které přenášejí signály mezi nervovými buňkami v mozku (neurotransmitery). Pomocí moderních zobrazovacích vyšetřovacích metod jako je pozitronová  emisní tomografie (PET), která umožňuje zobrazení procesů látkové výměny v mozku, a jednofotonová emisní počítačová tomografie (SPECT) byly prokázány funkční poruchy v jednotlivých částech mozku. Genetické předpoklady jsou pravděpodobné, neboť v mnoha případech bývají podobně postiženi také rodiče, sourozenci (zvláště jednovaječná dvojčata) a jiní příbuzní. Špatná výchova nebo negativní zkušenosti z dětství mohou být jako vlastní příčiny prakticky vyloučeny. Ovšem nepříznivé rodinné vztahy mohou nemocnému dítěti při vývoji jeho osobnosti dodatečně přitížit (tzv. sekundární neboli druhotné škody).

Průběh

    Porucha pozornosti je kombinovaná porucha vědomí a chování s různými příznaky. Onemocnění existuje v různých formách, a ne všechny příznaky choroby se musí vyskytovat zároveň. Kromě toho je třeba odlišit příznaky nemoci od typických, věku přiměřených zvláštností chování během vývoje dítěte.

    Děti s ADDS jsou zpravidla nápadné nepozorností, nedostatkem koncentrace, zapomnětlivostí a nešikovností. Vedle toho se u nich pozorují prudké výkyvy nálady, všeobecná silná podrážděnost (impulsivita) a výbuchy zlosti z bezvýznamných důvodů (frustrační intolerance). Časté je u nich silné nutkání k pohybu a motorický neklid. Ukvapenost ve spojení s pohybovou neobratností vede ke zvýšenému riziku úrazů. Děti se zařazují do společenství velmi obtížně a často porušují pravidelné pořádky v rodině, mateřské školce či škole.

    Hyperaktivita může ale také chybět. Někteří postižení - často se jedná o dívky - působí velmi tiše až apaticky.

    Školní výkony jsou většinou horší než by odpovídalo často nadprůměrné inteligencí, úlohy bývají zvládány jen velmi pomalu, dětí bývají slabé ve čtení, pravopisu a/nebo počítání. Nedostatky v některých oblastech (částečné poruchy výkonů) se ale často vyskytují vedle vynikajících výkonů v jiných oblastech.

    Mělo by se ale také podotknout, že postižené děti mohou často zapůsobit na své okolí a obohatit ho svou spontaneitou, fantazií, rychlým chápáním, schopností překvapit a nekonvenčními názory.

Následky

    Nepozornost, poruchy koncentrace a impulsivita vedou většinou ke špatným výkonům ve škole a při vzdělávání. Někdy se potíže začínají projevovat až na gymnáziu nebo univerzitě. Kvůli tendenci ke konfliktům a často zvýšené agresivitě je místo dítěte ve třídním kolektivu velmi problematické. Často se uchyluje k roli třídního klauna nebo se stává obětním beránkem ostatních. Často mívají děti s ADDS špatný kontakt se svými vrstevníky a hrají si raději s podstatně staršími nebo mladšími dětmi. Bohužel se mnohé z těchto dětí dostávají do zvláštní školy, kde se při své normální nebo i vyšší inteligenci trápí. Často pak později nastupují do nekvalifikovaných zaměstnání.

    Nedostatečná sociální schopnost přizpůsobení, která je ostatními vnímána jako egoismus nebo egocentrismus, má za následek, že jsou děti s ADDS okolím často odmítány. Tím může docházet ke škodlivým psychickým následkům (sekundární škody) ve formě nedostatečné sebeúcty, sociálních ústupů, depresí, problémů s drogami a zvýšeného nebezpečí sebevraždy. Děti s ADDS se lehce stávají outsidery. Nápadně je přitahují různé velmi rizikové zábavy jako jízda na střeše vagonů vlaků metra nebo železnice apod. U zhruba jedné třetiny postižených přetrvávají poruchy pozornosti až do dospělého věku a vedou k dalekosáhlým problémům v práci a osobních vztazích, případně až ke kriminální činnosti.

Rozpoznání/vyšetření

    Poruchy pozornosti a koncentrace, stejně jako citová nevyrovnanost se objevují  mezi 4.- 8. rokem života. Do lékařské péče vstupují děti zpravidla mezi 8 - 10 roky. Stanovení diagnózy je obecně velmi obtížné. Neexistují žádné specifické organické příznaky, a jen u méně než 5 % dětí lze zjistit nějaké neurologické odchylky.

    Diagnóza vychází z chování dítěte, a bere v úvahu i případné aktuální konfliktní situace (např. rozvod rodičů, atd.). Při vyšetřování se používají se standardní psychiatrické dotazníky a testy inteligence.

    Před stanovením diagnózy ADDS musí být vyloučena  onemocnění centrálního nervového systému (mimo jiné např. i pomocí elektroencefalogramu, EEG), jiné poruchy chování, psychiatrická onemocnění, případně  poruchy vývoje. Chybí-li zřetelná hyperaktivita nebo impulzivita, je stanovení diagnózy značně ztíženo.

Léčba

Léčba dítěte s ADDS je úspěšná jen při úzké spolupráci mezi rodiči, pečovateli, učiteli, lékaři a/nebo psychology. Vedle pedagogických postupů a rodinných terapií přichází v mnoha případech v úvahu i terapie chování (kognitivně-behaviorální terapie). Také rodiče jsou do léčby vždy zahrnuti. V rámci „rodičovského tréninku“ by se měli naučit ovládat své negativní reakce na dítě, které u něj mohou způsobit sekundární škody ve vývoji osobnosti. Vedle léčby symptomů jde také vždy o posílení sebevědomí dítěte.

Terapie chování se dá kombinovat s medikamentózní léčbou - někdy až nasazení léků umožní zahájit psychoterapii. Při tom se nejsou používány - jak by se mohlo očekávat - uklidňující prostředky (sedativa), nýbrž naopak léky podporující aktivitu (stimulační léky). Lékem volby je psychostimulační přípravek  metylfenidat, který má u dětí s ADDS paradoxní účinek, vede ke snížení nepozornosti a neklidu a zřetelnému zlepšení schopnosti soustředění. Někdy dochází již po první dávce k pronikavému zlepšení stavu, takže rodiče oznamují, že své dítě ani nepoznávají. Vedle poruch koncentrace a učení se rovněž může zlepšit i sociální chování: vůbec nejdůležitější efekt léčby tkví asi v tom, že umožňuje dítěti aktivně se podílet na sociálních aktivitách a tím se dozvědět více o sobě samém i o ostatních. Než se rozhodne o definitivním ukončení léčby, měl by být lék krátkodobě vysazen, aby se mohlo posoudit, zda v chování dítěte došlo k trvalému zlepšení. Pokud jde o užívání metylfenidatu u dětí pod šest let, je zatím k dispozici jen málo informací.

Vedle metylfenidatu mohou být užívány i další stimulační léky, případně také antidepresiva.

 

Především však platí: láskyplné trpělivé chování k dítěti, vytváření blízkého kontaktu a citová blízkost jsou nepostradatelné stavební kameny k tomu, aby dítě bylo na své cestě životem ušetřeno zbytečných problémů a konfliktů.

 

Postupy jako např. podávání vysokých dávek vitaminů nebo různé diety „bez škodlivých látek“ se dosud příliš neosvědčily a v praxi se neprosadily.

Důležité upozornění

     Také při adekvátním léčbě mohou nadále přetrvávat nedostatky pozornosti nebo sociálního přizpůsobení. V mnoha případech se ale postiženým podaří vyrovnat se s deficity nebo je vykompenzovat schopnostmi v jiných oblastech.

Časté dotazy

Je vyloučeno, aby děti nemocné ADDS vycházely se zdravými dětmi?

    Ne. Začlenění dětí trpících ADDS je často velmi obtížené kvůli odmítání, které pro své nápadné chování zakouší od svého okolí. Většinou ale ostatní děti dovedou s nemocnými vycházet daleko lépe než dospělí. Pro děti trpící ADDS (i pro jejich rodiče!)  je velmi důležité vstřícné a chápavé okolí proto, aby se nestaly outsidery, a aby byl rozsah sekundárních škod u nich byl co nejnižší. Pokud je dítě nemocné ADDS velmi agresivní, a pokud to ostatní zúčastnění pokládají za vhodné, může se v blízkosti hrajících si dětí zdržovat dospělý, aby mohl v případě nouze včas zasáhnout.

 

Mohou děti nemocné ADDS navštěvovat normální mateřskou školku či běžnou základní školu?

    Většinou ano. Rodiče dítěte by ale měli zůstávat v kontaktu s pečovatelkami v mateřské školce nebo učiteli ve škole a společně s nimi hledat řešení problémů, které případně vzniknou. Někdy je jednodušší začlenit děti do školek s menšími skupinami, popř. do škol s menšími třídami. Při výrazných poruchách by měli rodiče společně s ošetřujícím lékařem zvážit, co je pro dítě nejlepší.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Maruš3. 4. 2017 12:18:17
Je možné nějak pomoct dospělému člověku?
0
2Marie24. 5. 2017 8:39:13
Je možné nějak pomoct dospělému člověku?

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události