Vzduchová embolie

Vzduchová embolie je nebezpečný stav, který může způsobit náhlou smrt postiženého jedince. Příčinou je vniknutí vzduchu do krevního oběhu, kde na základě fyzikálních zákonů může zabránit toku krve v krevní cévě. Jedná se naštěstí o vzácnou akutní příhodu, která může postihnout jak systémový, tak také i plicní krevní oběh.

Náhlé vniknutí více než 20 ml vzduchu do krevních cév vyvolá první klinické příznaky a množství přibližně 100 ml vzduchu bývá smrtelné. Je třeba poznamenat, že v krevním oběhu i  malé množství bublinek vzduchu může způsobit nevratné poruchy v tělesných tkáních, a to zejména jestliže bublinky vzduchu vniknou do mozkového cévního řečiště nebo do cév zásobujících srdce.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Vzduchová embolie, tedy vniknutí vzduchu do krevního oběhu, může vzniknout  různým mechanizmem a také z různých příčin. Vnikne-li vzduch do periferních žil, dostává se krevním oběhem do pravého srdce a do plicních tepen (při nasátí vzduchu o objemu kolem 100 mililitrů dojde k náhlému selhání srdce, vznikne srdeční zástava, zastaví se okysličování tkání s následnou poruchou vědomí a smrtí postiženého jedince).

Pokud je v srdci abnormální otvor mezi jeho pravou a levou polovinou (například relativně častý defekt septa srdečních síní), může se vzduchová bublina dostat z pravé poloviny srdce až do levé komory a odtud do tepen těla. Vzduch, který se dostane do tepny (což je málo časté), může způsobit závažné obtíže i při výrazně menším objemu (může stačit jen necelý mililitr), protože i malé bublinky vzduchu mohou způsobit uzávěr menších tepen s ohrožením cílových tkání nedostatkem kyslíku a živin. Nebo vniká vzduch do plicních žil, krevním oběhem se dále dostává do levého srdce a do mozku, kde i malé množství vzduchu může způsobit ucpání zásobujících krevních tepen, a tím vyvolat nedokrevnost a nedostatečné okysličení příslušné části mozku a následně smrt (stačí množství 0,5–3 ml vzduchu). Velmi závažný je uzávěr některé z věnčitých tepen vyživujících srdce, což může vyvolat akutní infarkt.

Příčinou vzduchové embolie mohou být různá poranění, při kterých se naruší cévy a může do nich vniknout vzduch. Vzduchová embolie je mimo jiné také obávanou komplikací některých lékařských zákroků (například při špatně podané nitrožilní infúzi, kdy jsou bubliny vzduchu v podávaném roztoku nebo v převodní nitrožilní infuzní soustavě, při biopsii plic, při poruchách přístrojů pro řízenou ventilaci, při dialýze a arteriální katetrizaci) a také některých chirurgických výkonů. Zvýšené riziko je zejména u poranění a operací v horní části těla (na krku a hlavě), kde je nižší krevní tlak v žilách, a to zvyšuje riziko nasátí vzduchu do žil.

Vzduchová embolie dnes již nevznikne při přetlakovém podávání krevní náhrady nebo náhradního roztoku, protože jsou baleny ve vacích, které této komplikaci předcházejí. K průniku vzduchu do krve může dojít i při poranění plic (úrazy hrudníku, pacienti napojení na umělou plicní ventilaci). Dále je nebezpečí vzniku vzduchové embolie při gynekologických operacích a v porodnictví. Například při císařském řezu může vzduchová embolie vzniknout vtlačením vzduchu do žil v úrovni dolního děložního segmentu, dále při rozšiřování nářezu svaloviny dělohy prsty (tj. při tzv. digitální dilataci incize myometria) nebo při vybavování plodu. Vzduchová embolie může vzniknout i při spontánním porodu, kdy rodička v II. době porodní nadechne do plic co největší objem vzduchu a poté usilovně tlačí břišním lisem. Nitrohrudní přetlak se promítá do plic - vznikne plicní mikrobarotrauma. Z porušených plicních alveolů vnikne vzduch do plicních kapilár a odtud do levého srdce. Postihne dále systémové řečiště. I malé množství vzduchu nese riziko závažných komplikací.

Vzduchovou embolii rovněž můžeme objevit u obětí nehod uniklých z potopených vozidel. Život ohrožující komplikace mohou vzniknout z rozpínání vzduchu v plicích potápěčů při vynořování nad hladinu z hloubky (tzv. Kesonova nemoc). Nadýchne-li se potápěč v hloubce třeba jen jedinkrát vzduchu, a pak jej nenechá volně vyjít z těla v průběhu stoupání, může expandující plyn způsobit hyperinflaci plic. Hyperinflace plic je obvyklou příčinou arteriální vzduchové embolie. Tato situace nastává nejčastěji z důvodů zadržení dechu během stoupání k hladině při potápění s potápěcím přístrojem. Častým vyvolávajícím faktorem je plavání pod vodou bez přívodu vzduchu. Dokonce i hloubky plaveckých bazénů stačí k vytvoření plynové embolie, pokud měl plavec možnost se nadechnout z nějakého zdroje pod vodou v hloubce. Vzduch vdechnutý v jakékoliv hloubce se při vynořování rozpíná, a pokud nemá možnost volného úniku, vznikne hyperinflace plic a zvýšený alveolární tlak, což vede k úniku plynu do plicních žil odvádějících krev k srdci. Pokud se tento plyn dostane do karotid (tzv. karotické arterie, neboli krkavice, jsou hlavní tepny zásobující krví hlavu a mozek), je embolizace do mozkových tepen téměř nevyhnutelná. Dále může následovat pneumotorax a podkožní emfyzém a vzduchová embolie; ta je hlavní příčinou úmrtí potápěčů s potápěcími přístroji.

Chorobopis

Vzduchová embolie je nebezpečný stav, který může způsobit náhlou smrt pro náhlé srdeční selhání se zástavou okysličení tkání s poruchou vědomí a smrtí. Jednotlivé manifestní klinické příznaky se mohou lišit především podle množství vzduchu, který do cévního řečiště pacienta vnikl, a dále také podle mechanizmu vzniku vzduchové embolie a její příčiny.

Vzduchová embolie do plicního cévního řečiště vyvolá u postiženého jedince náhlou dušnost, pokles nasycení krve kyslíkem, tachypnoi (tj. vysoká frekvence dýchání), časté jsou při poslechu dýchání lékařem slyšitelné vedlejší dýchací zvuky a při poslechu srdečních ozev může být
slyšitelný zvláštní zvuk (tzv. hukot mlýnského kola), jestliže dojde k jednorázové embolizaci většího objemu vzduchu. Zpravidla dojde k poklesu krevního tlaku, a objeví se cyanóza (cyanóza je modravé až modrofialové zbarvení kůže a sliznic, které se objevuje při nedostatečném okysličení krve), agitovanost, porucha vědomí. 

Vzduchová embolie do tepenného cévního řečiště může vyvolat cévní mozkovou příhodu, která se u pacienta projeví zmateností a křečemi, nebo až ztrátou vědomí. Průnik vzduchu do koronárních cév (tedy do krevních cév zásobujících srdce) vede k náhlé anginózní bolesti (termín anginózní znamená „související s anginou pectoris“, pojmem anginózní bolest se označuje bolest na hrudi vznikající v důsledku ischemie myokardu, tj. nedostatečného zásobení srdečního svalu kyslíkem), objeví se porucha srdečního rytmu a další poruchy elektrické srdeční aktivity zjistitelné na EKG, tj. elektrokardiogramu, tj. především známky ischémie s depresí úseku ST.

Vývoj infarktového ložiska na srdci nebo náhlý vznik fibrilace komor (což je životu nebezpečná porucha srdečního rytmu) nejsou vyloučeny. Svalové projevy po embolizaci vzduchu jsou charakterizovány slabostí a bolestí v určitých svalových skupinách, které trvají hodiny a pozvolna odeznějí. Rychlá ztráta vědomí, s křečemi nebo bez nich, nebo s jinými mozkovými příznaky (tj. se známkami poškození činnosti centrálního nervového systému), je typickým důsledkem plynové embolie.

U potápěče, který ztratil vědomí během stoupání k hladině nebo i velmi krátce poté, je třeba předpokládat plynovou embolizaci a rychlé provést rekompresi (tj. léčbu kyslíkem v přetlakové komoře). V některých případech jsou patrné pouze mírnější klinické příznaky kolísající od poruch chování k hemiparéze (tj. k částečnému ochrnutí jedné poloviny těla postiženého jedince). Hyperinflace plic může také způsobit mediastinální (tj. v oblasti mezihrudí, tedy v prostoru mezi oběma plícemi ve střední části hrudníku) nebo podkožní emfyzém (tj. vniknutí vzduchu do mezihrudí nebo do podkožní tkáně) samotný nebo se vzduchovou embolií. Pneumotorax (tj. vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny) je méně častý, ale nebezpečnější. Hemoptýza nebo hemoptoe (tj. vykašlávání či chrlení krve, která pochází z plic) vzbuzují podezření na poranění plic. Není neznámá ani iatrogenní (tj. lékařem způsobená, jeho intervencí nebo zákrokem) vzduchová embolizace; může na ni vzniknout podezření, například když pacient po srdeční operaci nenabude vědomí.

Rozpoznání/vyšetření

Na podezření, že pacient byl postižen vzduchovou embolií, ukazují klinické obtíže postiženého jedince a okolnosti za jakých ke vzniku obtíží došlo. Na vzduchovou embolii je nutno myslet v takových případech, jestliže je pacient vystaven výše uvedeným možným příčinám a mechanizmům vzniku vniknutí vzduchu do plicního řečiště a jestliže se u něho projeví výše uvedené charakteristické klinické projevy. Vzduchová embolie do srdce může být prokázána pomocí echokardiografie (což je zobrazovací metoda využívaná v lékařství k ultrazvukovému vyšetření srdce), která zobrazí bublinu vzduchu uvnitř srdce. Při postižení srdce můžeme rovněž zaznamenat změny na EKG.

Léčba

Účinná léčba vzduchové embolie neexistuje. Léčebná opatření se poněkud liší podle mechanizmu vzniku vzduchové embolie. Při vniknutí vzduchu do srdce se doporučuje okamžité uložení pacienta do polohy s hlavou dolů na levý bok, podává se vysokoprocentní kyslík ve vysoké koncentraci a použít lze i hyperbarickou komoru (tj. místnost s možností vytvoření vyššího tlaku kyslíku než v atmosféře). Kyslíková terapie má snížit poškození tkání nedostatkem kyslíku při embolii a zlepší rozpuštění vzduchových bublin.

Pokud pravostranná masivní embolizace vzduchu vede k srdeční zástavě, zahájíme neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci se snahou odsát vzduch. Běžná nepřímá srdeční masáž je jinak neúčinná; na operačním sále je možná okamžitá torakotomie (tedy chirurgické otevření hrudníku) s přímým odsátím vniklého vzduchu ze srdce. Dále je možné podávat léky rozšiřující průdušky (tzv. bronchodilatancia). A to inhalačně i nitrožilně.

V případě embolie vzduchu do tepenného řečiště, eventuálně při tzv. paradoxní embolii vzduchu s průchodem vzduchu skrze foramen ovale, podáme lék nitroglycerin, eventuálně nitrát z dávkovacího spreje bukálně, případně aerosolovou inhalací z mikronebulizátoru. Jestliže dojde k podezření na postižení potápěče při vynořování vzduchovou embolií, musí být pacient okamžitě přemístěn do vhodné tlakové komory k rekompresi bez jakéhokoliv zdržení pro neurgentní procedury. Může být vhodný transport vzdušnou cestou, pokud výrazně ušetří čas, ale musí být minimalizována expozice sníženému tlaku. Prvořadá jsou život zachraňující opatření, jsou-li indikována (například uvolnění dýchacích cest, kontrola krvácení, kardiopulmonální resuscitace), ale ta jsou spolu s podáváním maximálně koncentrovaného kyslíku a tekutin obvykle proveditelná již během transportu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události