Septický šok

Septický šok je akutní selhání krevního oběhu spojené s nedostatečným prokrvením tkání. Stav je vyvolán bakteriémií (tj. průnikem bakterií do krevního oběhu) a je typický zejména pro určité typy infekcí, vyvolaných tzv. gram - negativními bakteriemi a meningokoky. Pozn. : Gram - negativní bakterie vykazují určité vlastnosti při barvení preparátů pro mikroskopické vyšetření. Jako komplikace septického šoku následuje selhání řady orgánů (tzv. multiorgánové selhání), zejména plic a ledvin.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Septický šok je vyvolán převážně tzv. gram - negativními bakteriemi nemocničního původu a obvykle bývá pozorován u osob chronicky nemocných nebo s poruchou imunity. Přesto asi jedna třetina případů je vyvolána grampozitivními bakteriemi a houbami druhu Candida. Zvláštním typem šoku, způsobeným toxiny stafylokoků je toxický šok, který je častěji pozorován u mladých žen a bývá spojen s infekcí uzavřených dutin.

 

K rizikovým faktorům pro vznik septického šoku patří cukrovka, jaterní cirhóza, snížený počet bílých krvinek, předcházející infekce močových a žlučových cest nebo zažívacího traktu, cizí tělesa zaváděná přes kůži, např. katétry a drény, předchozí léčba antibiotiky a kortikosteroidy či řízené dýchání na přístroji. Septický šok je častěji pozorován u novorozenců a u pacientů nad 35 let, u těhotných žen a u jedinců se základním onemocněním nebo léčbou, které snižují imunitu.

Příznaky / průběh onemocnění

Podstata septického šoku není zcela objasněna. V počátečním období se objevuje rozšíření tepen a tepének, čímž se snižuje odpor na periferii cévního řečiště, a zvyšuje se srdeční výdej. Končetiny jsou teplé. Navzdory zvýšenému srdečnímu výdeji je zhoršen průtok krve vlásečnicemi. Následkem toho vázne nejen dodávka životně důležitých látek, zvláště kyslíku, ale i odstraňování kysličníku uhličitého a odpadních produktů. Pokles krevního tlaku zpočátku odráží pokles napětí cév na periferii řečiště. V pozdějších stadiích srdeční výdej klesá a periferní cévní odpor stoupá. Prokrvení orgánů, zejména ledvin a mozku je zhoršeno, z toho vyplývá snížená tvorba moče a poruchy vědomí s následným selháváním jednoho či více vnitřních orgánů.

Zpočátku pozorujeme obvyklé příznaky bakteriémie, jako jsou třesavka, horečnaté špičky a zažívací obtíže (bolesti břicha, zvracení, průjem). Dojde-li k rozvoji septického šoku, nejčastějším příznakem bývá porucha vědomí. Zpravidla se hned na šok nemyslí, protože kůže na končetinách je teplá, přestože krevní tlak bývá výrazně snížen. Je přítomno zrychlení tepu i dýchání. Studené, bledé končetiny, na periferii modrofialově mramorované, jsou pozdními příznaky. S pokračujícím šokem přistupuje selhávání jednotlivých orgánů a systémů - ledvin, plic, srdce a systému krevního srážení.

Vyšetření

Na začátku šoku bývá výrazně snížený počet bílých krvinek v krvi (tzv. leukopenie), a je provázen prudkým poklesem počtu krevních destiček (tzv. trombocytopenie). Situace se ale rychle vyvíjí a během několika hodin bývá již pozorován vzestup bílých krvinek včetně zvýšení podílu jejich nezralých forem (tzv. „posun doleva“). Častým zdrojem infekce bývá močový trakt, zejména u osob se zavedeným močovým katétrem, a proto je důležité vyšetření moče. U pokročilého šoku je přítomna porucha vnitřního prostředí včetně změny pH krve, na níž se podílí jak zrychlené dýchání se snížením hladiny kysličníku uhličitého, tak později i poruchy látkové výměny v tkáním provázené zvýšením produkce kyselých látek.

Diagnózu septického šoku stanovujeme na základě výše uvedených příznaků i laboratorních vyšetření. Septický šok by měl být odlišen od hypovolemického a kardiogenního šoku. Hypovolemický šok má tendenci rychle reagovat na doplnění tekutin. Kardiogenní šok je spojen se srdečním infarktem nebo jiným srdečním onemocněním a nejeví příznaky sepse (celkové infekce organismu).

Prognóza / léčba

Úmrtnost nemocných se septickým šokem kolísá od 25 do 90%. Opožděné zahájení léčby vede ke špatným výsledkům. Nemocní by měli být léčeni na jednotkách intenzivní péče, kde je možnost na přístrojích sledovat všechny důležité životní funkce.

Tekutiny: U každého nemocného by měl být měřen tzv. centrální žilní tlak (tj. tlak ve velké žíle uložené centrálně těsně před srdcem), popřípadě tzv. tlak v plicní tepně v zaklínění, protože hodnota „normálního krevního tlaku“ nevypovídá o případném chybění tekutin v krevním řečišti. Potřebné množství tekutin podávaných formou „kapaček“ může dosáhnout až 8 -12 litrů za několik hodin.

Dýchání by mělo být podporováno přívodem kyslíku nosem, rourkou zavedenou do průdušnice (tzv. tracheální intubací) nebo vyústěním průdušnice kůží na krku navenek (tzv. tracheostomií), je-li to nezbytné.

Léčba účinnými antibiotiky podanými do žíly by měla být zahájena po odebrání vzorků krve, tělesných tekutin či výtěrů z ran k mikrobiologickému vyšetření. Volba antibiotika v době, kdy ještě není znám výsledek tohoto vyšetření, spočívá v kvalifikovaném odhadu na základě posouzení předchozích kultivačních vyšetření u nemocného a na epidemiologické situaci v konkrétním lůžkovém zařízení. Hnis musí být vypuštěn, cizí tělesa a odumřelá tkáň odstraněny; opomenutí těchto výkonů vede často k selhání léčby navzdory antibiotické terapii.

Včasná antibiotická léčba může zachránit život. Proto je pro bakteriémii nejasného původu, dokud neznáme původce nákazy, doporučována kombinace gentamicinu nebo tobramycin a nafcillin nebo cefalosporiny. Jinou alternativou antibiotické léčby je podání samotného imipenemu nebo ceftazidimu. Antibiotika by se měla podávat ještě několik dní po vymizení příznaků šoku a bezpečném zhojení.

Často se používají látky ovlivňující prokrvení tkání. Nejčastěji se užívá dopamin; velmi příznivě působí na prokrvení ledvin.

Důležitou součástí léčby je zvládnutí krvácení čerstvě zmraženou plasmou. Je nezbytná chirurgická léčba při drénovaní hnisavých ložisek nebo odstranění infikovaných tkání a orgánů (např. zánětlivě změněného žlučníku, odumřelého střeva, zanícené dělohy apod.).

Moderním pokrokem v léčbě je vyvinutí protilátky proti endotoxinu gram - negativních bakterií. V experimentálním použití vede tato látka ke snížení úmrtnosti nemocných.

Další

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události