Korozivní ezofagitida

 Požití koncentrovaných roztoků kyselin nebo louhů či jiných agresivních pevných látek způsobí rozsáhlé chemické poleptání, vedoucí ke vzniku zánětu jícnu zvaného korozivní ezofagitida. Poškození obvykle vzniká při sebevražedných pokusech u dospělých nebo při náhodném požití u dětí. Silné louhy způsobují rozpuštění tkáně (roztavení bílkovin, zmýdelnatění tuků) provázené obvykle proděravěním poškozené stěny jícnu s následným zánětem mezihrudí. Kyseliny vedou k vytvoření příškvaru, který může ochránit hlubší vrstvy stěny jícnu před poškozením. Ačkoli po požití silné kyseliny zůstává jícen často nepoškozen, obvyklé bývá těžké postižení stěny žaludku, projevující se bezprostředním proděravěním jeho stěny, popřípadě chronickým postižením žaludku v podobě zúžení (striktury) jeho dolní části. Jestliže pacient přežije akutní fázi závažného poleptání, často se vyvinou těžké chronické zúžení jícnu.

Kapitoly

Příznaky, průběh onemocnění

Celkové příznaky přibližně odpovídají závažnosti poleptání. Nejobvyklejšími nálezy jsou zánětlivý otok rtů, ústní dutiny včetně jazyka a horní části hltanu. Chybí-li viditelné poškození v těchto místech, je těžké poleptání jícnu málo pravděpodobné.Pacienti se závažným poleptáním jícnu často pociťují bolesti na hrudníku; intenzivní bolest je pociťována zejména při pokusu o polykání. Tvoří se velké množství slin. Při těžkém poškození se často vyvíjejí toxické příznaky s vysokou horečkou, extrémním vyčerpáním a šokem. Nicméně nepřítomnost těchto celkových projevů nevylučuje těžké poleptání. Častý je zánět průdušnice a průdušek provázený zvýšenou tvorbou hlenu v průduškách projevující se kašlem; chrčení (stridor) je projevem hrozícího uzávěru dýchacích cest, který si může vyžádat až vyústění průdušnice na krku navenek (tzv. tracheotomii, lidově „slavíka“). V prvních několika dnech po poleptání může dojít ke kompletnímu uzávěru průsvitu jícnu, způsobenému zánětlivým otokem a slizničními příškvary.

Vyšetření

 Kromě údajů z předchorobí a zjevných klinických známek poleptání v oblasti ústní dutiny je pro stanovení diagnózy rozhodující endoskopické vyšetření jícnu - ezofagoskopie. Jde o vyšetření průsvitu jícnu ohebným optickým přístrojem. Toto vyšetření by mělo být provedeno co nejdříve po počátečním zajištění pacienta. Úkolem vyšetření je co nejspolehlivější stanovení závažnosti poleptání. Jde o tři stupně závažnosti: (1) povrchní slizniční poškození; (2) postižení sliznice v celé tloušťce, svalovina není poškozena vůbec nebo jen částečně; (3) poškození celé tloušťky stěny jícnu a žaludku a také okolních tkání.

Léčba

 Pacienti s 1. stupněm poleptání nevyžadují intenzivní léčbu a mohou být propuštěni z nemocnice po krátké době sledování.U pacientů s 2. a 3. stupněm poleptání je nutné provedení časné operace, při které je vyšetřena dolní část jícnu a žaludek a odebrán vzorek stěny žaludku k mikroskopickému vyšetření, aby byl přesně stanoven stupeň poškození. Ezofagoskopie totiž nemůže někdy spolehlivě rozhodnout mezi 2. a 3. stupněm poleptání.

V lehčích případech (2. stupeň) spočívá léčba ve vložení silastikové trubice (tzv. jícnový stent) do jícnu a zároveň je založen dočasný vývod tenkého střeva sloužící k výživě nemocného (tzv. jejunostomie). Současně jsou podávána antibiotika a tzv. kortikosteroidy (hormonální látky se silným protizánětlivým účinkem), které mají zabránit vzniku pozdějšího zúžení jícnu.

3.stupeň poleptání vyžaduje urgentní (neodkladnou) operaci spočívající v odstranění jícnu a žaludku, a v založení dočasného vývodu jícnu na krku (tzv. ezofagostomie) a vývodu tenkého střeva na břiše sloužícímu k výživě (tzv. jejunostomie). Někdy je nutné odstranit i další přilehlé orgány, které mohou být také poškozeny (nejčastěji tzv. příčná část tlustého střeva - tračník). V příznivém případě hojení je po odstupu 6 až 8 týdnů prováděna další operace spočívající v rekonstrukci trávicího ústrojí; obvykle je chybějící jícen nahrazen tlustým střevem.

Prognóza

Lehké poleptání jícnu má obvykle dobrou prognózu. Jinak je tomu u rozsáhlých destrukcí stěny jícnu; tehdy obvykle dochází k pozdějšímu vytvoření zúžení (striktury) jícnu. Striktury jícnu jsou léčeny endoskopickým roztahováním (dilatací), výsledky léčby však často nejsou uspokojivé. Chronické striktury si v některých případech vyžádají operaci - odstranění jícnu a jeho náhradu tlustým střevem.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události