Zlomenina nosu

Jako zlomeninu nosu označujeme zlomeniny nosních kůstek, ovšem tato zlomenina může postihovat nejen nosní kůstky, ale také kostní čelní výběžek horní čelisti (tzv. processus frontalis maxillae)  a nosní septum  tj. nosní přepážku.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Nosní kůstky se při úrazech (zejména při přímých úderech do obličeje) lámou mnohem častěji než ostatní kosti obličeje.

Chorobopis

Zlomenina nosu se zpravidla projevuje viditelnou deformací normálního tvaru nosu. Při současném poranění nosní sliznice se objevuje krvácení z nosu. Otok měkkých tkání v oblasti nosu nastupuje po úraze velmi rychle a může zcela zakrýt jinak patrnou lomnou linii na nosních kůstkách. Hematomy nosního septa (tedy nahromadění krve v oblasti nosní přepážky), které se vytvoří mezi perichondriem a chrupavkou nosní přepážky, se mohou následně infikovat a může dojít až ke vzniku tzv. abscesu (tj. ohraničeného zánětlivého ložiska vyplněného hnisavou tekutinou). Tento absces následně způsobí avaskulární a septickou nekrózu chrupavky (tj. hnisavé odumření chrupavky nosu zbavené jakéhokoliv krevního zásobení), což se poté projeví sedlovitou deformací nosu.

Rozpoznání / vyšetření

Na zlomeninu nosu je třeba vyslovit podezření v případě, že postižený utrpěl tupé poranění nosu s následným krvácením z nosu. Diagnózu lze stanovit obvykle již po pečlivém vyšetření obličeje poraněného pacienta na základě typického palpačního nálezu nosního hřbetu (tj. na základě vyšetření hřbetu nosu pohmatem), kdy nalézáme nenormální pohyblivost úlomků nosních kůstek, krepitaci (tj. praskání při pohybu úlomků kostí v průběhu vyšetřování pacienta) a pohmatovou citlivost až bolest v oblasti zlomeniny nosu. Pohmatový nález z vyšetření zraněného může následně potvrdit rentgenové vyšetření nosních kůstek. Nejběžnější deformací po zlomenině nosu je deviace (tedy vychýlení) hřbetu nosního jedním směrem s impresí (tj. vpáčením) na straně druhé.

Léčba

Zlomeniny nosních kůstek je možné zreponovat (tj. upravit postavení kostních úlomků do původního postavení jaké bylo před jejich rozlomením) u dospělých pacientů v místní anestezii (tj. pouze při použití místního lokálního znecitlivění); u dětských pacientů je však zpravidla nutné postavení zlomených nosních kůstek napravit v celkové anestezii (tj. po uvedení dětí do umělého spánku). Postavení úlomků zlomených nosních kostí se upravuje do původní polohy pomocí vnitřní a zevní trakce (tj. pomocí natahování). Imprese kostních úlomků (tedy jejich vtlačení) se zdvihá pomocí nástroje (který se nazývá elevatorium) vsunutého pod posunuté kůstky tahem směrem vzhůru a do boku za současného zevního tlaku na nos tak, aby se nosní hřbet vrátil zpět do střední čáry. Napravená poloha nosních kůstek se poté stabilizuje tamponádou (tj. dutina nosní se oboustranně vyplní mastnými mulovými proužky) a zevní fixací (například zevně přiloženou sádrovou dlahou). Jestliže se po úraze vytvoří krevní hematomy (tj. nahromadění krve) v oblasti nosní přepážky (tj. tzv. nosního septa), pak to vyžaduje okamžitou incizi (tj. naříznutí tkáně ohraničující krevní výron) a drenáž (tedy odstranění nahromaděné krve). Je to nezbytné proto, aby nevzniklo infikování nahromaděné krve bakteriemi a následná nekróza (tj. odumření) nosní chrupavky. Zlomeniny nosní přepážky se upravují do původní polohy velmi špatně a obvykle vyžadují pozdější plastickou operaci k úpravě tvaru nosní přepážky.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události