Tetanus

      Tetanus je celosvětově rozšířená choroba. Je to akutní infekční onemocnění, způsobené jedem, který tvoří bakterie Clostridium tetani, která žije v zažívacím traktu dobytka, aniž by pro něj byla nebezpečná. V zevním prostředí vytváří neobyčejně odolné útvary (spóry), které mohou např. v hlíně přežívat léta. Když se spóry dostanou do rány, bakterie se aktivují a tvoří velmi nebezpečný toxin, který se šíří do nervového systému. Ročně na světě dochází asi k jednomu milionu onemocnění a 600.000 úmrtí.

Kapitoly

Přenos/rizikové faktor

Přenos/rizikové faktory

      Původcem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která se ve formě odolných spór vyskytuje téměř všude, například v hlíně, v pouličním prachu nebo ve zvířecích fekáliích. Vzhledem k celosvětovému rozšíření původce a jeho  schopnosti dlouhodobě přežívat v zevním prostředí je nemožné jeho vyhubení, stejně jako je nemožné zabránit vzniku infekce sebedokonalejší hygienou.
      Spóry se do těla dostanou při poranění kůže. Dokonce i malá škrábnutí nebo odřeniny mohou stačit k proniknutí spór do těla. V prostředku s malým obsahem kyslíku, často ve spodních vrstvách zhmožděné tkáně, bakterie vyklíčí, začnou se rychle množit a produkovat látku, která je pro člověka prudce jedovatá (tetanový toxin).
      V některých rozvojových zemích se vyskytuje tetanus u novorozeňat (tetanus neonatorum), protože patří k místním rituálům položit na čerstvou jizvu od pupeční šňůry zeminu nebo dokonce kravský trus. V minulosti byl tetanus obávanou komplikací válečných poranění. Po zavedení masového očkování se jeho výskyt radikálně snížil.

Průběh

     První příznaky, jako je napětí v zraněné oblasti, neklid, poruchy spánku a celkový pocit nemoci se objeví po 5-10 dnech (někdy ale již po 2 nebo naopak až po 50 dnech) po poranění. Toxin, který je tvořen bakteriemi v poraněných tkáních, proniká podle nervů nebo krví do mozku a vyvolává nervové poruchy. K častým příznakům patří ztížené polykání, tuhost šíje, horních nebo dolních končetin, třesavka, záchvaty křečí.  Pacient nemůže otevřít ústa, která se proti jeho vůli zkřiví, takže vznikne grimasa, takzvaný ďábelský smích (risus sardonicus). Pro křeč hlasivek pacient nemůže mluvit, je ale při plném vědomí. Postupem času jsou napadeny i svaly zad, břicha a končetin. Pro křeče dýchacích svalů a ztuhnutí hrudníku pacient stále obtížněji dýchá, má nedostatek kyslíku (fialové zbarvení rtů - cyanóza) a není-li mu poskytnuta pomoc, může se udusit.

Následky

      V důsledku nezvykle silných křečí svalů může dojít ke zlomeninám kostí. Je-li postiženo i dýchací svalstvo, může dojít k smrti udušením. Také poruchy srdečního rytmu, chvění komor a nakonec zástava srdce může být následkem tetanové infekce.

Rozpoznání/vyšetření

      Pro stanovení diagnózy je důležitý klinický obraz ve spojení s údajem, že došlo k poranění (které může být i nepatrné a může být přehlédnuto). Projevy je nutné odlišit od jiných infekcí postihujících mozek (encefalitida, meningoencefalitidy).
      K tomu mimo jiné slouží odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu (lumbální punkce): při tetanu je nález normální. Diagnózu je možné potvrdit mikrobiologicky (z rány je vypěstována kultura Clostridium tetani), ale negativní nález nevylučuje, že jde o tetanus. Léčba musí být zahájena co nejdříve, aniž by lékař čekal na pozdější výsledky laboratorních vyšetření.

Léčba

      Při léčbě jde především o zajištění dýchacích cest (pacienti jsou léčeni na jednotkách intenzivní péče!) a o co nejrychlejší podání lidského protitetanového gamaglobulinu. Co nejdříve je také provedeno chirurgické vyčištění rány. Protitetanovým globulinem může být tetanový toxin účinně neutralizován. Rychlost zahájení léčby je velmi důležitá, protože protilátka je účinná, jen dokud toxin neopustil krevní řečiště a nenapadl nervové buňky.
      Proti klostridiím se zpravidla bojuje antibiotiky - většinou penicilinem. Pacientům jsou podávány uklidňující léky a léky uvolňující svalové křeče. Ale i přes intenzivní kvalifikovanou léčbu zemře 30 i více procent pacientů.

Očkování

      Snaha předejít poraněním je sice chvályhodná, ale ne vždy úspěšná. Proto existuje pouze jedna dokonalá a účinná ochrana proti tetanu, a to očkování.  V České republice (stejně jako ve většině jiných zemí) je používána kombinovaná očkovací látka proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli. Základní očkování se skládá ze čtyř dávek, první dávka se podává již mezi 9.-12. týdnem života, další pak postupně do 20. měsíce života dítěte. Přeočkování kombinovanou očkovací látkou  se provádí v 5. roce, přeočkování proti tetanu ještě ve 14 letech, další přeočkování by se měla provádět vždy po 10 letech. (Ani prodělaná infekce tetanem neposkytuje spolehlivou dlouhodobou ochranu!).

Časté dotazy

      Je tetanus přenosná choroba?
      Ne, přenos nákazy z člověka na člověka není možný.  

      Má smysl po úrazu ránu vymýt?
      V každém případě, protože vymytím znečištěnin i útržků tkáně se jednak část spór odstraní, jednak se vytvoří podmínky pro okysličení, které zabrání zbylým spórám tetanu změnit se na aktivní (vegetativní) formy bakterií.  

      Vede vyléčené onemocnění tetanem k doživotní ochraně před touto nemocí?
      Ne, protože postižený nemá bez očkování proti tetanu dostatek účinných antitoxických protilátek, které by ho chránily před dalším onemocněním.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události