Střevní neprůchodnost (ileus, střevní obstrukce) znamená poruchu transportu střevního obsahu průsvitem střeva (tzv. poruchu střevní pasáže). Vedle nitrobřišních zánětů představuje další významnou skupinu chirurgických náhlých břišních onemocnění (tzv. náhlých příhod břišních - NPB).
Neléčená střevní neprůchodnost vede různými mechanizmy k rozvoji tzv. ileózní nemoci. Tato nemoc je postižením těla jako celku a je charakterizována selháváním životně důležitých orgánů.
Mechanický ileus: Uzávěr (obstrukce) střevního průsvitu je způsoben překážkou v průsvitu střeva (např. cizím tělesem, žlučovými kameny, cizopasníky, vrozeným zúžením střeva), překážkou ve střevní stěně (např. nádorem či zánětem střeva) nebo překážkou mimo střevní stěnu (např. srůsty v břišní dutině, uskřinutím kýly v otvoru břišní stěny - kýlní brance, nádorem orgánu sousedícího se střevem).
Zaškrcení (strangulace) vede nejen k uzávěru střevního průsvitu, ale i k poruše cévního a nervového zásobení střeva. Nejčastějšími příčinami jsou pruhovité srůsty především na tenkém střevě, uskřinutá kýla nebo otočení střeva a jeho závěsu kolem osy (tzv. volvulus).
Tzv. paralytický ileus (tj. střevní neprůchodnost způsobená ochrnutím svaloviny střevní stěny s následnou poruchou transportu střevního obsahu) se objevuje jako nespecifická reakce střeva na těžké postižení jak samotného střeva, tak při systémových (tj. celého těla se týkajících) onemocněních. Objevuje se např. při zánětu slinivky břišní, zánětu pobřišnice, nechtěném zadržení moče v močovém měchýři (tzv. retenci moče), zánětu ledvinné pánvičky, kamenech blokujících močovod, krevních výronech umístěných za zadní pobřišnicí, zlomeninách páteře apod. Vzácné je ochrnutí střeva při poruchách látkové přeměny, např. při nízké sérové hladině draslíku, sodíku, těžké špatně korigované cukrovce či zvýšené hladině odpadních produktů v séru při selhávání ledvin. Ochrnutí střeva bývá obvyklé po větších operacích, zejména v dutině břišní, a za normálních okolností odezní do 4. pooperačního dne.
Smíšený ileus je kombinací paralytické a mechanické střevní neprůchodnosti. Objevuje se např. při nitrobřišních hnisavých ložiscích (abscesech).
Cévní ileus je střevní neprůchodnost způsobená postižením cévního zásobení střeva embolií (tj. zavlečením vmetku, nejčastěji krevní sraženiny) nebo trombózou (tj. vznikem krevní sraženiny přímo v cévě zásobující střevo).
Hlavními příznaky střevní neprůchodnosti jsou zástava odchodu plynů a stolice, zvracení (vzniklé na základě nespecifických reflexů nebo z hromadění střevního obsahu nad překážkou) a kolikovité (záchvatovité) bolesti břicha.
Na počátku onemocnění mohou některé z těchto hlavních příznaků chybět (bolest u paralytického ileu, zvracení při překážce na dolním úseku tlustého střeva, zástava odchodu plynů a stolice při překážce v horních úsecích trávicí roury).
U neprůchodnosti střeva komplikované strangulací (viz. výše) nastupují rychle příznaky šoku (zrychlený špatně hmatný tep, pokles krevního tlaku, pocení, snížení tvorby moče - oligurie). Zaškrcení cévního i nervového zásobení v závěsu střeva vyvolá nejprve krutou bolest provázenou zvracením.
U nekomplikovaného ileu (bez strangulace) se příznaky rozvíjejí pomaleji v závislosti na výšce překážky na trávicí rouře. Čím výše na střevě (tj. „blíže žaludku“) je překážka umístěna, tím rychlejší je rozvoj nemoci.
Vyšetřovací postup má vést k rychlému stanovení co nejpřesnější diagnózy a k časnému rozhodnutí o léčebném postupu. To je důležité zejména u mechanického ileu komplikovaného strangulací a u cévního ileu, kdy hrozí odúmrť (gangréna) střeva.
V průběhu vyšetřovacího procesu hledáme odpověď na následující otázky:
ˇ Jde o neprůchodnost tenkého nebo tlustého střeva ?
ˇ Jde o neprůchodnost mechanickou nebo paralytickou ?
ˇ Je přítomna strangulace ?
V předchorobí (anamnéze) jsou důležité především údaje o dřívějších břišních operacích, střevních onemocněních, příznacích dosud nepotvrzené nádorové choroby (váhový úbytek, změny ve vyprazdňování stolice, krev ve stolici), užívaných lécích (projímadla, antidepresiva aj.) a dalších onemocněních (cukrovka, ischemická srdeční choroba aj.).
Příznaky bezprostředně předcházející již rozvinuté střevní neprůchodnosti jsou zástava odchodu plynů a stolice, zvracení a bolest břicha.
Při fyzikálním vyšetření je důležité všímat si příznaků narušení celkového zdravotního stavu (odvodnění organizmu, šokového stavu). Na břiše hledáme pohledem jizvy po předchozích operacích, vzedmutí břicha, kýly; pohmatem prokazujeme kýly, bolestivost břicha, hmatné útvary popř. svalové stažení břišní stěny. Poslechem zjišťujeme charakter střevních zvuků; abnormální zvuky jsou vyvolány zvýšenou svalovou činností střeva nad překážkou, zatímco úplné ticho v břišní dutině je charakteristické pro paralytický ileus. Při vyšetření konečníku prstem lze prokázat zúžení východové části konečníku, nádory konečníku, výpotek v pánvi při pokročilé střevní neprůchodnosti nebo prázdný konečník s ochablým svěračem při překážkách v dolním úseku tlustého střeva.
Při prostém rentgenovém vyšetření břicha hodnotíme distribuci plynu nad hladinami tekutiny ve střevě (tzv. „hladinky“), a tak se snažíme odhadnout místo překážky na trávicí rouře.
Rentgenové vyšetření tlustého střeva s podáním kontrastní látky konečníkem (tzv. irigografie) je standardním vyšetřením při podezření na akutní neprůchodnost tlustého střeva; cílem je lokalizovat překážku na střevě. Akutní irigografie je náročná pro pacienta i vyšetřujícího rentgenologa. Je-li podezření na proděravění střeva, nesmí se vyšetření s podáním kontrastní látky provádět.
Ultrazvuk může prokázat jiné onemocnění břišní dutiny a prostoru za pobřišnicí (tzv. retroperitonea), které je v příčinné souvislosti ve střevní neprůchodností. Počítačová tomografie (CT) může odhalit překážku na střevě nebo tekutinu v břišní dutině. Koloskopii (endoskopické vyšetření průsvitu tlustého střeva optickým přístrojem) provádíme při podezření na překážku v tlustém střevě.
Provádějí se základní laboratorní vyšetření: krevní obraz, biochemické vyšetření krevního séra, vyšetření moče.
Výsledky všech provedených vyšetření je nezbytné posuzovat jako celek a dospět tak k diagnostickému závěru, na jehož základě se stanoví léčebný postup.
Bezprostředním opatřením při střevní neprůchodnosti je zajištění řádného žilního přístupu nutného k podávání infuzí („kapaček“), zavedení žaludeční sondy (hadičky zavedené nosem až do žaludku sloužící s odvádění stagnujícího žaludečního obsahu) a zavedení močové cévky (ke kontrole tvorby moče). Je nutné upravit vnitřní prostředí (solné roztoky, chybějící minerály nitrožilně) a léčit šok.
Důvodem k neodkladné operaci jsou strangulační, cévní a mechanický ileus. Principy operace jsou:
U paralytického ileu je vhodná konzervativní léčba spočívající v umělé nitrožilní výživě, podpoře střevní činnosti léky (projímadla, metoclopramid) a klyzmatech.
Prognóza závisí na rozsahu základního onemocnění, délce trvání střevní neprůchodnosti, přidružených onemocněních a věku. Úmrtnost střevní neprůchodnosti kolísá mezi 10 až 25 %.