Místo označení syndrom suchých očí se také pro toto onemocnění používá název keratitis sicca nebo také keratoconjunctivitis sicca. Onemocnění syndromem suchých očí je charakterizováno jako chronická (tj. dlouhou dobu trvající) oboustranná suchost očních spojivek a rohovky, která vede postupně k osýchání povrchu oka.
Postižení jedince syndromem suchých očí ( tedy osýcháním očí ) se může objevit u pacienta jako samostatný fenomén ( tedy postižený jedinec je jinak zcela zdravý ), a nebo je objevení se syndromu suchých očí u pacienta v souvislosti s některou celkovou chorobou, kterou postižený jedinec trpí. Syndrom suchých očí se může objevit u pacienta současně trpícího takovými chorobami, jako jsou revmatoidní artritida ( revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které může způsobit až kloubní deformitu a destrukci, revmatoidní artritida se může kromě kloubů manifestovat i na vnitřních orgánech těla jako jsou plíce, srdce, cévy, periferní nervstvo, tkáně oka a další, onemocnění revmatoidní artritidou vede k výraznému pohybovému omezení postiženého pacienta, a tím značně omezuje kvalitu jejich života, doposud však bohužel neznáme vyvolávající faktor, který spouští rozsáhlý mechanizmus nemoci, zatím jenom víme, že se jedná o autoimunitní proces s tvorbou autoprotilátek ), nebo také systémový lupus erytematodes ( systémový lupus erythematodes neboli lupus erythematosus disseminatus je závažné chronické autoimunitní onemocnění s výrazně častějším výskytem u žen, které se vyznačuje multiorgánovým postižením včetně orgánů pro život nezbytných jako jsou obzvláště ledviny a mozek ), a nebo konečně tzv. Sjögrenův syndrom ( jako tzv. Sjögrenův syndrom se označuje autoimunní onemocnění postihující především ženy, při němž imunitní buňky napadají a ničí exokrinní žlázy, které produkují slzy a sliny ). Syndrom suchých očí se mnohem častěji vyskytuje u dospělých žen než u jiných jedinců.
Charakteristickými manifestními klinickými příznaky pro postižení jedince onemocněním syndromem suchých očí je podráždění očních spojivek a pálení očí, ke kterým vede snížení tvorby slz od samého začátku onemocnění. Postupně se k těmto výše uvedeným příznakům připojují další obtíže, jako je například světloplachost ( odborně se světloplachost označuje jako fotofobie., toto označení pochází z řečtiny, kde fotos = světlo a fobos = strach, světloplachost se projevuje tím že, když se postižený podívá do silnějšího zdroje světla, vidí v něm jen šedou mlhu, a jestliže je místnost více osvětlena, tak kromě mlhy navíc vidí neskutečně rozmazaně, a dále navíc světloplachost znamená pro postiženého jedince "posuv" viděného spektra zachycení světla, neboli vidí trochu lépe než ostatní lidi ve tmě a v šeru, ovšem zase ze světla pacienta bolí oči a hlava, při postižení světloplachostí se jedná vlastně o projev netolerance či přecitlivělosti vůči světlu, postižený má problémy při přechodu ze světla do tmy a naopak, velmi mu vadí světlo, připadá mu ostré, nepříjemné, má pocit, jako kdyby byla intenzita a ostrost světla mnohonásobně vyšší, než ve skutečnosti je, zažívá slzení očí, přivírání víček, poruchy soustředění, stres a někdy i panický strach ).
Dalším problémem u jedince postiženého syndromem suchých očí ( tj. onemocněním keratoconjunctivitis sicca ) je vznik tečkovitých defektů na rohovkovém epitelu ( tzv. epitel neboli krycí tkáň, je tkáň tvořená buňkami, které na sebe těsně naléhají, a mezi nimi je jenom minimum mezibuněčné hmoty ), které se označují jako superficiální keratitida ( tedy povrchové zánětlivé onemocnění oční rohovky ). V pokročilých stadiích onemocnění syndromem suchých očí nastává keratinizace povrchu oka ( vznik keratinu v buňkách a vznik různých struktur bohatých na keratin se nazývá keratinizace čili rohovatění ), která bývá ve většině případů spojená se změnou konfigurace postižených očních spojivkových vaků. V takovém případě, jestliže dochází u nemocného k pokročilé keratinizaci povrchu oční rohovky ( tj. probíhá pokročilá keratoconjunctivitis sicca ), může vaskularizace ( jako vaskularizace rohovky se označuje patologický stav, kdy drobné cévy prorůstají do rohovky, což zhoršuje světelnou propustnost rohovky, rozlišujeme dva typy vaskularizace oční rohovky – povrchovou a hloubkovou, přitom povrchová vaskularizace znamená, že cévy přerůstají ze spojivky a v rohovce se větví, zatímco v průběhu tzv. hluboké vaskularizace se cévy nevětví ), vředy vyskytující se na oční rohovce a jizvení postižené oční rohovky vést až k vážnému zhoršení pacientova vidění .
Stanovení správné diagnózy postižení nemocného onemocněním syndromem suchých očí ( tedy tzv. keratoconjunctivitis sicca ) se opírá o pečlivé odebrání anamnézy ( tedy o podrobném vyzpovídání pacienta o jeho klinických obtížích ) a samozřejmě také o podrobné lékařské vyšetření pacienta. V takovém případě, jestliže si pacient stěžuje na suchost oka a jeho podráždění, je nezbytné věnovat při vyšetření očí postiženého jedince štěrbinovou lampou zvýšenou pozornost velikosti slzného jezírka právě tak, jako je potřeba věnovat pozornost přítomnosti nebo naopak absenci tečkovité eroze ( tedy poškození ) oční spojivky a rohovky.
Tzv. Schirmerův test provádíme bez anestézie ( tedy bez znecitlivění tkání ), a sice pomocí standardních proužků filtračního papíru, které se vyšetřovanému jedinci vkládají k postiženému oku, a to na hranici střední a vnější třetiny dolního víčka. Jestliže za pět minut po přiložení zjišťujeme, že je zvlhčená oblast na přiloženém filtračním papíře kratší než 5 milimetrů, a to nejméně jako výsledek dvou po sobě jdoucích měření, je diagnóza postižení nemocného onemocněním syndromem suchých očí ( tedy tzv. keratoconjunctivitis sicca ) definitivně potvrzena.
Vyléčení pacienta trpícího onemocněním syndromem suchých očí ( tedy tzv. keratoconjunctivitis sicca ) je možné jenom chirurgicky. Ovšem je třeba poznamenat, že časté a pravidelné dlouhodobé používání arteficiálních ( tedy uměle vyrobených ) slz, které obsahují methylcelulózu nebo polyvinylalkohol, může nemocnému výrazně zmírnit klinické příznaky. Těmito náhražkami slz je úspěšně léčena po celý život naprostá většina pacientů trpících onemocněním syndromem suchých očí.
Před chirurgickým zásahem na očních víčkách postiženého jedince můžeme nejprve vyzkoušet okluzi slzného bodu ( tedy uzavření slzného bodu; slzné body jsou součástí slzných cest; slzné body se vyskytují na okrajích dolního a horního víčka ve vnitřním očním koutku a rovnou přecházejí v slzné kanálky, které se spojí a společně vedou do slzného váčku, slzný váček následně ústí do nosního slzovodu, jenž funguje jako spojnice slzného váčku s nosem ). Ale ve skutečně závažných případech onemocnění syndromem suchých očí může částečná tarzorafie ( tedy operační sešití očních víček ) snížit ztrátu slz odpařováním.
Emailu
Zaregistrovat se
