Listerióza

Jedná se o infekční onemocnění vyvolané bakteriemi ze skupiny Listeria species. Projevy klinicky manifestní infekce, vyvolané těmito bakteriemi, se liší v závislosti na patogenezi ( jako patogeneze se označuje souhrn procesů, které jsou odpovědí organismu na poškození a které vedou ke vzniku nemoci a jejích projevů ), dále na lokalizaci infekce a také na věku nemocného.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Bakterie ze skupiny Listeriaceae jsou gram-pozitivní ( toto rozlišení je na základě jednoho ze základních barvení v mikrobiologii, při barvení podle Grama je bakteriální dělení založeno na různé stavbě bakteriální stěny ), neacidorezistentní ( tedy bakterie nejsou odolné vůči kyselinám ), neopouzdřené, nesporulující ( tedy nevytváří tzv. spory,  spora je forma bakterie, která jí slouží k dlouhodobému přežití za životu nepříznivých podmínek ), pohyblivé, fakultativně anaerobní ( tedy bakterie rostou lépe v přítomnosti kyslíku, ale dokáží růst i bez něho ), chladnomilné tyčky ( podle tvaru bakterie v mikroskopickém obraze ). Bakterie ze skupiny Listeriaceae se vyskytují prakticky po celém světe, a to jak v zevním prostředí, tak také ve střevě savců, ptáků, pavoukovitých a korýšů. Existují 2 rody, z nichž Murraya species jsou nepatogenní        ( tedy nevyvolávají klinicky manifestní infekce ) a Listeria species, které hemolyzují, tj. způsobují rozpad červených krvinek ( zejména se jedná o Listeria monocytogenes a jenom zřídka Listeria ivanovii a Listeria seeligeri ), mohou vyvolat onemocnění u lidí i četných domácích nebo volně žijících zvířat. Incidence onemocnění listeriózou ( což je statistický ukazatel, který ukazuje podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období, tedy nových případů onemocnění, a počtu všech jedinců ve sledované populaci ) je v USA 3 až 4 nové případy onemocněná listeriózou na každý jeden milión obyvatel za jeden rok, s nejvyšší nemocností u novorozenců a lidí ve věku nad 70 roků, se sezónními vrcholy v letních měsících v červenci a v srpnu. Nejméně ve dvou třetinách případů je vznik infekce usnadněn imunodeficitem ( tedy oslabením obranyschopnosti organizmu ). K získání nákazy dojde v naprosté většině případů alimentární cestou ( tedy požitím kontaminované potravy, zejména kontaminovaných mléčných výrobků nebo syrové zeleniny ). K snadnější nákaze přispívá i fakt, že Listeria monocytogenes je schopna přežívat a také se i dokonce množit též při teplotách běžných v chladničce. K nákaze může rovněž dojít přímým kontaktem, a sice z matky na dítě (  ať již v době těhotenství nebo v průběhu porodu ), dále u veterinárních lékařů při potratech infikovaného dobytka a u řezníků a pracovníků na jatkách, kde se porážejí nemocná zvířata.

Chorobopis

U dospělých pacientů je nejčastější formou onemocnění listeriózou meningitida ( tj. zánět mozkových blan ). Na rozdíl od ostatních meningitid bývá při onemocnění listeriózou až ve 20 procentech současně probíhající cerebritida ( tedy zánět mozkové tkáně v rozsahu od difúzní encefalitidy – tedy povšechného zánětu mozkové tkáně - až po abscesy – tedy tvorbu ohraničených ložisek s nahromaděným hnisem v mozku ). Jenom ve zcela ojedinělých případech je diagnostikována endokarditida - endokarditida je zánět endokardu ( endokard, též označovaný jako „nitroblána srdeční“, je vnitřní srdeční vrstva, která vystýlá srdeční dutiny ) charakterizovaný přítomností infekčních vegetací, tedy bývá zde trombus = krevní sraženina s mikroorganismy, na chlopňovém a/nebo nástěnném endokardu. Stejně tak se pouze zřídka objevuje tzv. tyfoidní forma listeriózy, která se klinicky projevuje bakteriémií ( tedy masivním zaplavením krevního řečiště pacienta bakteriemi ze skupiny Listeriaceae ) provázenou vysokou horečkou, přitom bez určité lokalizace potíží nebo příznaků. Tzv. okuloglandulární forma onemocnění listeriózou, u které je vstupní branou infekce do pacientova těla spojivka v oku, je charakterizována oftalmitidou ( tedy očním zánětem ) provázenou regionální lymfadenitidou ( tj. s místním zduřením spádových lymfatických uzlin ). Tato okuloglandulární forma listeriózy, jestliže je neléčená, může vést k bakteriémii ( viz výše ) a až k meningitidě ( tj. k rozvoji zánětu mozkových blan ). Jiná forma onemocnění listeriózou tzv. listeriová dermatitida ( tedy kožní zánět, který je způsobený listeriemi ) může být vyvolána přímým kontaktem s infikovanými tkáněmi při potratech. 

Rozpoznání / vyšetření

Podezření na onemocnění listeriovou infekcí vzniká již z pozorovaných manifestních klinických obtíží postiženého pacienta, ale pro přesné a správné stanovení diagnózy je nezbytná úspěšná izolace vyvolávajícího bakteriálního původce. O získaném podezření na listeriový původ infekce je potřeba informovat mikrobiologickou laboratoř, kam odesíláme odebrané vzorky k bakteriologickému vyšetření. Toto opatření je nezbytné proto, neboť může při odečítání výsledků kultivace mikrobiologem snadno dojít k záměně listerie za difteroidy ( jedná se o označení bakterií blízkých Corynebacterium diphtheriae, přitom některé z nich jsou považovány za oportunní patogeny ). U všech listeriových infekcí dochází po uplynutí 2 až 4 týdnů po propuknutí infekce ke zvýšení aglutinačních protilátek ve třídě IgG ( tj. imunoglobulínů ze skupiny G ), což lze prokázat laboratorním vyšetřením krve pacienta.

Léčba

K léčení pacientů postižených onemocněním listeriózou je potřeba přistupovat podle formy tohoto onemocnění, kterou nemocný trpí. K léčbě listeriové meningitidy ( tj. zánětu mozkových blan ) dospělých je vhodné nasadit antibiotikum penicilin G v dávce 75 tisíc až 100 tisíc jednotek na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta podávané nitrožilně každé 4 hodiny ještě po dobu 10 až 14 dnů po poklesu teplot. Pro léčení endokarditidy a listeriové sepse ( sepsis ze slova sepo = hnít je celková reakce organismu na infekci ) je účinné nasazení kombinace antibiotik penicilinu G ( který se podává každé 4 hodiny nitrožilně v dávce 75 tisíc až 100 tisíc jednotek na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta ) a tobramycinu ( který se podává nitrožilně v dávce 1,7 miligramů na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta každých 8 hodin ). Tato kombinace antibiotik se podává nitrožilně nemocnému ještě po dobu 4 týdnů po poklesu teplot. Pro léčení pacienta trpícího okuloglandulární formou listeriózy je doporučována léčba antibiotikem erytromycinem estolátem, který se podává v dávce 30 miligramů na jeden kilogram tělesné hmotnosti pacienta ve 4 denních dávkách po 6 hodinách ještě po dobu 1 týdne po poklesu teplot.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události