Obezita

Otylost, adipositas

Zatímco mírná nadváha může být pokládána za kosmetický problém, je obezita vážným problémem zdravotním. Vedle nepřímých zdravotních nevýhod - např. omezené schopnosti pohybu - je silná nadváha pokládána za vážnou zdravotní komplikaci: je rizikovým faktorem pro výskyt cukrovky, vysokého krevního tlaku a kornatění tepen (arteriosklerózy). Vyhlídky na přežití po srdečním infarktu a po záchvatu mrtvice jsou u obézních lidí zřetelně horší než u lidí s normální váhou. Lidé s nadváhou nejsou v průmyslových státech ničím neobvyklým. U nás je podíl silně obézních v populaci srovnatelný s ostatní Evropou a je odhadován na 20% se stoupající tendencí. Starší lidé jsou postiženi ještě mnohem častěji, nadváhu má více než polovina všech lidí starších 50 let. V poslední době překračují v důsledku stále se zvyšujícího nedostatku pohybu a nadbytku jídla hranice normální váhy stále častěji i děti. Bez včasného zásahu zůstane většina takových dětí i v období dospívání a dospělosti tlustá.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Obezita je ve velké většině případů - jednoduše vyjádřeno - porucha chování v oblasti příjmu potravy. Nadbytečný přísun kalorií a nedostatečný pohyb vedou k tomu, že se nespotřebovaná energie ukládá ve formě tuku. Ženy jsou postiženy častěji než muži, staří lidé častěji než mladí.

Naučené stravovací chyby

Způsoby chování související s přijímáním potravy - například význam jídla v rodině, jídelníček a četnost svačin, rituály odměn (cukroví) atd.- jsou naučené od rodičů a projevují se na dětech. Základ ovšem pravděpodobně spočívá v jistých genetických předpokladech, jak ukázaly výzkumy rodin a dvojčat. O roli genů svědčí také mimořádně vysoký podíl obézních v některých etnických skupinách, například u některých amerických indiánských kmenů.

Psychické příčiny

Často má obezita duševní příčiny. Psychicky podmíněná otylost může být způsobena zážitky ze ztrát, jako je opuštění rodinného domu nebo smrt rodinného příslušníka. Také přetrvávající zátěžové situace jako nešťastné partnerství, pracovní neúspěchy apod. vedou při odpovídajícím sklonu k tomu, že se postižený přejídá. Nadbytečné jídlo slouží při tom jak k ochraně před pocity nelibosti, tak i k potlačení strachu a deprese. Mnozí obézní skutečně mají depresivní strukturu osobnosti. Jídlo může být ovšem chápáno také jako výraz agrese proti jiným osobám nebo nevědomé sebepoškozování. U žen může otylost sloužit i k jisté ochraně ženských rodových rolí. Vědci diskutují mimo jiné o tom, jestli patologická otylost plní kritéria psychosomatické nemoci - podobně jako touha po štíhlosti (anorexia nervosa) a nemoc s nadměrným příjmem potravy a úmyslným zvracením po jídle (bulimie).

Tělesné příčiny

Tělesné onemocnění je příčinou obezity u méně než 1 ze 100 lidí se silnou nadváhou. Patří sem zřídka se vyskytující nádory mozku (zejména hypotalamu), podvěsku mozkového (hypofýzy) a nadledvin, stejně jako nedostatečná funkce štítné žlázy (hypotyreóza).

Léky

Také léky se mohou podílet na výskytu obezity. Nejznámější je zvýšení váhy při dlouhodobém léčení protizánětlivými kortikosteroidy, které může připomínat tzv. Cushingův syndrom s typickými příznaky rodové otylosti a kulatého obličeje. Vedlejší účinky ve smyslu „zvýšení hmotnosti" má také mnoho další léků (inzulín, neuroleptika a mnohé jiné). Většinou však nárůst tělesné hmotnosti představuje jen několik kilogramů a nevede k výrazné otylosti.

Průběh

U lidí se silnou nadváhou je schopnost pohybu zřetelně omezena. Už při mírné námaze dochází k přetěžování srdce a krevního oběhu, které se projevuje dušností (dyspnoe), zrychleným tepem, pocením a rychlou vyčerpaností. V extrémních případech dochází k úplné nečinnosti až k neschopnost pohybu (imobilita). Nepřiměřený přísun potravy porušuje přeměnu cukrů a tuků. To může vést k začátkům cukrovky, snížené schopnosti využívat inzulín (rezistenci na inzulín) a k metabolickému rozvratu. Vlčí hlad je zvláštní forma psychicky podmíněných poruch jídla, která často vede k nadváze. Postižení - většinou ženy - trpí podobně jako pacienti s bulimií neovladatelnou chutí k jídlu, ale nevyrovnávají příjem kalorií jako bulimičky zvracením, nýbrž tělesným tréninkem, hladověním apod. Obezita je vysoce nebezpečná zvlášť kvůli průvodním jevům a následkům. S ohledem na zdravotní rizika rozlišují lékaři dva hlavní vzory rozložení tělesného tuku: nebezpečnou formu postihující břicho a méně škodlivou formu postihující oblast kyčlí (častější u žen).

Následky

Extrémní nadváha má negativní následky pro téměř všechny orgánové systémy : vazy, klouby, svaly. Celý podpůrný a pohybový aparát je přepínán a dochází k bolestem zad a jiným ortopedickým onemocněním. Často jsou přítomny známky poškození kloubní chrupavky kolenního a kyčelního kloubu (gonartróza a koxartróza), ploché nohy a nohy se zborcenou klenbou v důsledku přetížení. Lidé s nadváhou také často trpí křečovými žilami (varixy) a záněty žil (tromboflebitidou). Mezi kožními záhyby silně obézních se často tvoří záněty (mokvavé ekzémy). Pacienti se silnou nadváhou také často chrápou a trpí poruchami dýchání ve spánku, syndromem spánkové apnoe. Zvýšeno je i riziko vzniku žlučových kamínků (cholelitiázy) a stoupnutí množství kyseliny močové v krvi (hyperurikémie), provázené často dnou. Menstruační poruchy vznikají asi ve 40% případů. Ve výčtu negativních zdravotních následků by se dalo ještě pokračovat. Existuje např. též zvýšené riziko vzniku rakoviny žlučníku, slinivky břišní a mléčné žlázy. Zvyšuje se také nebezpečí úrazů.

Nejnebezpečnější: Nadváha se považuje za důležitý rizikový faktor pro vznik cukrovky tzv. druhého typu a vysokého krevního tlaku (hypertenze). Při zvýšeném kornatění cév (arterioskleróze) častěji dochází i k onemocnění věnčitých (koronárních) srdečních a mozkových tepen, jehož následkem je srdeční infarkt či záchvat mrtvice. Těmito komplikacemi je život postižených proti lidem s normální váhou zřetelně zkracován. Vedle zdravotních následků obezity se musí postižení také vyrovnat se sociálním odmítáním společnosti, posedlé ideálem štíhlosti. Mnozí se znovu a znovu trápí dietami a léčbou hladem, většinou však bez trvalého úspěchu. Navíc se mnozí silně obézní stydí za svůj vzhled i za své pocity. Partnerské konflikty nejsou vzácné, někteří postižení se ocitají v úplné sociální izolaci.

Vyšetření/prohlídka

Jako lékařská míra obezity slouží tzv. index tělesné hmotnosti (body mass index - BMI), který představuje poměr mezi váhou (v kg) a tělesným povrchem (v m2). Hodnota BMI přes 25 je označována jako nadváha, od hodnoty 30 je člověk pokládán za obézního a tím i potřebujícího lékařskou péči. U BMI mezi 25 - 30 by mělo být rovněž započato léčení, zvlášť pokud existují průvodní onemocnění. Podle sporného, ale stále ještě užívaného Brocova vzorce (normální hmotnost = výška těla v cm mínus 100) hovoříme o obezitě, pokud je normální hmotnost překročena o 20%. Je-li zjištěna silná nadváha či otylost, následuje pátrání po tělesných onemocněních, která mohou vysvětlit přibírání na váze (viz Příčiny a rizikové faktory). Nenajdou-li se žádné příčiny, měl by být hledán “psychický spouštěč” přejídání, jako jsou traumatické či zátěžové situace ze současnosti i minulosti.

Léčba

Při otylosti i nadváze je změna stravování alfou a omegou každé snahy o snížení váhy. Především jde o menší příjem potravy, tedy o snížení počtu požitých kalorií. U každé diety platí nemilosrdný zákon, že k hubnutí musí být vydáno více energie, než je jí přijato. Také by však měla být zlepšena skladba potravy. Otylí jedí většinou příliš mnoho tuku. K tomu se počítají vedle tučného masa, másla a šlehačky také skryté tuky v omáčkách, salámech, hamburgerech, sýrech, chipsech, sušenkách a jiných „dobrotách". Stejně škodlivý je i nadbytek cukrů, např. v limonádách. Obézní by se také měli vyvarovat alkoholu. Vedle vysokého obsahu kalorií působí jeho přítomnost v těle negativně na spalování tuků. Jako „otřepaná" všední moudrost platí nezbytnost pravidelně se tělesně pohybovat. Nejvhodnější aktivity jsou plavání, cyklistika, běh na lyžích, tancování a mnoho jiných, především vytrvalostních sportů.

Motivace a sebedisciplína ovšem většinou nejsou nejsilnějšími vlastnosmi obézních. Motivační krizi může pomoci překonat účast na skupinových akcích. Snížení hmotnosti u silné nadváhy by mělo být provázeno dlouhodobými doprovodnými programy, jak je nabízejí některá zdravotnická zařízení, a účastí ve svépomocných skupinách. K medikamentózní podpoře úbytku hmotnosti existují léky vydávané jen na lékařský předpis: Např. lék sibutramin potlačuje v mozku pocit hladu, lék orlistat brzdí vstřebávání tuku ze střeva. Ale pozor: Ačkoli jsou tyto lékařské prostředky pro někoho výhodné, nejsou bez vedlejších účinků, a nemohou nahradit disciplínu při jídle a pravidelný tělesný pohyb. Pro trvalé zhubnutí jsou nejdůležitějšími faktory vytrvalost a trpělivost. Při podezření na psychicky zaviněnou obezitu by měla být uvážena psychoterapeutická péče pro jednotlivce a skupiny. Hubnutí je totiž právem považováno za postup ohrožující tělesnou a duševní jednotu. Při snižování hmotnosti může např. často dojít k vzniku psychóz a depresí. V takových případech se osvědčila psychoterapie a tzv. behaviorální terapie (terapie chování).

U lidí s extrémní nadváhou je někdy prováděno operativní zmenšení žaludku. Moderní a šetrný postup je základem tzv. žaludečního pásu (zaškrcujícího část žaludku). K operativním zákrokům patří i odsávání tuku (liposukce). Tato metoda - užívaná často při obezitě postihující oblast kyčlí - patří do oblasti kosmetické chirurgie a nemůže v žádném případě nahradit pro zdraví nutné zhubnutí. U všech váhu snižujících opatření platí: zůstat realisty! O 5 až 10 kg méně za jednoroční časové období je docela dobrý výsledek. Novinové inzeráty o „lehké cestě k vysněné postavě" nebo vychvalované diety, při nichž můžete zhubnout, aniž byste se museli omezovat, jsou neseriózní, často i nebezpečné. Neexistuje žádný zázračný prostředek! Ani při silné nadváze není situace bezvýchodná: Již o několik kilogramů méně přináší výrazné snížení zdravotního rizika, např. rizika vzniku cukrovky.

Důležité upozornění

Mnohé diety jsou spojeny s vážnými riziky včetně smrtelných komplikací. Každá dieta, která silně zasahuje do obvyklých stravovacích návyků, by měla být prohovořena s lékařem. Obézní lidé by se neměli pokoušet hubnout během těhotenství a závažného akutního onemocnění.

Prevence

Včasná změna stravovacích návyků, pravidelný pohyb a případně lékařská a psychologická rada zabraňují tomu, aby se začínající lehká nadváha rozvinula v otylost.

Časté dotazy

V lidové mluvě se říká, že žrout se nenarodil, nýbrž byl vychován. Je to správné?

Do prvního roku života existuje úzká souvislost mezi psychickou vyrovnaností a potravou. V tomto období je obvykle napětí, nespokojenost či nechuť dítěte vyrovnávána nabídkou potravy. Dítě se také po jídle většinou uklidní. Dětské signály jsou ovšem mnohoznačné a záleží na matce či blízké osobě, zda rozpozná potřeby dítěte a přiměřeně na ně odpoví, nebo se omezí jen na přísun potravy. Z prvních „mozkových zápisů" vzniklých ze zkušeností dítěte s potravou se staly v pozdějším chování závažnými ty, které mohou být v extrémním případě převedeny na jednoduchého jmenovatele: „Jídlo překonává problémy". To může vyústit do přejídání.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události