Otoskopie

Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Ten lze definovat jako vazivovou blánu, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď.

Kapitoly

Otoskop

K otoskopickému vyšetření potřebuje lékař široké ušní zrcátko neboli otoskop. Je z kovu, a zatímco jeden jeho konec má tvar trychtýře, díky čemuž si může lékař prostor ucha prohlédnout, druhý konec směřující k uchu pacienta je tvořen kovovou trubičkou. Součástí otoskopu je rovněž zdroj světla.

Kdy je otoskopie vhodná

Na vyšetření zevního zvukovodu a bubínku vám napíše doporučení praktický lékař a vy následně navštívíte ORL specialistu (ušní, nosní, krční). Nejčastějším důvodem vyhledání doktora bývá zánět vnitřního ucha, ucpání zvukovodu mazovou zátkou, lokální či plošný zánět zevního ucha i protržení bubínku. Příčina obtíží bývá často neznámá, ale v případě ucpání zvukovodu mazovou zátkou bývá příčinou nadměrná produkce mazu, někdy také neoptimální anatomická stavba zakřivené části zvukovodu. Zátku pak lékař jednoduše odstraní a sdělí vám, jak dále postupovat. Zánět zevního zvukovodu neboli furunkl vzniká v důsledku poruchy mazových žláz v zevním zvukovodu a lékař na něj obvykle nasazuje antibiotika. Výjimkou však také nebývá, zvláště na začátku léčby, aplikace mulových proužků, které jsou napuštěny borovou vodou, do zvukovodu. V případě plošného zánětu zevního ucha je postižen celý zvukovod a vyvolat ho mohou plísně, bakterie a další dráždidla. Léčebný postup je pak vždy zvolen v závislosti na příčině zánětu. Se zánětem středního ucha se setkáme především u dětí vlivem přestupu infekce z horních cest dýchacích. Poznat ho můžeme podle horečky, bolesti či zalehnutí ucha, malé děti si na postižené ucho také lehají a sahají. Zánět středního ucha léčíme tzv. paracentézou neboli propíchnutím bubínku, v některých případech sám praskne.

Je nutné se vyšetření obávat?

Otoskopie může být pro některé pacienty trochu nepříjemná, ale rozhodně to je bezbolestná vyšetřovací metoda. Celé vyšetření navíc zabere jen pár minut.

Průběh

Pacient se posadí, dívá se rovně a snaží se nehýbat. Lékař nejprve prohlédne zrakem ušní boltec a ústní zevního zvukovodu a následně zatlačí na boltec směrem dozadu a vzhůru, aby se vyrovnalo esovité zakřivení zvukovodu. Díky tomu lze následně do zvukovodu zavést ušní zrcátko a se zdrojem světla (čelní lampa, baterka apod.) daný prostor prohlédnout. Lékař zavádí nástroje k vyšetření vždy citlivě a krouživými pohyby, takže se ničeho neobávejte.

Po otoskopii

Otoskopické vyšetření nepředstavuje pro pacienta žádnou zátěž nebo omezení, a tak se může vyšetřovaná osoba ihned po otoskopii vrátit k běžným denním činnostem.

Alternativy otoskopie

V některých případech může být otoskopie nedostatečná. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události