Legionářská nemoc

Legionella pneumophilla

Legionářská nemoc je akutní horečnaté onemocnění, které bylo poprvé popsáno u členů Americké legie ve Filadelfii v roce 1976. Jde o infekční onemocnění vyvolané bakterií Legionella pneumophilla. Následně byla do tohoto druhu bakterie zařazena řada příbuzných mikrobů a retrospektivní výzkumy zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.

Nejzávažnějším a zároveň nejčastějším projevem legionářské nemoci je pneumonie (zápal plic, zánět plic, pneumonitida), dalšími projevy infekce mohou být lehké chřipkové onemocnění bez postižení plic, záněty měkkých tkání (kůže, podkoží), popř. nemusí mít onemocnění žádné příznaky a projeví se jen přítomností protilátek v krevním séru.


Pneumonie při legionářské nemoci je akutní onemocnění plicní tkáně postihující zpravidla celý lalok (lobární pneumonie) nebo určité úseky laloku (segmentální nebo lobulární pneumonie), někdy bývá oboustranné postižení plic. Rozlišení vychází zpravidla z nálezů na rentgenovém snímku.


Legionářská nemoc představuje asi 1 až 8 % všech pneumonií a asi 4 % smrtících pneumonií. V ubytovacích zařízeních a hotelích je trvale vyšší výskyt nemoci (tzv. endemické oblasti). Většina případů nemoci je sporadická, s převahou výskytu v pozdním létě a začátkem podzimu. Přirozeným prostředím bakterie je voda: jezera, potoky a řeky; hlavními zdroji nákazy pro člověka jsou klimatizační zařízení nebo pitná voda ve společných sociálních zařízeních. Vzájemný přenos mezi osobami nebyl prokázán.


Onemocnění může vzniknout v kterémkoli věku, častější je u mužů středního věku. Rizikovými faktory jsou kouření, alkoholizmus, snížení obranyschopnosti, zejména účinkem hormonální léčby tzv. kortikoidy (např. Prednisonem).

Kapitoly

Subjektivní příznaky a objektivní nález

Obvyklá inkubační doba (doba od okamžiku nákazy do prvních příznaků) je 2 až 10 dní. Typickým příznakem je vysoká horečka, někdy pozorujeme relativně pomalý tep, neodpovídající výši tělesné teploty. Většina pacientů má v počáteční fázi nespecifické příznaky podobající se chřipce - nevolnost, bolesti hlavy a svalů. Objevuje se kašel, který je zpočátku dráždivý, později tzv. produktivní s vykašláváním hlenovitého obsahu (tzv. sputa) . Častým doprovodným příznakem je průjem. Méně časté jsou poruchy duševního stavu jako zmatenost, otupělost nebo blouznění.

Pomocná zobrazovací a laboratorní vyšetření

Na rentgenovém snímku hrudníku je zpočátku přítomen obvykle jednostranný skvrnitý stín v rozsahu plicního laloku nebo jeho úseku (segmentu). Jak onemocnění pokračuje, u mnoha pacientů se vyvine oboustranné postižení. Při těžkém zánětu dochází k destrukci plicní tkáně a vytvoření abscesu (ohraničeného ložiska hnisu), který se na snímku projeví projasněním se zahuštěnou plicní tkání v okolí, někdy s viditelnou hladinou tekutiny uvnitř abscesu. Relativně častý je výpotek v pohrudniční dutině, charakterizovaný na snímku zastřením, jehož charakter závisí na poloze nemocného a poddajnosti plíce; obvykle obklopuje dolní část plíce a ubývá směrem vzhůru.

Většina pacientů má mírně zvýšený počet bílých krvinek (leukocytů) v periferní krvi. V biochemickém vyšetření krevního séra často prokazujeme sníženou hladinu sodíku a zvýšené jaterní tesy. Občas je přítomna krev v moči, obvykle jen mikroskopicky.

U nemocných s duševními poruchami vyšetřujeme mozkomíšní mok a u nemocných s průjmem vyšetřujeme stolici; obojí bývá negativní.

K potvrzení diagnózy slouží mikrobiologické vyšetření sputa, výpotku pohrudniční dutiny nebo vzorku tkáně získané transtracheální aspirací, transbronchiální plicní biopsií nebo kartáčkovou biopsií z průsvitu průdušek (viz. články Bronchoskopie a Tracheální aspirace). Druh Legionella není součástí normálního bakteriálního osídlení dýchacích cest, takže pozitivní kultivace mikroba potvrzuje diagnózu.

Serologické vyšetření potvrdí protilátky v krevním séru, vzestup protilátek se však proti klinickým projevům infekce opožďuje o 3 až 6 týdnů a není k dispozici v době, kdy je třeba rozhodnout o léčbě.

Léčba a prognóza

Nejvhodnějším antibiotikem k léčbě legionářské nemoci je erytromycin; u lehčích forem onemocnění je podáván v tabletách, u těžkých forem nitrožilně a někdy v kombinaci s rifampicinem. Antibiotika je nutné podávat delší dobu, obvykle minimálně 3 týdny. Po ústupu horečky a ostatních akutních příznaků lze přejít z nitrožilních injekcí, resp. infúzí na tabletovou formu.

Bez léčby má legionářská nemoc poměrně velkou úmrtnost, u ambulantně získané pneumonie je úmrtnost 15 až 25 %, u hospitalizovaných pacientů a nemocných s oslabenou obranyschopností je ještě mnohem vyšší.

Odpověď na léčbu erytromycinem je u většiny pacientů dobrá, avšak uzdravování může probíhat poměrně pomalu. Abnormální nálezy na rentgenovém snímku přetrvávají obvykle více než 1 měsíc.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události