Mykotická pneumonie

Mykotická pneumonie je akutní infekční zánět plic vyvolaný houbami. Mezi houbami rozlišujeme plísně a kvasinky. Plicní mykózy vznikají obvykle po vdechnutí rozmnožovacích buněk (spor) plísní, které se vyskytují v půdě a na rostlinách.

Nejdůležitějšími onemocněními jsou kokcidioidomykóza (původcem je Coccidioides immitis), blastomykóza (Blastomyces dermatitidis), histoplazmóza (Histoplasma capsulatum) a parakokcidioidomykóza (Paracocidioides brasiliensis).

Časté jsou také mykózy způsobené houbami Aspergillus, Candida a Cryptococcus, vyskytující se nejčastěji u nemocných se sníženou obranyschopností bez ohledu na její příčinu (nemoc nebo jako vedlejší účinek léčby, např. u pacientů s AIDS, po transplantaci orgánů užívajících tzv. imunosupresivní léčbu, u dlouhodobé antibiotické léčby). Mykotické nákazy jsou u nemocných po transplantaci orgánů nejčastější příčinou úmrtí pro infekci.

Kapitoly

Příznaky, průběh onemocnění

Kokcidioidomykóza se vyskytuje zejména na jihozápadě USA a v severním Mexiku a postihuje především zemědělské dělníky. Mikrob se vyskytuje v půdě a napadá primárně plicní tkáň. Inkubační doba je 7 až 28 dní. Onemocnění může být někdy zcela bez příznaků nebo se spontánně zhojit, jindy dojde k druhotné nákaze plic jiným mikrobem a onemocnění probíhá pod obrazem velmi závažné, někdy smrtelné choroby. U některých pacientů je zánět plic provázen kožní vyrážkou. Někdy přechází akutní plicní infekce do chronického stadia, které se může po několika letech zhojit nebo může nastat rozsev nákazy (tzv. diseminace) v celém organizmu. Diseminace nastane asi u 1 % pacientů s primárním plicním onemocněním; častější je u osob se sníženou imunitou a u osob tmavé pleti. Rozsev postihuje jakoukoli tkáň, včetně mozku, míchy, kůže a kloubů. Diagnózu potvrdí mikrobiologické vyšetření (mikroskopické vyšetření sputa, kultivace na živné půdě), serologické vyšetření potvrdí protilátky v krevním séru. Onemocnění se léčí nitrožilně podanými antimykotiky (tj. antibiotiky potlačujícími houbové infekce), nejvhodnější je amfotericin B, dále se podává ketokonazol a itrakonazol.

Histoplazmóza je obvykle bezpříznakové nebo relativně mírně probíhající plicní onemocnění. Vyskytují se také chronické formy a akutní diseminované onemocnění. Mikrob se vyskytuje v půdách obsahujících ptačí nebo netopýří trus, a k nákaze dojde vdechnutím spor. Onemocnění se trvale vyskytuje v některých oblastech východní části USA, kde postihuje až 95 % obyvatelstva. Plicní infekce probíhá většinou bez příznaků, někdy se pozoruje akutní chřipkové onemocnění s horečkou a dráždivým kašlem. Infekce pomine bez léčby a zanechá na rentgenovném snímku plic pouze drobná ložiska zvápenatění. Chronická forma postihuje především dospělé osoby; v plicích vznikají velké dutiny, podobající se postižení při plicní tuberkulóze. K závažné diseminované formě nemoci s postižením jater a sleziny dochází především u starých osob, v kojeneckém věku nebo u osob se sníženou imunitou. Diagnóza je stanovena mikroskopickým, kultivačním vyšetřením, kožním testem a průkazem protilátek v krevním séru. Nejvhodnějším lékem je také amfotericin B.

Blastomykóza je chronická infekce plic, jež se může šířit do dalších tkání, zejména na kůži a do kostí. Choroba se vyskytuje ve středozápadních státech USA a ve východní Kanadě. Onemocnění postupuje pomalu, zánět plic je obvykle mírný, ale pokud se neléčí, má špatnou prognózu. V 80 % případů je plicní zánět provázen chronickým kožním onemocněním. Pravděpodobně i u blastomykózy existují případy nemající zjevné příznaky. K nákaze dochází vdechnutím spor vyvolavatele v chladném vlhkém klimatu, místo přirozeného výskytu mikroba však ještě nebylo zjištěno. Postihuje nejčastěji muže ve věku 30 až 50 let. Blastomykóza se léčí amfotericinem B.

Parakokcidioidomykóza je chronická infekce postihující plíce, sliznice, kůži a mízní (lymfatický) systém. Pokud se neléčí, končí smrtelně. Mikrob proniká do těla plícemi. Onemocnění se vyskytuje nejčastěji ve vlhkých horských lesích Severní a Střední Ameriky, většinou na venkově u zemědělců ve věku 20 až 40 let. V mikroskopickém obraze je onemocnění charakterizováno tvorbou uzlíků zánětlivé tkáně (tzv. granulomů). Plicní zánět se obvykle spontánně zhojí. Nejnápadnějším projevem nemoci je infekční zánět sliznice ústní dutiny a nosu, provázený tvorbou vředů, a také kůže kolem úst a na nose. Postiženy mohou být i slezina, játra, střeva, nadledviny a mízní systém. Zjevným projevům nákazy předchází dlouhá bezpříznaková fáze. K léčbě se používá amfotericin B, ketokonazol nebo itrakonazol.

Kryptokokóza je infekční onemocnění vyvolané kvasinkou Cryptococcus neoformans. Nemoc postihuje mozek, ačkoli prvotní je postižení plic. Vyskytuje se sporadicky na celém světě, dnes je nejčastější u pacientů s AIDS (u nich v 10 % všech nakažených). Původce je normálně přítomen ve výkalech domácích i volně žijících ptáků po celém světě. Ptáci nejsou nemocní pravděpodobně pro vysokou tělesnou teplotu. Nákaza vniká do plic vdechováním. Onemocnění postihuje více muže než ženy. Projevy nemoci jsou zánět plic (pneumonie) a chronický zánět mozkových blan a mozku (meningoencefalitida), projevující se bolestmi hlavy a zvýšenou teplotou, následně poruchami psychiky, vidění a nakonec bezvědomím. Plicní zánět se obvykle zhojí spontánně.

Aspergilóza postihuje nejčastěji plíce, ale i vedlejší nosní dutiny a povrchové tkáně. Nejčastějším původcem je Aspergillus fumigatus. Těžký zánět plic s diseminací do vzdálených orgánů se objevuje zejména u osob se sníženou obranyschopností. Mikrob se vyskytuje zejména v tlejících rostlinách, např. v senu, a jeho spory jsou všudypřítomné. Mikrob roste v dýchacích cestách, ucpává je a typickým projevem je vykašlávání vláknitých aspergilových hmot. U osob s alergií po opakovaném vdechování houbových spor vznikne alergická alveolitida (zánět plicních sklípků), projevující se dušností, horečkou a únavou. Opakovaným kontaktem s aspergilami dojde nevratnému poškození plic; příkladem je tzv. plíce sládků, vyskytující se u pivovarských dělníků pracujících s ječmenem, na němž se během skladování vytvořilo hojně spor. Jestliže mikrob osídlí již vytvořené (často tuberkulózní) dutiny v plicích a množí se v nich, vznikne tzv. aspergilom; je vyplněn vláknitými houbovými hmotami a ohraničen vazivovou stěnou. Pacienti s aspergilomem nemusejí mít žádné příznaky, nebo mají jen mírný kašel. Komplikací aspergilomu může být hemoptýza (krvácení do dýchacích cest s vykašláváním krve), když dojde k nahlodání plicní cévy. Tzv. invazivní aspergilóza se vyskytuje u osob se sníženou imunitou. V plicích dochází k rozsáhlému rozpadu tkáně, mikrob proniká do cév a vyvolává tvorbu krevních sraženin (trombů). Tyto infikované tromby jsou roznášeny krevním oběhem do vzdálených orgánů, zejm. do ledvin, srdce a mozku. Invazivní aspergilóza má špatnou prognózu a často je smrtelná. Ke stanovení diagnózy aspergilózy přispívá mikroskopické vyšetření sputa, kultivační vyšetření, kožní testy u alergické formy nemoci a serologické vyšetření prokazující protilátky v krevním séru.

Alergická aspergilóza se léčí kortikoidy (hormony se silným protizánětlivým účinkem, např. prednisonem). Aspergilom je nutné odstranit chirurgicky. Při invazivní aspergilóze je nejvhodnějším lékem amfotericin B.

Kandidóza je infekční onemocnění vyvolané kvasinkou Candida albicans. Kvasinka je součástí mikrobiálního osídlení kůže a sliznic asi u 20 % populace. Frekvence nosičství se zvyšuje věkem, častější je u hospitalizovaných pacientů. Při zásahu do normálního bakteriálního osídlení organizmu např. antibiotiky nebo při snížení celkové odolnosti nemocí, léčbou kortikosteroidy (např. prednisonem) nebo imunosupresivy (léky snižujícími obranyschopnost, např. po transplantaci orgánů) přerůstají kvasinky ostatní mikroby a způsobují infekční onemocnění. Kvasinky mohou kromě častých povrchových infekcí kůže a sliznic vyvolat také celkové infekce, buď postihující jednotlivé orgány a tělní krajiny (močové ústrojí, játra, ledviny, srdeční chlopně, mozkové pleny, břišní dutinu) nebo spojený se sepsí („otravou krve“). Plicní infekce jsou u kandidózy poměrně vzácné.

Pneumonie vyvolaná pneumocystis carinii: Pneumocystis carinii je mikrob považovaný za houbu, ačkoli jeho chování a citlivost k antibiotikům ho spíše řadí k prvokům. Původně byl popsán jako původce atypické pneumonie u podvyživených kojenců, ale do popředí zájmu se dostal jako častý původce zánětu plic u pacientů s poruchami buněčné imunity, především u nemocných s AIDS, a také u osob se zhoubnými chorobami krevních buněk (např. leukémií) nebo po imunosupresivní léčbě.

Nejčastějšími příznaky jsou horečka, dušnost a suchý dráždivý kašel. Na rentgenovém snímku plic jsou typicky oboustranná zastínění centrálně blízko plicní stopce (hilu). V tepenné krvi je snížen tlak kyslíku. Diagnóza je potvrzena mikroskopickým vyšetřením; mikroby však nejsou přítomny ve sputu a k průkazu je nutno vyšetřit bronchoalveolární laváž (výplach získaný při bronchoskopii - vyšetření dýchacích cest optickým přístrojem) nebo vzorek plicní tkáně získaný napíchnutím jehlou přes stěnu průdušnice, hrudní stěnu, popř. chirurgickým výkonem při otevření pohrudniční dutiny.

Nejúčinějším lékem je kotrimoxazol (preparát Biseptol), u nemocných s AIDS však má nepřijatelné vedlejší účinky (kožní vyrážky, pokles počtu bílých krvinek, horečka). Alternativním lékem vhodným pro pacienty s AIDS je pentamidin, který se podává rozprašovačem do plic. Tím se sníží vedlejší účinky na minimum; při nitrožilním podání pentamidinu se totiž vyskytují velmi těžké nežádoucí účinky včetně selhání ledvin, poškození jater, poklesu bílých krvinek, horečky, kožní vyrážky a podráždění žaludku, které mají 10 až 30 % úmrtnost. Při poklesu tlaku kyslíku v tepenné krvi podáváme kyslík a ve vhodných případech použijeme podpůrné dýchání přístrojem s použitím pozitivního přetlaku v dýchacích cestách na konci výdechu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Lenka4. 2. 2013 21:42:55
Dobrý den, omylem jsem před třemi dny vdechla prášek z outkovky pestré. Jaké mohou být následky? 3 hodiny po vdechnutí mi začala růst teplota (ke 40-ti stupňům), mám lehkou bolest na hrud, momentálně již bez teplot.. Může to spolu souviset nebo jde o náhodu? Děkuji za odpověď.
0
2Jura 6817. 4. 2013 9:01:02
Dobrý den,jaké nebezpečí hrozí při vdechnutí prachu z holubího trusu.
Děkuji.

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události