Kardiomyopatie

Dilatační a restriktivní kardiomyopatie

Kardiomyopatie jsou všechna onemocnění srdečního svalu provázená poruchou srdeční funkce. Podle příčiny jde buď o tzv. primární kardiomyopatii - onemocnění srdečního svalu z neznámé příčiny, nebo jde o sekundární onemocnění srdečního svalu při srdečních onemocněních se známou příčinou. Mezi nejčastější příčiny patří infekce, metabolické poruchy (poruchy látkové přeměny), např. cukrovka, ledvinné selhání, poruchy funkce štítné žlázy, výživové poruchy, např. nedostatek vitamínu B 1 (onemocnění beri-beri), léky a jedovaté škodliviny, nádory, onemocnění pojivové tkáně, těhotenství a další stavy. Z hemodynamického hlediska (podle důsledků na krevní oběh) dělíme kardiomyopatie na 3 typy: dilatační, hypertrofický a restriktivní (viz. níže). Mezi kardiomyopatie nepatří vrozené srdeční vady, chlopenní vady, onemocnění plicních a systémových cév, izolovaná onemocnění perikardu nebo převodního systému ani onemocnění věnčitých cév.

Kapitoly

Dilatační (kongesční) kardiomyopatie

Jde o poruchu funkce srdečního svalu spojenou se srdečním selháním, při níž dominuje rozšíření (dilatace) komor. Je postižena smrštitelnost (kontraktilita) levé komory nebo obou komor. Dilatační kardiomyopatie představuje 90 % všech kardiomyopatií. Z funkčního hlediska stojí v popředí snížení tzv. ejekční frakce komory (Ejekční frakce je poměr objemu krve vypuzeného komorou při jednom stahu během systoly k objemu komory na konci diastoly. Fyziologické poznámky k činnosti srdce - také viz. článek Srdeční selhání). Srdeční výdej se udržuje zrychlením srdeční frekvence a velkým plnícím objemem v diastole. V objektivním lékařském vyšetření může být nízký krevní tlak, zrychlení pulzu, rozšíření žil na krku a otoky končetin, v těžkých případech zvětšení jater a tekutina v břišní dutině (ascites). Prognóza onemocnění je špatná. Do 5 let umírá 70 % nemocných. Polovina úmrtí je náhlých a předpokládanou příčinou úmrtí je život ohrožující porucha srdečního rytmu. Nelze-li zjistit a eliminovat vyvolávající příčinu, např. alkohol nebo infekci, neexistuje specifická léčba. Jedná se vlastně o léčbu srdečního selhání.

Hypertrofická kardiomyopatie

Je charakterizována koncentrickou hypertrofií (zbytněním) nerozšířené levé nebo pravé srdeční komory. Zbytnění srdce je asymetrické a většinou bývá více vyjádřeno v oblasti mezikomorové přepážky. Mikroskopicky nacházíme chaotické uspořádání svalových buněk a vazivové změny. Rozeznáváme formy neobstrukční a obstrukční. Obě formy jsou asi určitým stádiem téže choroby. U obstrukční formy vede srdeční stah zbytnělé mezikomorové přepážky k funkčnímu uzávěru (obstrukci) výtokové části levé komory a nedomykavosti dvojcípé (mitrální) chlopně. K stanovení diagnózy slouží fyzikální lékařské vyšetření, elektrokardiogram, a rozhodující je echokardiografické vyšetření. Důležité je odlišit zúžení aortální chlopně a zbytnění levé komory při déletrvajícím zvýšení systémového krevního tlaku (hypertenzi). Hlavním rizikem je náhlá smrt, porucha prokrvení srdečního svalu a srdeční selhání.

Restriktivní (restrikční) kardiomyopatie

Jde o onemocnění srdečního svalu charakterizované tuhými, nepoddajnými stěnami komor, což má za následek restrikci (omezení) diastolického plnění jedné nebo obou komor krví, přičemž systolická funkce komor (vypuzení krve do oběhu během systoly) je normální nebo téměř normální. Jde o diastolicko-systolickou abnormitu srdečního stahu zaviněnou strukturálními změnami srdce. Při obliterační variantě se jedná o úbytek svalových buněk a vazivové změny v srdečním svalu (myokardu) i vazivové změny v nitrobláně srdeční (endokardu), a později i o kompenzační zbytnění (hypertrofiii) srdeční svaloviny, při neobliterační variantě jede o povšechné ukládání abnormální látky (např. amyloidu) do srdečního svalu. Tyto strukturální změny mohou vést k poruše funkce (nedomykavosti) cípatých chlopní (mezi komorami a síněmi), k zasažení tkáně převodního srdečního systému s následnými poruchami srdečního rytmu.

Určení diagnózy je obtížnější než u předešlých dvou typů, protože známky zbytnění srdce jsou méně vyjádřeny. Onemocnění je často odhaleno až v pokročilém stádiu. Nespecifická léčba zahrnuje s ohledem na aktuální stav nemocného užití léků na odvodnění (diuretik), antiarytmik. Specifickou léčbu můžeme použít u poruch se známou příčinou, např. prednison u amyloidózy.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události