Mnohotná skleróza

      Mnohotná skleróza (MS) je chronickým autoimunitním onemocněním nervového systému. Přichází jako blesk z čistého nebe a často napadá mladé lidi. Diagnóza bývá pro pacienta velkým šokem, bezděky se vynoří v médiích často uveřejňovaný obrázek člověka připoutaného na invalidní vozík. MS zatím není vyléčitelná. Přece je tu však naděje. V posledních letech byla vyvinuta řada účinných léků, které mohou průběh nemoci výrazně zmírnit.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

      Mnohotná (případně „mnohočetná“) skleróza (MS) spočívá v útoku imunitního systému na ústřední nervový systém. Vlastní obranné buňky a protilátky napadají ochranné obaly, které obklopují jednotlivé nervy v mozku a míše (myelinová pouzdra). Dojde k postupnému obnažení nervů a z toho plynoucím poruchám jejich vodivosti. Název MS vychází z toho, že v četných roztroušených ohniscích poškozené nervové tkáně (plakách) dochází k zánětu a později k následnému zjizvení (skleróze). Projevy MS jsou velmi mnohotvárné. Podle toho, v které části nervového systému plaky vzniknou, dochází k nervovým výpadkům, které se projevují jako poruchy zraku, pohyblivosti, citlivosti na dotyk, narušení činnosti močového měchýře atd. Jednotlivá akutní vzplanutí (ataky) MS se vyskytují často po infekčních onemocněních.
      MS obvykle začíná v rané až střední dospělosti, náhodně se však vyskytne již ve školním věku. Ženy bývají postiženy častěji než muži. MS je se 70 - 110 případy na 100.000 obyvatel vůbec nejrozšířenějším chronickým nervovým onemocněním. Choroba není nakažlivá, její vlastní příčina ještě není vyjasněná. Možná vzniká MS v dětském nebo adolescentním věku po virovém onemocnění, které následně (i po delší době) spustí ve spolupráci s dalšími faktory mechanismy samotného onemocnění. MS má nápadné geografické rozdělení: vyskytuje se převážně v mírném klimatickém pásmu, zvláště mezi 40. a 60. stupněm zeměpisné šířky.
      Silně postižena je Skandinávie, v tropických oblastech je naproti tomu výskyt MS nízký. Na rozvoji nemoci se zřejmě podílí i genetická výbava, protože případy onemocnění se v některých rodinách hromadí, případně se vyskytují u obou dvojčat.

Průběh

      Zcela nečekaně se vyskytnou nervové poruchy jako brnění prstů, nedoslýchavost, svědění kůže, bolestivé stavy a poruchy pohyblivosti. Prvními znaky může být také klopýtání nebo nejistota při chůzi či stání. Velmi často začíná onemocnění jedno- či oboustranným zánětem zrakových nervů, který vede k akutním poruchách zraku a projevuje se např. dvojitým viděním. Pozorováno bývá také brnění očních svalů. Pro postižení vegetativního (útrobního) nervového systému kromě toho dochází k poruchám činnosti močového měchýře nebo konečníku. To vše může po zhojení akutního ohniska mozkového zánětu opět zmizet anebo také zůstat - více či méně výrazně - zachováno.
      MS probíhá v rozličných formách: Nejčastější forma MS (s asi  80% podílem) probíhá nárazově (v atakách), při nichž vznikají nová ohniska zánětu a výše popsané znaky nemoci v opakujících se aktivních fázích. V přestávkách mezi těmito fázemi, trvajícími týdny, měsíce i roky, se může tvorba plaků zpomalit a nastat zlepšení mnoha neurologických poruch a příznaků. V nepříznivě probíhajících trvale progredujících případech, jež jsou na štěstí vzácnější, se plaky vytvářejí trvale a nemoc se postupně zhoršuje. V průběhu několika let dochází u mnoha pacientů vinou hromadících se nervových poruch k přibývajícímu omezení běžné každodenní práce. Každý pacient s MS ovšem nekončí na invalidním vozíku.
      Těžký průběh, vedoucí v průběhu několika málo let k závažným problémům, se vyskytuje pouze u přibližně 5% nemocných. Naproti tomu u přibližně  20% pacientů probíhá MS vyloženě mírně, a ani po mnoha letech k žádným omezením běžného života nedochází. Těžší průběh mívají většinou ty vzácnější formy MS, které se od počátku vyskytují bez jakýchkoli klidových fází (primární chronická postupující MS) nebo které po počátečních nárazových příznacích začnou probíhat nepřetržitě (sekundární chronická postupující MS). Stupeň onemocnění je možné určit podle různých lékařských stupnic.
      V těch případech, kdy je výskyt akutních příznaků nemoci na dlouho zmírněn, může postižený po léta vést běžný život tak, jak byl zvyklý. Mnoho pacientů je kupříkladu ještě po mnoha letech po propuknutí nemoci zaměstnáno. Jsou-li příznaky výrazné a/nebo se jejich tvorba nezpomaluje, případně se často opakují akutní ataky, může dojít k závažným poruchám, např. k poruchám pohyblivosti, nestabilitě při stání a chůzi (ataxie), které mohou dospět až k úplné neschopnosti chůze. Mnoho běžných každodenních aktivit je pak omezeno, jsou možné pouze po určitou dobu a pouze s pomocí. Takoví pacienti musejí svůj život přizpůsobit svým tělesným možnostem.
      V těžkých případech se může stát nutným včasné přeškolení nebo odchod ze zaměstnání. Nemožnost předpovědět průběh nemoci vyvolává u řady nemocných - a také u jejich příbuzných - nejistotu a strach. Rozhodující vliv na pozdější život má kromě zátěže samotným onemocněním také stav pacientovy mysli a jeho vůle zůstat aktivní. Při užití moderních léčebných možností bývá délka života od začátku nemoci odhadována na více než 25 let, u nezhoubných forem pak žádná hranice neexistuje.

Rozpoznání/vyšetření

      MS je jedním z onemocnění, která se ve svém počátku obtížně diagnostikují, neboť všechny příznaky mohou být způsobeny také jinými nemocemi a první ataky mohou samovolně ustoupit. Po podrobném prozkoumání údajů o nemocném před chorobou (anamnéza) následuje mnoho tělesných vyšetření, především pohyblivosti a zrakových schopností. K tomu se připojují technické vyšetřovací metody, jako je vyšetření rychlosti vedení nervy (elektroneurografie), sledování elektrických proudů v mozku (somatosenzibilně, vizuálně a akusticky evokované potenciály), počítačová tomografie a jiné. Za základní soudobou zobrazovací diagnostickou metodu je považována magnetická rezonance, s jejíž pomocí je možné zjistit i nejmenší ložiska porušené činnosti buněk v mozku. K podepření diagnózy MS se také zkoumá přítomnost určitých bílkovin (imunoglobulinů) v mozkomíšním moku (likvoru).

Léčba

      Celkově platí, že omezení stresu a vkládání klidových fází do tělesných i duševních aktivit účinkuje příznivě na průběh choroby. Nikotin, alkohol a jiné omamné prostředky by měly být pokud možno vyloučeny. Nápravná cvičení přispívají k účinnosti léčby. Pro tělesnou i duševní aktivitu platí: má být přiměřená, vyčerpávající přemáhání je zapovězeno!
      Lehčí projevy a příznaky se mohou lepšit také zcela bez léčby. Za běžných oklností je standardní léčbou akutních projevů MS několikadenní podávání vysokých dávek protizánětlivých kortikosteroidů, které je ve velmi mnoha případech účinné. Dlouhotrvající léčba kortikosteroidy ve stabilní fázi však není doporučována, aby se zamezilo nežádoucím vedlejším účinkům. V posledních letech byla  vyvinuta řada nových léků, které dokáží potlačit imunitní reakce proti vlastní nervové tkáni, dlouhodobě snížit výskyt akutních projevů a částečně resp. dočasně také zbrzdit progresi onemocnění..
      K těmto takzvaným imunomodulátorům patří např. beta-interferony (s podskupinami 1a a 1b), glatirameracetát (dříve nazývaný kopolymer-1) a nitrožilně injikované imunoglobuliny. Všechny tyto léky jsou nasazovány zejména u lehčích až středně těžkých forem onemocnění. V pozdějších pokročilých stadiích již nemusejí být účinné. Imunomodulační léky se řadí mezi léky první volby. Jsou ovšem drahé a mohou tak v určitých případech překročit možnosti zdravotnictví je hradit. V České republice jsou i nejdražší přípravky plně hrazeny zdravotními pojišťovnami, ale jen u pacientů, u nichž o nezbytnosti takové léčby rozhodli odborníci některého specializovaného centra pro MS.
      Vedle jmenovaných prostředků existuje ještě řada dalších léků, které mohou být v jednotlivých případech s úspěchem nasazeny. K těmto látkám se počítají imunosupresiva jako azatioprin, cyklofosfamid, metotrexát a mitoxantron. Doplňující metody ošetření spočívají v rozličných formách přírodní léčby nebo v takzvaných vnějších metodách. Tak se např. doporučují speciální diety, které spočívají ku příkladu ve vyloučení určitých částí jídelníčku jako jsou mastné kyseliny a/nebo v přísunu vitaminů a stopových prvků. Žádná z těchto metod nepředstavuje zásadní  průlom v léčbě, v jednotlivých případech se však zdají být získané zkušenosti pozitivní. Je nutné varovat před „zázračnými léčeními“, zvláště jsou-li spjaty s vysokými  náklady. Neslavným příkladem je maďarský zázračný prostředek „Beresovy kapky“, před nímž již před lety varovaly mezinárodní zdravotnické instituce, a který je pacientům v některých zemích přesto ještě stále nabízen.

Časté dotazy

      Mohu při mnohotné skleróze otěhotnět?
      Při onemocnění MS se těhotenství v zásadě nevylučuje. Nemoc by se však mohla zhoršit. Mělo by se také prozřetelně a bez iluzí zvážit, zda bude dostatek síly pro potřebnou péči o dítě. MS není přímo dědičná, ale přímí příbuzní mají zvýšenou pravděpodobnost, že také onemocní. Riziko onemocnění u dítěte s jedním nemocným rodičem se pohybuje okolo 3-5%.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události