Skalenový syndrom

syndrom krčního žebra

Pojem pojem skalenový syndrom se zahrnují klinické obtíže způsobené postižením nervově - cévního svazku, který zásobuje horní končetiny nervovými impulzy a krví. Obtíže vznikají stlačením, a to buď stlačením celého tzv. brachiálního plexu nebo stlačením pouze jeho části, a nebo stlačením tepny nebo žíly podklíčkové. Tyto poruchy bývají také zahrnovány pod pojem tzv. syndromu horní apertury hrudní. Souhrnně se jedná o následující jednotlivé klinické obrazy:

  1. vlastní syndrom musculus scalenus anterior et medius ( tedy o tzv. svalový skalenový syndrom );
  2. syndrom krčního žebra ( příčinou je nadpočetné krční žebro );
  3. kostoklavikulární syndrom;  
  4. subcoracoideo – pectoralis minor syndrom.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Klinické obtíže při skalenovém syndromu mohou být vyvolány různými příčinami. Při syndromu musculus scalenus anterior et medius jsou obtíže vyvolány křečovitým stahem skalenových svalů ( skalenové svaly jsou 3 svaly v hlubokých partiích krku), který způsobí stlačení nervově – cévního svazku zásobujícího horní končetinu. Tím je vyvolána bolest a poruchy citlivosti či brnění v postižené horní končetině, může to vyvolat i tzv. Raynaudův syndrom (tento syndrom je charakterizován opakujícími se záchvaty zblednutí a bolestí konečných částí těla, zejména pak prstů na ruce), a v některých případech také svalové atrofie (tj. zmenšení normálně vyvinutého svalu, podmíněné úbytkem jeho buněk nebo zmenšením jejich velikosti) na postižené horní končetině.

V případě syndromu krčního žebra se při stlačení nervově - cévního svazku kromě výše uvedeného křečovitého stažení skalenových svalů uplatňuje také nadpočetné krční žebro (krční žebro neboli cervikální žebro  - latinsky costa cervicalis je anatomická odchylka, která spočívá v růstu žebra ze 7. krčního obratle, vyskytuje se asi u jednoho procenta lidí). I když se vyskytuje u pacienta nadpočetné krční žebro již od narození (jedná se o vrozenou odchylku), začnou se v řadě případů klinické obtíže u pacienta projevovat až v pokročilejším věku. Dochází totiž v průběhu stárnutí k určitému poklesu ramenního pletence při ochabování svalů se stoupajícím kalendářním věkem. Při tzv. kostoklavikulárním syndromu se nejedná o stlačení brachiálního plexu, ale o stlačení podklíčkové žíly. Velkou roli zde hraje pohyb v ramenou vzad a dolů. U tzv. syndromu subcoracoideo – pectoralis minor se klinické obtíže pacienta zhoršují při zvedání horních končetin (mluvíme o tzv. hyperabdukčním fenoménu). Obecně lze říci, že u skalenového syndromu dochází ke stlačení podklíčkové tepny a brachiálního nervového plexu v místě skalenové štěrbiny (tj. v místě stěrbiny ve svalech v hluboké partii krku). Vyvolávající příčinou mohou být deformace úponu předního skalenového svalu na první žebro, dále přítomnost nadpočetného krčního žebra nebo přítomnost vazivových pruhů jdoucích od zadního krčního obratle a nebo konečně také deformace kostoklavikulárního prostoru (tj. oblasti mezi klíční kostí a žebry).

Chorobopis

Klinické obtíže pacienta trpícího skalenovým syndromem mohou být původu nervového (jako jsou bolesti, poruchy čití – tzv. parestezie, brnění prstů, nebo svalové atrofie – vysvětleno viz výše) nebo cévního původu (jako jsou tzv. klaudikace paže a předloktí – tedy občasné křečovité bolesti v paži či předloktí, Raynaudův fenomén - vysvětleno viz výše,  nebo někdy i nekrózy – tj. odumření konečků prstů na postižené ruce).

Při delší dobu trvajících obtíží je nemocný ohrožen trvalým poškozením nervově cévního svazku. Při syndromu krčního žebra mívají pacienti nejintenzivnější bolest na předloktí na straně ulnární (tj. na straně malíčku). U kostoklavikulárního syndromu si nemocní stěžují zpravidla zejména na poruchu citlivosti a čití postižené horní končetiny. U syndromu subcaracoideo - pectoralis minor mívají pacienti bolesti doprovázené poruchami citlivosti a čití v horní končetině, a sice zejména v prstech a ramenou, dále se u nich také často setkáváme s výše zmíněným Raynaudovým fenoménem (Raynaudův fenomén je záchvatovitá nedokrevnost prstů). Obtíže pacienta se u syndromu subcaracoideo - pectoralis minor zhoršují vždy při zvedání horních končetin. Proto se doporučuje, aby se takto nemocný člověk těchto pohybů pokud možno vyvaroval.

Rozpoznání/vyšetření

Stanovení správné diagnózy postižení pacienta skalenovým syndromem je založeno na rozpoznání přítomnosti charakteristických obtíží (jak jsou uvedeny výše) a samozřejmě na pečlivém vyšetření pacienta lékařem. Při syndromu krčního žebra můžeme v některých případech nadbytečné krční žebro u pacienta vyhmatat v nadklíčkové jamce a tam pozorovat i pulzaci krve v tepně. Ke stanovení diagnózy je ovšem nezbytné provedení rentgenového snímku hrudníku, kde můžeme prokázat přítomnost nenormálního nadbytečného krčního žebra.

Jestliže chceme definitivně stanovit diagnózu postižení pacienta skalenovým syndromem je nezbytné neurologické a rentgenové vyšetření k vyloučení tzv. cervikobrachiálního syndromu, který může vyvolávat podobné klinické obtíže, ale který je vyvolaný deformacemi krční páteře. V některých případech je nezbytné i provedení arteriografického vyšetření (tj. rentgenové vyšetření s využitím podání rentgenkontrastní látky do tepenného řečiště pacienta) ke zjištění případných uzávěrů v tepenném řečišti horní končetiny.

Léčba

Léčení pacientů trpících skalenovým syndromem je především zaměřeno na odstranění funkčních poruch v oblasti krční páteře a přechodu cervikotorakálního (tedy na přechodu krku a hrudníku) a prvních žeber. Spočívá především v léčebné rehabilitaci svalové funkce. Chirurgická léčba skalenového syndromu je indikována pouze při neúspěchu konzervativní léčby a při progresi klinických příznaků, a sice ať už nervových nebo i cévních.

Oddalování operace ohrožuje v těchto případech nemocného trvalým poškozením nervově cévního svazku. Před operací je nezbytné provedení neurologického a rentgenového vyšetření. K vyloučení obtíží vyvolávaných deformacemi krční páteře a ke zjištění eventuální přítomnosti nadbytečného krčního žebra. Operační výkon spočívá podle zjištěné příčiny buďto pouze v protnutí dolního úponu skalenového svalu, nebo v odstranění nadpočetného krčního žebra nebo přítomných vazivových pruhů, ale v některých případech je nezbytné operační provedení resekce (tedy úplné odstranění) krčního žebra. Při pokročilých změnách stěny stlačené podklíčkové tepny je v některých případech indikováno i odstranění postižené části tepny (tedy resekce tepny) a její náhrada cévním štěpem nebo umělohmotnou protézou. Jinak se připojuje pouze tzv. periarteriální sympatektomie (tj. odstranění vegetativní sympatické nervové pleteně v okolí postižené tepny).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události