Onemocnění strachem

Hrdlo je jak sevřené, vzduch nedostačující, nohy hrozí vypovědět službu a srdce bije jako blázen. To je strach. Stálá obava, že se příteli nebo rodině přihodí něco strašného.

 

Obava, že jsem sám nevyléčitelně nemocný a musím brzy zemřít. Nebo se neodvažovat opustit dům. Také to je strach. Strach je užitečným průvodcem lidského bytí již od počátku. Slouží vyvarování se nebezpečných situací a dává podnět k odstraňování ohrožujících podmínek. Bez varujících pocitů strachu by lidstvo až do dneška nepřežilo. Jako chorobně přehnaný strach, například před vstupem na určité místo nebo do supermarketu, zaměstnává ale dnes na celém světě zástupy psychiatrů a psychologů. Onemocnění strachem se počítají vedle depresí k nejčastějším psychickým poruchám. Novější odhady vychází z toho, že je tím postiženo asi 10-15% obyvatelstva - ženy častěji než muži.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Většinou začínají onemocnění ze strachu krátce před překročením poloviny života. Jsou často sdružovány s dalšími psychickými poruchami, obzvlášť s depresí. O vzniku tohoto druhu onemocnění existují různé teorie, které pochází z psychoanalýzy (vznik dětského strachu a konfliktů) nebo teorie učení (strach je osvojená chybná reakce, která se dá také odnaučit).

Vedle známých psychologických mechanismů stojí dnes v centru výzkumu strachu hlavně biologické faktory. Na jedné straně je tedy předpokládána zvláštní citlivost vegetativního nervového systému, která příliš rychle vyvolává tělesné znaky strachu. Dále je za vznik onemocnění strachem zodpovědná porušená rovnováha chemických látek sloužíčích jako poslové do mozku, kteří tam mají za úkol přenášet signály mezi nervovými vlákny. (Neuropřevodník). Příkladem takové látky jsou Serotonin a Noradrenalin.

Také se ukazuje, že i genetické faktory mají určitý vliv, neboť onemocnění strachem se vyskytují velmi často mezi příbuznými prvního stupně. Doposud však nebyl identifikován žádný samostatný odpovědný gen.

Chorobopis

Akutní strach je pocit úzkosti, který roste od lehké nevolnosti k prudkému smrtelnému strachu a v extrémním případě spěje k bezhlavé panice. Zažité ohrožení nemá - oproti základnímu strachu - žádný skutečný základ v realitě. Akutní strach je často doprovázen tělesnými pocity. Jejich seznam je dlouhý. Sahá od všeobecného pocitu úzkosti, tepu srdce nebo bušení, bolesti na prsou, dušnosti nebo pocitu dušení se, závratí, vyrážení potu, chvění, nutkání k močení či stolici až k nedoprovolnému pomočení nebo průjmu, eventuelně též k mdlobě. Kromě toho se mohou u pacienta dostavit hrozivé pocity odcizení (depersonalizace nebo derealizace). Tento stav není kontrolovatelný vůlí. Často je spojen s obavou před smrtí, před zešílením nebo ztrátou kontroly nad sebou samým.

Pacienti s akutním strachem přichází často do nouzového ošetření, neboť si sami uvědomují riziko srdečního infarktu. V mnoha případech uklidní pacienta již samotná přítomnost lékaře, tělesné symptomy se rozloží a napětí strachu povolí. Jiní nemocní naproti tomu vědí, že jejich strach je nesmyslný a přehnaný, nemohou se ale těmto pocitům ubránit.

Útok paniky je stav těžšího akutního strachu, který vzniká u postiženého náhle a překvapivě a není vázán na žádnou vnější podmínku. Nedá se potlačit silou vůle a může trvat od pár minut až k několika hodinám. Na místech, na nichž již jednou došlo k útokům paniky, dochází často k útokům novým.

Vedle tělesného působení se strach projevuje také v duševně psychickém okruhu jako trvající a abnormálně zvýšená úzkostlivost. Postižení trpí nedostatečnou vírou ve vlastní sílu a pocitem odevzdanosti. Tímto se projevuje obava o blaho sebe sama či někoho třetího. Tématy (obsahy strachu) jsou často osamělost, nemoc, smrt a neznalost budoucnosti.

Nakonec se strach projevuje (zvlášť u fóbií) také jako změna chování s výraznou tendencí k útěku a vyhýbání. Strach se může osamostatnit, stane se strachem před strachem (očekávaným strachem) a vede k vyhýbání se určitým místům a situacím. Vyhýbavé chování má tendenci se šířit stále dál a může mít neblahý vliv na sociální existenci postiženého s nebezpečím úplné izolace.

Následky

Různé formy a stupně projevů onemocnění strachem vedou ke zcela rozdílnému poškozování pacientů:

Lehké specifické fóbie jako zvířecí fóbie se dají ovládnout poměrně lehce a bez dalekosáhlých důsledků vyvarováním se odpovídajícím situacím. Psychoterapie je často úspěšná. Proti strachu z létání kupříkladu jsou nabízeny již semináře a kurzy. Sociální fóbie naproti tomu nevynechává prakticky žádnou oblast života a může vést ke katastrofálním následkům pro mezilidské vztahy v životě osobním i pracovním. Mnozí pacienti s generalizovanou sociální fóbií vedou život v téměř úplné sociální ústraní. Také generalizované poruchy ze strachu s jejich dlouhodobě zvýšenou strachovou pohotovostí mohou vést k silným škodám v kvalitě života a ke konfliktům v partnerství. Téměř vždy se k tomu vyskytují i význačné poruchy spánku. Vyskytuje-li se zároveň deprese nutná k ošetření, je pozorováno také zvýšené nebezpečí sebevražd. Mnozí pacienti chodí od lékaře k lékaři, neboť lpí na přesvědčení, že jsou nemocní tělesně (např. srdeční onemocnění). Takové chování, které se překrývá s dalšími psychickými poruchami, např. s hypochondrií, je pro společnost velmi nákladný.

Rozpoznání/prohlídky

Jako i u ostatních psychických poruch, vychází lékař z ohlášených a zpozorovaných symptomů, které mu sdělí pacient stojící pod tlakem z utrpení. Nezřídka se pacienti s poruchami strachu ale také nechávají vyšetřit na pohotovostní ambulanci v nemocnicích kvůli životu ohrožujícím srdečním obtížím a jsou po vyloučení tělesných příčin posláni s podezřením na onemocnění strachem zpět ke svému domácímu lékaři.

Mnohé „strachy“ se ale nalézají také mezi normálním obyvatelstvem. Porucha strachu je diagnostikována až poté, když míra a četnost stavů strachu zhoršují průběh dne a omezují sociální aktivity nebo jsou příčinou silných duševních strastí. Podle kvality strachu a - podle existujících - vyvolaných situací je stanovena diagnóza fobie, poruchy paniky nebo generalizované poruchy strachu. Aby byly vypátrány zvlášť postižené oblasti života a posouzena síla poruch strachu, jsou k tomuto účelu používány testy osobnosti a posudkové archy (hodnotící škály).

Kvůli mimořádně vysokým poměrům soudobého onemocnění na dalších psychických poruchách, je každý pacient s onemocněním strachu vyšetřen na přítomnost depresí, alkoholu- nebo nadměrného užívání léků, atd. Neboť mnozí pacienti informují o četných tělesných symptomech, musí být odpovídajícími vyšetřeními vyloučena organická onemocnění. K tomu se počítají v první řadě srdeční oběhová onemocnění, která rovněž mohou vést k bušení srdce, „klopýtání srdce“, bezvědomí, atd. Pocity závrati kupříkladu musí být vyšetřeny na možný neurologický původ.

Léčba

Na ošetření poruch strachu existuje celá řada terapeutických forem, které působí rozdílně podle formy onemocnění. Jsou rozděleny do tří odstavců, - relaxační techniky, psychoterapeutické návštěvy a ošetřování léky.

Pro každého pacienta je prospěšné naučit se nějaké relaxační technice (např. autogenní tréning, progresivní relaxace svalů podle Jacobsona, biologická zpětná vazba). Při progresivní relaxaci svalů podle Jacobsona se učí pacienti uvolňovat určité svalové skupiny, pričemž se tyto svaly nejprve napínají a poté nechají uvolit. Biofeedback (biologická zpětná vazba) je metoda, při které se člověk učívědomě ovlivňovat své vegetativní tělesné funkce. Obsahují např. zpětné hlášení o vašem svalovém napětí prostřednictvím tónového signálu, jehož síla zvuku závisí na napětí svalu. Mezi psychoterapeutickými metodami se osvědčila kognitivní (poznávací) terapie, která je také známá pod názvem terapie chování, a hloubkové psychologické metody jako psychoanalýza. Kognitivní terapie se opírá o nasazení teorie učení a pokouší se dopomoci nemocnému pomocí tréningu chování překonat naučené chybné postoje.

Pacient je vyzván, aby vypsal své strachy nebo strach vyvolaných situací a popsal sílu právě se vyskytujícího strachu spojeného s určitou situací. Společně s vyškolenou doprovodnou osobou je pacient vysílán zpočátku do situací vyvolávající menší sílu strachu, aby svůj strach překonal. Po prvních léčebných postupech je pacient vysílán do těchto situací již sám, dokud jeho strach není překonán. Při jiném postupu jsou pacienti vysíláni přímo do situací, které vyvolávají intenzivní pocity strachu a pacienti v nich jsou drženi tak dlouho, dokud nepřestanou mít strach před vyčerpáním. (flooding - vyplavení). Společné pro tyto postupy je, že probíhají nanejvýš úspěšně, pokud postižený prožívá strach jen v určitých, za normálních okolností nebezpečných situacích a počet těchto situací je přehledný. V těchto případech může vést kognitivní terapeutický postup k rychlému úspěchu.

Naproti tomu hledají hloubkově psychologické postupy vysvětlení pro psychická onemocnění, jako onemocnění strachem, v nevědomí. Pokouší se tak nevědomé vnitřní konflikty učinit rozhovorem vědomě prožitými, aby se mohlo být překonáno onemocnění strachem.

Pro to je odhadem stanovena míra a obtížnost onemocnění od 160 do 240 hodin terapie.

Tyto nemedikamentózní ošetření jsou doplněny nasazením socioterapie, která slouží zvlášť k překonání sociální izolace.

K medikamentóznímu ošetření onemocnění strachem jsou užívána tradiční uklidňující a strachu zbavující prostředky (Tranquilizer a Anxiolytika jako např. Clonazepam, Buspiron, Opipramol, Hydroxyzin). Tyto prostředky působí uklidňujícím a strachu zbavujícím dojmem a vyvolávají vyrovnaný stav. Schopnost myšlení a výkonu ovlivňují jen málo. Benzodiazepan dobře působící na pacienty ztrácí stále na významu, neboť prokazuje po krátkodobém užívání právě u těchto pacientů těžko léčitelnou závislost. Další možnosti léčby nabízí léky, které bývají nasazeny proti depresím (Antidepresiva jako např. Imipramin, Moclobemid, Nefazodon). Působí příznivě na náladu, zbavují strachu a podle prostředku zvyšují nebo brzdí výkon. Také prostředky z oblasti srdečního krevního oběhu jako betablokátory a rostlinné léky jako preparáty kavainu, meduňka, chmel, kozlík lékařský (baldrián) jsou někdy nasazeny s úspěchem.

Důležité upozornění

Mnoho pacientů s poruchami strachu přichází k lékaři až po dlouhá léta trvajícím a utajovaném onemocnění. Během této dlouhé doby se usazuje nemoc skutečně pevně, chronifikuje. Z toho nevyplývají jen zbytečná utrpení postiženého, ale také výhledy na léčení jsou s délkou onemocnění stále horší.

Mnozí lidé s poruchami strachu jsou náchylní k tomu, uchylovat se k alkoholu nebo drogám a často dochází k tomu, že strach a depresivní poruchy se vyskytují společně. V těchto případech musí být onemocnění léčeno speciálně, samotné podávání uklidňujících prostředků pak nestačí.

Časté dotazy

Mám velký strach před létáním, ačkoli jsem ještě nikdy neseděl v žádném letadle. Do Ameriky jezdím jen lodí. Můžete mi pomoci?

Je vycházeno z toho, že svůj strach z létání můžete překonat pomocí léčby určené vám osobně. Promluvte si proto o tom se svým lékařem. On se pokusí si udělat prostřednictvím několika otázek obrázek o vašem onemocnění strachem a přezkouší, zdali neexistují ještě další vám neznámá onemocnění. Jakmile si váš lékař udělá souhrnný obrázek o vaší nemoci, stanoví pro vás plán léčby.

 

Můj syn (4 roky) má strach před bouřkou. Musím ho nechat vyšetřit?

      Děti mají v tomto věku strach před situacemi, které nemohou správně posoudit. Jejich strach má důležitou ochrannou funkci a za normálních okolností nevyžaduje léčby. Chápavá přítomnost blízké osoby (rodičů) může takové dítě velmi uklidnit.

Již léta beru léky k léčbě mého stálého strachu. Může být psychoterapie smysluplným doplňkem k této léčbě?

To je možné. Promluvte si o tom s vašim lékařem. Ten vám může poradit i s výběrem vhodné terapie.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Jarka Malá17. 2. 2018 10:12:57
Že strachu z lékařů vždy dostanu průjem, nebo až žlučníkový záchvat! Co s tím? Je to velmi nepříjemné a nikdo mi to nevěří . Děkuji za radu!

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události

GRADA - studuješ medicínu?