Marburgská horečka

africká horečka

Marburgská horečka (neboli africká horečka) je horečnaté onemocnění řadící se mezi hemoragické (tedy krvácivé) horečky. Ty se vyznačují horečnatým průběhem s krvácením do kůže, sliznic a tkání, poruchou jaterních funkcí a vysokým procentem úmrtnosti. Marburgská horečka je často nazývaná jako nemoc zelených opic, protože byl v roce 1967 její výskyt poprvé objeven v Německu ve městě Marburg, kam byly z Ugandy v Africe k laboratornímu výzkumu dovezeny zelené opice (Cercopithecus aethiops), které s sebou přenesly virus vyvolávající toto onemocnění. Jedná se o velmi závažnou chorobu, která může končit smrtí nakaženého jedince do osmi dní od nákazy.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Původcem Marburgská horečky je Marburský virus, který patří mezi tzv. RNA viry do skupiny filovirů, mezi které se řadí i virus vyvolávající onemocnění Ebolou. Horečka Ebola a Marburgská nemoc jsou nejzávažnější ze všech hemoragických horeček a mají také nejhorší prognózu – z nemocných nakažených Ebolou umírá až 90 % a u Marburgské nemoci je to 80 %. Marburgský virus napadá primáty (u nich se nemoc může i projevit, a na nákazu umírají, a to zejména šimpanzi) a člověka.

Dalším přenašečem Marburského viru jsou afričtí netopýři (Rousettus aegypti), kteří při nákaze nikdy neonemocní. Virus Marburské krvácivé horečky se sporadicky vyskytuje v Africe, nákaza propuká náhle, podobně jako u Eboly. Nejpostiženější bývají státy jako Uganda, Zimbabwe, Demokratická republika Kongo, Keňa aj. Nákaza propuká často u pracovníků, kteří se dostávají do styku s netopýry. Virus se přenáší tělesnými tekutinami, tj. krví, potem, slinami, zvratky, stolicí, spermatem, a tím i nástroji, které jsou jim potřísněny. Virus se naštěstí nepřenáší vzduchem. Inkubační doba (tedy doba od nákazy do propuknutí onemocnění) je 2 až 21 dní. Jedná se o velmi závažná onemocnění, která jsou vysoce nakažlivá a při nákaze je proto nutné dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Virů, které způsobují hemoragické horečky, známe již velké množství a čas od času dojde k výskytu nového, do té doby neznámého viru, který většinou dostává jméno podle oblasti svého výskytu. Pro hemoragické horečky je totiž typické, že se vyskytnou jako sporadické onemocnění (tedy ojedinělý případ) či propukají v podobě malých lokálních epidemií postihující určitou oblast. Až na výjimky se oblasti výskytu nacházejí v tropických oblastech, a proto je velmi důležitá znalost této problematiky hlavně pro turisty směřující do rizikových oblastí. Ale nejen pro ně. Se současným obrovským nárůstem migrace obyvatelstva, turistického ruchu a dovozu zvířat existuje reálné nebezpečí zavlečení těchto chorob i do Evropy.

Chorobopis

Klinické příznaky u pacienta trpícího Marburgskou horečkou jsou velmi podobné projevům onemocnění Ebolou a objevují se asi okolo týdne po nákaze. Na začátku jsou příznaky onemocnění způsobeny výskytem virových částic v krvi (tzv. „virémie“) a jsou podobné jiným těžším virovým onemocněním. Toto počáteční (tzv. „prodromální“) období je charakterizováno vysokou teplotou, která je často provázena bolestí hlavy, bolestmi ve svalech, nevolností, závratěmi, pocity vyčerpání, zvracením a zimnicí. Po tomto počátečním stadiu se klinický obraz dále zhoršuje. Objevuje se kožní vyrážka, krvácení pod kůži, krvácení do trávicího traktu (to se projeví přítomností krve ve stolici) a případně krvácení z dalších tkání a tělesných dutin a sliznic. Po několika týdnech se část nemocných uzdraví, ale u velkého počtu nakažených dochází k dalšímu zhoršování stavu až k rozvratu vnitřního prostředí. Krvácivé projevy mohou vyústit ve vážné poškození vnitřních orgánů, především jater a ledvin. Často virus napadá současně i výstelku cév (tzv. endotel), a tím přispívá k rozvoji poruchy srážení krve. Krev se začne v krevních cévách a kapilárách nekontrolovaně srážet a vzniklé sraženiny ucpávají cévy a zastavují oběh krve ve tkáních. Současně dochází vyčerpáním srážecích krevních faktorů k jejich nedostatku a krev začne z cév naopak unikat (jedná se o stav tzv. diseminované intravaskulární koagulopatie). Rozvíjí se krvácení a šokový stav, které dále zhoršují stav nemocného. Pokud onemocnění dospěje do tohoto stádia, je již jen malá pravděpodobnost, že se pacienta podaří zachránit, u pacienta se začne projevovat porucha vědomí, agresivita a až bezvědomí, poté dochází k selhávání důležitých orgánů a smrti.

Rozpoznání/vyšetření

Diagnostika se běžně neprovádí. Ke stanovení správné diagnózy postižení pacienta Marburgskou horečkou vedou manifestní charakteristické klinické příznaky krvácivé horečky, které zjistí lékař při vyšetření postiženého jedince. Při příznacích hemoragické horečky je pacient vyšetřován ve specializovaných centrech, kde se eventuální přítomnost Marburského viru zjišťuje pomocí laboratorních vyšetření, jakými jsou imunologické testy v podobě ELISA, sérové neutralizace, PCR (PCR neboli polymerázová řetězová reakce, z anglického Polymerase Chain Reaction, je metoda rychlého zmnožení vybraného úseku DNA – tj. desoxyribonukleové kyseliny, kterou lze určit eventuální přítomnost například určitého viru). Dále je možné provést přímou izolaci a kultivaci Marburg viru z odebraných vzorků tělesných tekutin postiženého jedince.

Léčba

Účinná léčba Marburgské horečky v podstatě není možná, proti Marburgskému viru nemáme účinná antivirotika (tedy léky zabíjející příslušný virus) ani očkování. Základem léčby Marburgské horečky je tak podobně jako u všech krvácivých horeček pouze podpůrná terapie, která se snaží udržet a podpořit základní životní funkce organizmu nemocného. Spočívá v udržování parametrů vnitřního prostředí, dostatečné hydrataci (tj. v zavodnění organizmu), udržování objemu krve a dodávání potřebných iontů s cílem zabránit rozvratu organizmu pacienta. S tím souvisí protišoková opatření a někdy je dokonce nutná i umělá ventilace (tj. dýchání za pacienta pomocí dýchacího přístroje). Případné operační zákroky musí být používány velmi opatrně, protože je zde možnost zvýšeného krvácení. Nákaze Marburským virem je však možné se vyhnout dodržováním hygieny, vyhýbáním se možnostem nákazy (tj. vyhýbat se například kontaktu s nakaženými netopýry, ale také kontaktu s nakaženými lidmi a jejich tělesnými tekutinami). Je tedy nutné v přítomnosti nakažených jedinců Marburgskou horečkou nosit ochranné pomůcky, rukavice, speciální obleky aj. Těla zemřelých na nákazu Marburg virem je nutné okamžitě pohřbít.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události