Emailu
Facebooku
LiveID
Google
Yahoo
Zaregistrovat se
Synkopa - Anamneza.cz
Nahrávám ...
Synkopa je náhlá krátkodobá ztráta vědomí. Může vznikat z řady příčin, ať již jde o onemocnění srdečně-cévního (kardiovaskulárního) systému nebo o jiné příčiny. Nejčastějším důvodem synkopy je snížený krevní průtok mozkem (a s ním spojené snížené okysličení mozkové tkáně). Podle příčiny sníženého mozkového průtoku dělíme synkopy na srdeční synkopy (příčinou je obvykle snížení srdečního výdeje - objemu krve dodané do krevního oběhu), nervově zprostředkované (vegetativní, neurokardiogenní) synkopy (příčinou je pokles návratu žilní krve z krevního oběhu zpět do srdce), někdy mohou mít synkopy souvislost se změnami látkové přeměny (metabolické synkopy).
Srdeční synkopa vzniká nejčastěji při poruchách srdečního rytmu - arytmiích. Jde o tzv. arytmogenní synkopu. Synkopa může vznikat při srdeční frekvenci menší než 30-35/min a větší než 150-180/min. (Pozn. Normální srdeční frekvence se u dospělé osoby pohybuje v rozmezí 60-80/min.). Pokud je pacient zatížen již existující chorobou srdečně-cévního systému, může synkopa vznikat i při méně extrémních změnách srdeční frekvence. Rychlá arytmie se nazývá tachyarytmie, výrazné zpomalení srdečního rytmu je tzv. bradyarytmie. Nebezpečné jsou zejména arytmie s náhlým začátkem. Bradyarytmie jsou nejčastější u starých lidí a obvykle vznikají ne podkladě nedokrvení nebo jizvení v místě převodního srdečního systému (specifická srdeční tkáň sloužící k tvorbě vzruchů v srdeční síni a jejich převodu ze síní na komory). Příčinou bradyarytmií mohou být také některé léky (digitalis, β-blokátory, blokátory kalciových kanálů a jiné).
Při překážce ve výtoku krve ze srdce vzniká tzv. obstrukční synkopa. Příkladem je těsné zúžení srdečnicové (aortální) chlopně, dvojcípé (mitrální) chlopně nebo plicnicové (pulmonální) chlopně. Projeví se obvykle při zvýšené fyzické zátěži.
Má různé spouštěcí mechanizmy, které lze odhalit v předchorobí, a podle toho ji lze dělit do několika obrazů, které však mají společnou podstatu.
Vasovagální synkopa je nejčastější u mladých lidí. Je podmíněna nadměrnou aktivací specializovaných citlivých míst (receptorů) bloudivého nervu (nervus vagus), který dále ovlivní funkci srdečně-cévního systému. Objevuje se vždy ve vzpřímené poloze, méně často vsedě, nikdy vleže. Vzniká po dlouhém stání (vojáci, lidé v dopravních prostředcích, čekárnách, kde je horko a špatný vzduch). Běžným vyvolávajícím faktorem je emoční stres - strach, bolest nebo očekávání bolesti (před injekcí, trháním zubu), pohled na krev nebo zvratky. Predispozicí (rizikovým faktorem) je vyčerpání, vedro, dehydratace, přejedení, alkohol, těhotenství, velké „křečové žíly“ (varixy), léky roztahující cévy (vazodilatancia). Někteří lidé mají „sklon k omdlévání“, aniž by splňovali některé z výše uvedených kritérií.
Ortostatická synkopa vzniká okamžitě po postavení, méně často po posazení, tedy po náhlé změně polohy z lehu. Je podmíněna selháním kompenzačních mechanizmů vegetativního nervového systému (útrobní nervstvo, fungující nezávisle na naší vůli). Predispoziční rizikové faktory jsou podobné jako u vasovagální synkopy.
Tzv. syndrom karotického sinu je spontánní synkopa, která se objeví při stlačení tepny „společné krkavice“ (společná karotická artérie) uložené na krku, v místě jejího rozšíření (karotický sinus), kde jsou ve stěně tepny obsažena citlivá místa (receptory) ovlivňující napětí cévních stěn a krevní tlak. Tyto synkopy postihují většinou starší jedince nad 55 let, obvykle trpící vysokým krevním tlakem nebo koronární (srdeční) chorobou. K podráždění karotického sinu dochází například při utažení vázanky, připevnění roušky u holiče, při holení nebo prudkým otočením hlavy při řízení automobilu.
Je celá řada tzv. situačních synkop zprostředkovaných bloudivým nervem: synkopa vzniklá při kašli (tusigenní synkopa) nebo při polknutí (deglutinační synkopa), v noci při močení (mikční synkopa) nebo vyprazdňování stolice (defekační synkopa), při zvracení (alkohol!).
Někdy mohou být synkopy způsobeny poruchami látkové přeměny. Například snížení hladiny krevního cukru (hypoglykémie) může vyvolat bezvědomí ovlivněním látkové přeměny mozku.
Hyperventilační synkopa vyvolaná nepřirozeně hlubokým dýcháním vzniká na podkladě snížené kyselosti vnitřního prostředí (alkalózy) z nadměrného „vydýchání“ kysličníku uhličitého. Tento posun pH vnitřního prostředí vyvolá zúžení mozkových cév, snížení krevního průtoku mozkem a následně synkopu.
Z předchorobí a základního fyzikálního lékařského vyšetření se zvláštní pozorností k srdečně-cévním a nervovým poruchám vyplyne v typických případech vhodnost dalších speciálních vyšetření. Důležité je především potvrdit nebo vyloučit synkopu srdečně-cévního původu, která bývá spojena s vyšší úmrtností, zejména náhlou smrtí.
V předchorobí je důležité všímat si věku pacienta, souvislosti vzniku synkopy s polohou těla, s prováděnou činností, přidružených onemocnění, vyvolávajících nebo úlevových manévrů. Synkopa však často vzniká bez svědků a nelze pak tyto důležité informace zjistit. Význam má znalost předchozí medikamentózní léčby (léky na vysoký krevní tlak, na odvodnění, proti poruchám srdečního rytmu).
Fyzikální vyšetření může přinést užitečné informace. Pacient je často bledý, nehybný, opocený, se slabým nebo chybějícím tepem, má nízký krevní tlak a povrchně dýchá. Při poslechovém vyšetření srdce můžeme nalézt srdeční šelesty svědčící o chlopenních vadách. Dále je třeba vyloučit případné krvácení
Z pomocných vyšetření je nejdříve vždy provedeno elektrokardiografické vyšetření (ekg), při kterém zjišťujeme arytmii, poruchy převodu srdečních vzruchů ze síní na komory, srdeční infarkt nebo další změny, které by mohly být v příčinné souvislosti se synkopou. Z dalších vyšetření je mj.využívána echokardiografie (tj. ultrazvukové vyšetření srdce), která může potvrdit podezření na srdeční chorobu nebo poruchu funkce chlopenní náhrady.
Synkopa odezní spontánně ve vodorovné poloze a další bezprostřední léčba nebývá nutná, pokud ji nevyžaduje vyvolávající příčina. Průtok krve mozkem se obnoví rychleji při zvednutých dolních končetinách. Dovolíme-li pacientovi, aby se posadil příliš rychle, může se synkopa opakovat. Špatně informované okolí někdy zhoršuje problém tím, že pacienta zvedá nebo ho nese ve vzpřímené poloze.
U mladých lidí bez srdečně-cévních onemocnění má synkopa z neznámých příčin příznivou prognózu a jen vzácně je nutné složité vyšetřování. Naopak u starých lidí může synkopa vznikat následkem interakce mnoha současně se vyskytujících problémů, které mohou narušovat kompenzační mechanizmy srdce a krevního oběhu.
Specifická léčba vychází z přesného stanovení základní příčiny. Například bradyarytmie jsou léčeny implantací kardiostimulátoru (pacemakeru, lidově „budíku“), tachyarytmie reagují na specifickou medikamentózní léčbu.
