Molluscum contagiosum

moluska, molusky

Jako onemocnění molluscum contagiosum se označuje infekce vyvolaná virem ze skupiny pox – virů.  Toto onemocnění je charakterizované výskytem hladkých, voskovitých papul barvy kůže  ( jako papula se označuje pupen - tj. malá kožní prominence do velikosti o průměru do jednoho centimetru ). Papule, které se vyskytují u pacienta postiženého onemocněním molluscum contagiosum, jsou v naprosté většině případů o průměru od dvou milimetrů do deseti milimetrů a jsou charakteristické  výskytem pupíkovité vklesliny v centru papuly. Obrovské ojedinělé moluskum může ale v některých případech dosahovat postupně až dvojnásobné nebo i trojnásobné velikosti, než jak bylo výše uvedeno. 

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Onemocnění molluscum contagiosum je vyvoláváno u pacienta jeho infikováním pox - - virem. Přenos této infekce se děje přímým kontaktem nemocného se zdravým jedincem, často se jedná o kontakt venerický ( tedy sexuálním přenosem ). Infekciozita ( tedy schopnost přenosu onemocnění z jednoho jedince na druhého ) je velice variabilní ( tedy v jednotlivých konkrétních případech je nakažlivost tohoto onemocnění různá ).

Chorobopis

Papuly, které jsou charakteristické pro onemocnění molluscum contagiosum, se mohou objevit u postiženého  pacienta na kůži kdekoliv po celém těle. Velmi často se tyto papuly vyskytnou u nemocného ve formě četných drobných papul v genitální a pubické oblasti ( pubická oblast neboli oblast ohanbí, tedy krajina ve stydké oblasti, týkající se vnějších pohlavních orgánů, jedná se o krajinu genitálií, třísel a někdy i oblast horních částí stehen ). Takováto postižení v naprosté většině případů nevyvolávají postiženému jedinci žádné obtíže, jestliže se ovšem sekundárně neinfikují. V celé řadě případů se tak mohou u nemocného přítomná ložiska postižení onemocněním molluscum contagiosum zjistit teprve až, když je pacient vyšetřován pro podezření na onemocnění jinou venerickou ( tj. pohlavně přenášenou ) chorobou. Onemocnění molluscum contagiosum se může šířit autoinokulací ( označení autoinokulace vychází z řeckého slova autos = sám, a inoculatio = očkování, a znamená rozšíření infekce nacházející se v organismu na jiné místo ), ale po několika měsících se může také i spontánně vyhojit. Četná moluska mohou být obkroužena ekzematickou dermatitidou ( tj. zánětem kůže ), a sice hlavně u malých dětí postižených onemocněním molluscum contagiosum. Příčina zánětu kůže ( tj. ekzematické dermatitidy ) v okolí molusek není známa.

Rozpoznání / vyšetření

Stanovení správné diagnózy postižení nemocného onemocněním molluscum contagiosum je založeno na pečlivém fyzikálním vyšetření pacienta lékařem, při kterém lze identifikovat výskyt charakteristických papul ( tj. molusek ). Tyto papuly se velmi snadno diagnostikují pro nález centrální pupíkaté nebo protáhlé vkleslinky, která je vyplněná polopevnou bělavou hmotou. V této hmotě po obarvení podle Giemsy můžeme prokázat výskyt četných velikých buněk obsahujících inkluze, tzv. molusková tělíska. Je možné v některých případech u pacientů postižených onemocněním molluscum contagiosum najít také i molusková tělíska samotná.

Léčba

Léčení pacienta trpícího onemocněním molluscum contagiosum, jestliže má být úspěšné, vyžaduje v naprosté většině případů zničení každého jednotlivého ložiska postižení. Ke zničení těchto ložisek se používá buďto zmrazení nebo je můžeme zničit odstraněním centrálního čepu papuly jehlou nebo extraktorem komedonů ( tedy odstraňovačem komedonů, komedon je výsledkem defektní keratinizace kůže, může se vytvořit na různých místech na těle jedince, jedná se v podstatě o chlupový folikul patologicky naplněný odumřelými kožními buňkami, které by za normálních okolností měly být z kůže odloučeny ). Centrální čep papuly také můžeme zničit špičkou jemného skalpelu.

Další metodou, kterou můžeme u pacienta zlikvidovat ložiska postižení onemocněním molluscum contagiosum, je použití kantaridinu, podobně jako se to využívá u postižení jedince obyčejnými bradavicemi. Zpravidla se k tomuto účelu využívá 0,7 procentní lék kantaridin v plastickém kolodiu. K nanášení léku kantaridinu lékař používá aplikátor s velice jemným špičatým koncem, a nanáší jím přípravek, přičemž se pečlivě vyhýbá normální kůži. Tekutý přípravek nanese lékař vždy na postižené místo až po vyschnutí předchozí podané dávky, a sice dvakrát až třikrát po sobě v jednom sezení. Po nanesení léku kantaridinu na ložisko postižení, se toto místo o 5 až 10 minut později přikryje okluzí páskou, která se ponechává na místě až 7 hodin.

Jestliže je to nezbytné, může se celá výše uvedená léčebná procedura za 1 až 2 týdny opakovat. ( Upozornění – kantaridin by neměl být dáván nikdy přímo pacientům do ruky, aby se léčili doma sami ).

Účinky

Spolu s heřmánkem patří jitrocel mezi naše nejznámější léčivky. Doporučujeme jej užívat především při onemocnění horních cest dýchacích, jako je chronický zánět průdušek, astma a další, ale pomohu také při trávicích obtížích a zácpě. Domácí léčitelství přikládá jitrocelové obklady i na ekzémy, spáleniny či zanícené rány, někdo z čerstvého jitrocele vymačkává dokonce šťávu, aby tím hojení ran urychlil. Tento postup však nedoporučujeme, neboť zvyšuje riziko infekce.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události