Močový měchýř neurogenní

Jedná se o poruchu funkce močového měchýře, která je důsledkem buď vrozené abnormality, nebo také traumatu anebo určitého patologického procesu postihujícího mozek, míchu nebo lokální nervové  zásobení močového měchýře a jeho vývodné části. 

Vzhledem ke komplexnosti a variabilitě neurogenní dysfunkce močového měchýře je klinická klasifikace obtížná. Nicméně s ohledem na terapii je důležité rozlišení mezi postižením typu hypotonického ( tj. ochabnutí ) a typu spastického ( tj. zvýšeného napětí ) neurogenního močového měchýře. Vrozené defekty míchy jsou obvykle spojeny s postižením typu hypotonického neurogenního měchýře, naproti tomu u získané formy postižení  může docházet  progresivně jednak k hypotonii ( tedy k ochabnutí ), tak ale také k hypertonii ( tj. ke zvýšenému napětí ) močového měchýře.

Neurogenní dysfunkce močového měchýře, která se rozvíjí v důsledku akutního poškození míchy, má na počátku charakter hypotonický a trvá buď několik dní, ale také týdnů nebo i měsíců ( jedná se o tzv. šokovou fázi ). V pozdější fázi postižení se stává močový měchýř permanentně spastický nebo hypotonický.

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Za normálních podmínek je močení výslednicí komplexní interakce činnosti hladkého svalstva ( tedy svalstva, které není kontrolovatelné lidskou vůlí ), dále svalstva kontrolovaného vůlí a mozkové inhibice (  tj. potlačení řízené mozkovou kůrou ) a činnosti autonomního nervstva. Vrozené neurogenní poruchy močového měchýře mohou být způsobeny následujícími abnormalitami: myelomeningokélou ( tj. vrozeným výhřezem částí míchy i s jejími obaly z páteřního kanálu ven ), syndromem filum terminale ( tj. poruchou funkce konečné části míchy – tedy tenkého provazce vycházejícího od hrotu conus medullaris míchy ), ale také jinými poruchami míchy včetně poruchy části míchy označované jako tzv. cauda equina ( tj. souboru bederních a křížových kořenů míšních nervů ).

Nejčastější příčinou těžké neurogenní dysfunkce močového měchýře je postižení míchy, které je spojené s následnou paraplégií ( tj. oboustrannou obrnou – tedy ochrnutím – končetin ) nebo s kvadruplégií ( tedy s ochrnutím všech čtyř končetin  ) jako důsledek transverzální myelitidy ( tj. zánětu postihujícího míchu v celém průřezu ) nebo příčného protětí celého průsvitu míchy. Patologické procesy, které mohou podmínit neurogenní dysfunkci močového měchýře   ( a to jak hypotonickou – spojenou s ochabnutím stěny měchýře, tak také hypertonickou, spojenou se zvýšeným napětím stěny měchýře ) jsou  následující onemocnění: syfilis, diabetes mellitus, mozkové nádory a také jiné maligní ( tedy zhoubné ) nádory, cerebrovaskulární příhody ( tj. cévní postižení mozku ), ruptura intervertebrální ploténky ( tj. prasknutí meziobratlové ploténky ), demyelinizační nebo degenerativní nervové choroby jako jsou sclerosis multiplex nebo amyotrofická laterální skleróza.

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Chorobopis

Neurogenní dysfunkce močového měchýře se může projevovat jako částečná nebo kompletní retence ( tj. zadržování ) moči, ale také naopak jako inkontinence ( tj. neschopnost udržet moč v močovém měchýři ) nebo jako časté močení. V chronické fázi, kdy vyprazdňování močového měchýře je dlouhodobě neadekvátní a i po vymočení zůstává v měchýři určité množství moči, dochází často ke komplikující močové infekci. V důsledku imobilizace ( tj. nemožnosti pohybu ) se v organizmu postupně uvolňuje vápník z kostí a dochází k jeho zvýšenému močovému vylučování. Při současně probíhající močové stáze ( tedy zadržování moče v močovém měchýři ) tak probíhá v moči krystalizace kamenů. Také komplikující močová infekce je v těchto případech velmi častá. Při akutním postižení míchy se objevuje tzv. „šokový močový měchýř“, který je atonický ( tj. ochablý ) a velmi rozepjatý, přičemž může docházet k samovolnému kontinuálnímu odkapávání moči. Při poruchách dolní části míchy  ( tedy míchy sakrální – tj. křížové a lumbální – tj. bederní ) se stává močový měchýř hypotonický v průběhu několika málo týdnů. Při poruchách horní části míchy  ( tedy části hrudní a krční ) dochází  naopak k rozvoji automatického nebo někdy sporadicky reflexního močového měchýře, který může být vyprazdňován spontánně ( v důsledku určitých somatických – tedy tělesných – podnětů ). Efektivnost vyprazdňování závisí na uretrální rezistenci ( tj. odporu močové trubice ). Kontraktura krčku močového měchýře je častá zvláště u spastického neurogenního měchýře. Vezikoureterální reflux ( tj. zpětné proudění moči z močového měchýře zpět do močovodů ) a následné postižení funkce ledvin mohou být důsledkem jakékoliv vrozené nebo získané formy neurogenního měchýře. Onemocnění může být spojeno také s dyssynergií sfinkterů ( tj. s nekoordinovaným pohybem svěračů močového měchýře ).

Rozpoznání / vyšetření

Tzv. seriografická vyšetření, jako například intravenózní vylučovací urografie ( tj. rentgenové vyšetření močového systému pomocí nitrožilního podání rentgenkontrastní látky ), ultrasonografie ( tedy ultrazvukové vyšetření ), cystografie ( tj. rentgenové vyšetření močového měchýře pomocí podání rentgenkontrastní látky přímo do močového měchýře ) a uretrografie ( tedy rentgenové vyšetření močové trubice pomocí vylučované rentgenkontrastní látky ) pomáhají prokázat močové kameny a určit anatomické změny a jejich eventuální progresi vznikající jako důsledek neurogenní dysfunkce močového měchýře. Cystouretroskopie ( tj. přímé endoskopické vyšetření močového měchýře a močové trubice ) umožňuje zjistit stupeň obstrukce ( tj. blokády ) ve vývodné části měchýře. Sériografické cystometrogramy ve fázi zotavení hypotonické paralýzy ( tj. chabého ochrnutí ) močového měchýře poskytují obraz o jeho funkční kapacitě. Na podkladě těchto nálezů je pak možné učinit návrh vhodné rehabilitační terapie. Užitečné informace mohou také poskytnout vyšetření močového proudu, sfinkterová elektromyografie ( tj. vyšetření zaznamenávající činnost svalových elektrických impulzů ve svěračích močového měchýře ) a profilování uretrálních tlaků   ( tj. tlaků v močové trubici ).

Léčba

Při hypotonické paralýze močového měchýře ( tj. při chabém ochrnutí měchýře ) v souvislosti s akutním poškozením míchy je potřeba zajistit okamžitou kontinuální katétrovou drenáž ( tj. trvalý odvod moče z močového měchýře cévkou ) nebo periodickou intermitentní katetrizaci ( tj. opakované pravidelné přerušované vyprazdňování moče z močového měchýře ) cévkou.  Tímto postupem se zabrání přeplnění močového měchýře s následnou močovou infekcí a poškozením detrusoru ( tj. svalu vypuzovače ) močového měchýře.

Dlouhodobý léčebný postup: Nemocní, u kterých se vyvinul automatický nebo reflexní měchýř, mají zaváděnou kondomovou katétrovou drenáž. Přetrvávající moč, která trvale zůstává v močovém měchýři, a kontraktury ( tj. křečovité stahy ) dna močového měchýře někdy vyžadují u mužů transuretrální resekce ( tj. odstraňování částí močového měchýře operačním přístupem přes močovou trubici ) prováděné při jedné operaci nebo postupně při provádění více následných operacích nebo vyžadují provedení incize ( tj. rozříznutí zevního sfinkteru – tedy zevního svěrače – močového měchýře ), aby se minimalizovalo močové reziduum ( tj. zbytková moč v močovém měchýři ) a zlepšilo vyprazdňování moče z močového měchýře. Léčebná metoda s využitím elektrické stimulace ( tedy dráždění ) močového měchýře, sakrálních nervů a oblasti míchy zatím bohužel nepřekročila experimentální rámec.

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Farmakologická intervence ( tedy podávání léků ) může zlepšit jímací kapacitu močového měchýře, schopnost jeho vyprazdňování a ovládání. Spasticita detrusoru ( tj. křečovitý stah svalu vypuzovače ) a nevědomé kontrakce ( tedy stahy stěny močového měchýře ) mohou být zlepšeny nebo i zcela odstraněny podáváním léků se spasmolytickým nebo anticholinergním účinkem. Nežádoucími účinky jsou však přitom často sucho v ústech a zácpa. Mezi podávané léky patří oxybutinin chlorid v dávce 5 miligramů, dále imipramin hydrochlorid v dávce 50 miligramů a také propanthelin bromid v dávce 15 miligramů, vše 2 až 4 krát denně ( toto dávkování je určeno pro dospělé pacienty ). Dyssynergie sfinkteru ( tj. nekoordinovaná funkce svěrače ) může dobře odpovídat na podání léku doxazosinu mesylátu v dávce 1 miligram podávané 1 až 2 krát denně. Nežádoucím účinkem bohužel bývá posturální hypotenze ( tedy nízký krevní tlak projevující se ve vzpřímené poloze těla ). Nejčastěji předepisovaným léčebným preparátem na hypotonii detrusoru ( tedy na ovlivnění ochabnutí svalu vypuzovače močového měchýře ) u dospělých pacientů je lék bethanechol chlorid v dávce 50 miligramů podávané 2 až 4 krát denně. Medikace vede k parasympatické stimulaci ( tj. k dráždění vegetativního parasympatického nervstva ). Zvýšená možnost kontroly sfinkteru ( tedy svěrače ) močového měchýře je někdy umožněna podáváním takových léků jako jsou fenylpropanolamin a imipramin.

Permanentní močový katétr ( tedy trvale zavedená cévka do močového měchýře ) je však v některých případech nezbytnou nutností a je lépe tolerován ženami jako pacienty. U mužů vede zpravidla trvale zavedená cévka k častým zánětům močové trubice, dále také k periuretritidám ( tedy k zánětům v bezprostředním okolí močové trubice ), eventuálně i k tvorbě abscesů ( tj. dutin ve tkáních, které vznikly jejich zánětlivým rozpadem a které jsou vyplněné hnisem ) a močových píštělí. Intermitentní katetrizace ( tedy opakované přerušované zavádění cévky do močového měchýře ), a to především formou tzv. autokatetrizace ( tj. samozaváděním cévky pacientem ), je indikována v těch případech, kdy je snáze proveditelná než zavedení permanentního močového katétru ( tedy trvalé močové cévky ). Permanentní vyvedení moče je používáno u naprosté většiny nemocných s vrozeným ( tedy tzv. kongenitálním ) nebo i získaným neurogenním močovým měchýřem, pokud hypotonie ( tedy ochablost ) stěny měchýře dlouhodobě přetrvává a je navíc přítomen i reflux – tedy zpětné pronikání moče z močového měchýře do močovodu ( v tomto případě existuje veliké nebezpečí poškození horních partií močového traktu ). 

Také je používána trvalé vyvedení moče  v takových případech, kdy spasticita ( tj. křečovité stahy ) nebo kvadruplegie ( tj. ochrnutí všech čtyř končetin ) zabraňují použití jak trvalé, tak i intermitentní drenáže moče katétrem zavedeným močovou trubicí do močového měchýře. Permanentní vyvedení moče z dolních močových cest je nezbytné někdy realizovat pomocí vytvoření ileálního nebo kolonického konduitu ( tedy konstruování sběrného kolektoru moče – tj. vytvoření nového náhradního močového měchýře s pomocí části tenkého střeva nebo také pomocí části tlustého střeva ). Permanentní suprapubická cystostomie ( tj. trvalá drenáž močového měchýře nad stydkou krajinou ) umožňuje trvalé odvádění moče u některých nemocných, a perkutánní vezikostomie ( tj. drenáž močového měchýře přes kůži přes břišní stěnu ) se zevním vývodem moče bez nutnosti zavedení cévky přes močovou trubici může být vhodnou metodou pro nemocné, kteří nemají poškozené horní močové cesty. Jako řešení nezbytnosti permanentního vyvádění moče není doporučováno provedení ureterosigmoideostomie ( tedy nové vyústění močovodů do esovité kličky – tj. colon sigmoideum – tedy do konečné části tlustého střeva ), protože většina pacientů s neurogenním dysfunkčním močovým měchýřem obvykle ztrácí také kontrolu nad rektálním sfinkterem ( tedy svěračem konečníku ).

Prognózu pacienta s  neurogenním močovým měchýřem mohou významně ovlivnit kontinuální monitorace ledvinových funkcí, eventuálně probíhající močové infekce, příjem tekutin, časté ambulantní kontroly, častá výměna močových katétrů a eventuálně i míst  zavádění těchto katétrů a také omezení příjmu vápníku v potravě k zabránění tvorby konkrementů. Přestože úplný návrat funkce neurogenního močového měchýře je jen velmi málo pravděpodobný, k dosažení alespoň částečného zlepšení funkce močového měchýře musí probíhat dlouhodobá a komplexní rehabilitace. U vybraných nemocných lze uvažovat o chirurgickém výkonu s cílem vytvořit arteficiální sfinkter ( tj. uměle vytvořený svěrač, který by uzavíral močový měchýř ) k ovládání močové kontinence ( tedy k zajištění udržení moče v močovém měchýři).

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události