Refluxní choroba jícnu

Refluxní choroba jícnu neboli gastroezofageální reflux (pozn. jícen - ezofagus) znamená poruchu uzávěrové funkce dolního jícnového svěrače. Za normálních okolností se malé množství žaludečního obsahu, nejčastěji po jídle a často v souvislosti s říháním, vrací  přes tzv. kardii (přechod mezi jícnem a žaludkem) ze žaludku zpět do jícnu. Navracení obsahu ze žaludku do jícnu (reflux) vyvolává druhotné stahy jícnové svaloviny (peristaltiku), které jícen rychle očistí. Když stoupá frekvence refluxních epizod nebo objem refluxu je příliš velký, onemocnění je komplikováno vznikem zánětu jícnu (ezofagitidou). Tato komplikace vzniká asi u 15 % nemocných s refluxem.

 

Ezofagitida je obvykle omezena na dolních 7 až 10 cm jícnu. Je způsobena agresivními látkami obsaženými v trávicích šťávách (kyselina chlorovodíková a pepsin v žaludeční štávě, žlučové kyseliny v obsahu dvanáctníku). Tíže zánětu závisí na době, po kterou je jícen vystaven refluxu. U většiny nemocných s ezofagitidou dochází k refluxu v noci během spánku, kdy dojde k častému přechodnému uvolnění dolního jícnového svěrače. Zhoršováním zánětu jícnu se snižuje rytmické stahovaní jícnové stěny, což umožňuje další působení kyseliny a poškození stěny jícnu.

 

Většina nemocných s velkým refluxem má tzv. skluznou hiátovou kýlu. (Pozn. Ezofageální hiatus je otvor v bránici, kterým za normálních okolností prochází jícen z mezihrudí do břišní dutiny.) U těchto pacientů se kardie (viz. výše) a fundus (klenba) žaludku přemisťují směrem nahoru do prostoru zvaného zadní mezihrudí. Tato změna polohy dolního jícnového svěrače úzce souvisí s  refluxem u hiátové kýly.   

Kapitoly

Příznaky, průběh onemocnění

Nejvýraznějším příznakem je pálení žáhy (pálivá bolest za hrudní kostí, způsobená refluxem žaludečního obsahu do jícnu, zhoršující se často vleže), někdy spojené s tzv. regurgitací (navracením žaludečního obsahu do úst).

Komplikace zahrnují především zánět jícnu, zúžení (strikturu) jícnu a vřed jícnu. Zánět jícnu může vyvolat odynofagii (bolestivost při polykání) a krvácení, většinou mírné. Zúžení jícnu vzniklé způsobuje postupně se zhoršující dysfagii (obtížné polykání) při polykání pevné stravy. Vřed jícnu se projeví bolestí stejného charakteru jako žaludeční nebo dvanáctníkový vřed, bývá však pociťována za hrudní kostí. Vředy se hojí pomalu, často se vracejí (recidivují) a po vyhojení většinou zanechají zúžení jícnu.

Vyšetření

Diagnózu naznačí již údaje z předchorobí.

Rentgenové vyšetření pacienta v poloze hlavou dolů s použitím kontrastní látky prokáže reflux látky ze žaludku do jícnu. Rentgenové vyšetření sledující polykání kontrastní látky  (tzv. polykací akt) znázorní jícnové vředy a zúžení jícnu.

Ezofagoskopie (endoskopické vyšetření jícnu, tj. vyšetření průsvitu jícnu optickým přístrojem) prokáže zánět jícnu včetně krvácivých komplikací. Ezofagoskopie umožňuje odběr vzorků tkáně na mikroskopické vyšetření, což je nutné pro odlišení zánětlivého původu postižení od nádoru.

K potvrzení diagnózy refluxu dále slouží jícnová manometrie (měření tlaku v jícnu), která prokáže snížené napětí dolního jícnového svěrače. Tzv. pHmetrie (měření kyselosti - pH) přinese přímý doklad o refluxní chorobě jícnu.

Léčba

Nekomplikovaná refluxní choroba jícnu může trvat po mnoho let, může být dobře snášena a příznivě reagovat na režimovou a medikamentózní léčbu. Léčení vyžaduje (1) zvednout hlavu postele asi o 15 cm; (2) vyhýbat se těm složkám potravy, které zvyšují uvolňování kyseliny v žaludku (např. kávě, alkoholu); (3) vyloučit faktory, které snižují napětí dolního jícnového svěrače (např. některé pokrmy - tuky, čokoládu,  dále kouření, některé léky - Buscopan); (4) podávat antacida (léky neutralizující kyselinu chlorovodíkovou v žaludku), např. Anacid, Maalox, mezi jídly a večer před spaním; (5) podávat léky zlepšující napětí dolního jícnového svěrače, např. Cerucal, Degan; (6) podávat léky snižující kyselost žaludečního obsahu, např. Ranisan, Famosan ze skupiny tzv. H2 antihistaminik nebo Losec, Ultop ze skupiny tzv. inhibitorů protonové pumpy. Naposledy jmenovaná skupina léků je pro zhojení refluxní ezofagitidy nejúčinnější, protože úplně potlačuje uvolňování kyseliny v žaludku.

Léčení komplikací: Krvácení při zánětu jícnu, včetně masivního krvácení, nevyžaduje akutní operaci, ale léčbu příčiny, tj. zánětu jícnu, udržení krevního oběhu, popř. náhradu ztracené krve transfuzí. Zúžení (striktury) jícnu se léčí intenzivní péčí o základní onemocnění a opakovaným roztahováním (dilatací), většinou endoskopicky zavedenými balonky. U nemocných s těžkým zánětem jícnu, těžkým zúžením nebo vředem se  provádí operace, bez ohledu na to, je-li současně přítomna brániční kýla. Nejčastější chirurgickou metodou je tzv. fundoplikace, tj. vytvoření manžety kolem kardie pomocí stěny horní části žaludku. Operace je dnes s výhodou prováděna miniinvazivním přístupem - laparoskopicky.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události